Při povodni přišla o vše. Náhradní ubytování jí nabídli jedině bez psa

Už jako malé dítě chodila Ludmila kolem svého dnešního domu, tehdy tam byla pekárna. Později se do domku na břehu řeky Bělé v České Vsi nastěhovala se svým manželem. „Vše jsme si tehdy předělali sami. Manžel byl velmi šikovný,“ zavzpomínala před kamerou Novinek paní Ludmila.

Povodeň je spláchla už před sedmadvaceti lety. „Všechno jsme to zase znovu spravovali, vytrhali jsme podlahy a domek dali dohromady. Stálo nás to hodně peněz,“ svěřila se.

Těsně poté si manželé osvojili dvě vnoučata. „Holka byla na drogách, tak jsme si s manželem vzali děti. Malá měla tři měsíce a Denda šest let. Od té doby jsme je vychovávali,“ dodala.

Před třemi lety manžel paní Ludmily zemřel a na výchovu dětí zůstala sama. „Říkala jsem si, že než umřu, tak jim dům spravím a dám ho dohromady, ať mají všechno a dobře na mě vzpomínají,“ pokračovala Ludmila.

Do toho ale přišla během víkendu povodeň a dům zásadně poškodila. „Do pátku to tu bylo dobré. Sice se pořád zvedala voda, ale ne tolik. V sobotu, když nás pak evakuovali, byla voda stále v korytu řeky,“ připomněla.

„Protože byly již zatopené Mikulovice, Písečná a jiné, naše evakuace probíhala velmi rychle. Já v ten okamžik vařila, a tak jsem nestihla nic vzít, i to jídlo jsem tam nechala,“ konstatovala.

Rodinu i se psem evakuovali do místní školky, v níž děti zůstaly dodnes. Ludmila bydlí v garsonce se svou sestrou. Do svého domu se vrátila nahlédnout v pondělí.

„Když jsem sem přišla poprvé, tak jsem opravdu myslela, že mě trefí šlak,“ posteskla si. Rodina teď nemá kam jít. Dům je jejich jediným majetkem a je nejen promáčený a zabahněný, ale z poloviny podemletý vodou.

„Jenomže na koho se mám obrátit, obec mi sice slíbila, že to projedná, ale zkouším něco sehnat i sama,“ přiznala dále s tím, že pejska musela odvézt na hlídání, protože v evakuačním centru ve školce být nemůže.

„Měla jsem domluvený jeden byt, ale dnes mi řekli, že jedině bez psa. My jsme ale na něj tak zvyklí, že to děti nezvládnou. Dostaly ho loni za vyznamenání,“ řekla.

Ludmila má nyní před sebou zásadní otázky. „Pokud to bude možné, máme se sem vrátit? Pokud ano, tak kdy přijde další povodeň, která nám opravený dům zase zničí? Já na to ale nebudu mít peníze a vůbec nevím, co mi dá pojišťovna.“

Nyní čeká na statika, který jí řekne, co dál. „Bylo by nám ale opravdu líto odejít. Možná bych si to mohla nechat jako chatu, ale nevím…,“ zamyslela se Ludmila, stále plná emocí.

Její slova Novinkám potvrdil i místostarosta České Vsi Karel Kubala. „Dům je natolik poškozen, že není v jejích silách se tam vrátit a situaci řešit,“ uvedl Kubala, který se s vedením obce snaží rodině pomoci. „Ve školce ale dál být nemohou, protože ji chystáme na normální provoz,“ dodal.

„Musím to ale zvládat a být tady pro ty děti. To ony mě drží nad vodou. Zvládneme i toto,“ uzavřela nakonec Ludmila optimisticky.