Článek
„Ona jakákoliv uniforma nevyvolává u kluků a holek z ulice dobrou reakci,“ říká třiapadesátiletý Roman Nikodem. „Policajty respektují, ale furt je to pro ně člověk, který když k nim přijde, tak akorát něco zakazuje. Neseď tady. Nepij tu víno. Jdi pryč. Prostě střet dvou světů, které si moc nerozumí. Teď jde o to, abychom si začali naslouchat, abychom si v jednom městě dokázali porozumět. Co chce jedna strana, co druhá,“ podotýká a dodává:
„Je spousta věcí, které se dají dělat jinak. Je důležité chodit za lidmi bez domova, je strašně důležitá trpělivost a dokázat odpouštět. To úřady často neumí a nemůžou za to, že to neumí, jsou k tomu vedené. Především se však musíme naučit nemávat rukou, že to nemá cenu.“
O tohle se pokoušel už jako dobrovolník v řadách zdejšího křesťanského spolku K srdci. „Akorát, že jsem si na to musel brát neplacené volno nebo se to řešilo po zaměstnání, o sobotách. Teď to mám jako regulérní práci,“ podotýká Nikodem, který kvůli službě u plzeňských strážníků sekl s truhlařinou u firmy zaměřené na divadelní techniku.
Ukázat cestu
Petr Nováček, velitel Městské policie Plzeň, má o úkolu nové posily jasno: „Roman Nikodem je svou přirozenou autoritou a znalostí prostředí schopen lidi bez domova odradit od nevhodného chování a zároveň jim ukázat, že cesta z ulice je možná.“
„Někdo na ten domeček šáhne a ruce mu zpřerážím.“ V Plzni se rozjel projekt obydlí pro bezdomovce
Jak? „Nejlepší je jim něco nabídnout,“ míní Nikodem. „Třeba přivýdělek v rámci pravidelného nebo alespoň občasného úklidu,“ vysvětluje.
„Podat pomocnou ruku, ale nepřikazovat, neškatulkovat, nekřičet, neporoučet, nepřemlouvat. Třeba ani k tomu, aby nám říkali ahoj. Nechtějí? Tak nechtějí, nevadí. Uklízel jsi jenom hodinu? I ta je dobrá, díky za ni. Z pochvaly má radost, vždyť je to třeba člověk, který tři roky nic nedělal, většině lidí z ulice připadá osmihodinová šichta jako hotová fantasmagorie,“ upozorňuje Nikodem.
Nový asistent plzeňské městské policie Roman Nikodem uniformu nosit nemusí.
Podle něj je chyba, že na úřadech práce chybí pracoviště zaměřené přímo na lidi bez domova. „Oslovovalo by firmy, které nabízejí zkrácené úvazky a také slušné ubytovny. Ne takové, kde běhají švábi a štěnice, což nejsou výmysly, ale holá realita,“ dodává.
V Plzni se podle odhadů pohybuje kolem pěti set bezdomovců. Nový asistent by měl zklidnit situaci zejména v centru. „Tam se jich pohybuje kolem padesáti. Skoro všechny znám minimálně od vidění.“
Tvrdé tři roky
Sám byl na ulici tři roky, od roku 2018. „Samozřejmě za tím stál chlast a neřešené osobní problémy,“ konstatuje Nikodem. Následovalo rozbité pětadvacetileté manželství. „Když si na to vzpomenu, tak jsem se choval jako magor, hádky, třenice, rodina z toho byla na větvi.“
Dobrovolné, ale marné pobyty v Dobřanech, Bohnicích. „Až za mnou přišla moje starší dcera, vynadala mi a zeptala se, zda nechci zkusit odejít někam pryč. Řekla mi o komunitě Bétel v Kralupech nad Vltavou. A jak jsem toho měl už na ulici plný zuby, tak jsem na to kývl. Byl tam klid a rok na to, zamyslet se, jak dál,“ vzpomíná.
Dnes má zajištěné komunitní bydlení. „A jsem strašně šťastný, že se moje bývalá žena se mnou zase baví, stejně jako děti,“ uzavírá Roman Nikodem. A s lehkým úsměvem dodává: „Mimochodem, ulice umí být zábavná, tedy pokud není zima, zimy jsou utrpení. Možná kdybychom byli ve Španělsku, tak bych byl bezdomovec ještě teď.“
Ukrajinci s Romy. Plzeň nasadila společné hlídky asistentů prevence kriminality
