Projížděl lesem, kolem něj padaly stromy. Lovci bouřek šlo několikrát o život

„Jsem skoro pořád zabořený v radarech a hypnotizuji je,“ vtipkuje osmatřicetiletý Plzeňan. Zas tak daleko od pravdy to není. Nejrůznější modely sleduje mnohokrát za den a přiznává, že ho sledování bouřek úplně pohltilo. Bez svého koníčku si už život nedokáže představit. Bouřky ho fascinují odmalička.

„Vybavuju si příhodu ze školky. Přišla bouřka. Děti brečely, ale já jsem byl nalepený u okna. S úžasem jsem koukal na blesky a strašně se mi to líbilo,“ popisuje. S přibývajícími roky rostl jeho zájem o počasí. Po základní škole dostal první techniku ke sledování.

„Táta tehdy koupil kameru a já začal s dokumentací,“ pokračuje Opalecký. Následně zamířil na střední uměleckou školu, kde vystudoval malbu. Tam taky našel parťáka Petra Šťastného. „Se spolužákem sochařem nás spojuje nejenom výtvarné umění, ale i bouřky, za kterými míříme,“ vysvětluje Plzeňan.

Výjezd se snaží naplánovat vždy s několikadenním předstihem. Ne vždycky se to povede a někdy musí reagovat operativně. „Když se blíží bouřka, sleduju určité parametry, které mi napovědí, jaký charakter bude mít. Jde mi o střih větru, vlhkost vzduchu, energii v atmosféře. Nesmí tam být žádné silné zádržné ani suché vrstvy,“ vyjmenovává.

Pokud jsou podmínky dobré, snaží se se svým parťákem dostat do trasy bouřky. „Jejímu jádru se vyhýbáme. To už pak není co fotit, protože se spustí déšť. Nejlepší je být na jejím okraji, ideálně jihovýchodním,“ nastiňuje Opalecký s tím, že ho bouřka velmi často překvapí.

„Stává se, že jedeme do oblasti, kde se očekávají nejzajímavější podmínky, a realita je jiná. Během odpoledne nebo večera najezdíme třeba i pět set kilometrů,“ vypočítává.

V drtivé většině se dvojice pohybuje po republice, občas přejede do Německa. „Letos je to hodně ve znamení krupobití. Pokud jsou nějaké následky, zmapujeme je,“ říká lovec bouřek. Informace a fotky, jež pořizuje už jenom na mobil, posílá rovnou Českému hydrometeorologickému ústavu. V některých případech získaná data slouží i jako varování. Jestliže se bouřka teprve blíží a lovci už ji z terénu zachytí, odborníci vydají pro danou lokalitu varování.

Plzeňan s oblibou vytváří i časosběrná videa. „Díky intervalovému snímání je krásně vidět, jak bouřka pracuje, jestli dochází k rotaci nebo se spouští downburst. To jsou mohutné sestupné proudy, které se rozšplouchnou do okolí, vytvoří silný nárazový vítr a dokážou způsobit velké škody,“ vysvětluje Opalecký.

Několikrát se s parťákem dostal do nebezpečné situace. Například když se spolu vraceli z Vysočiny, kde se vyskytlo takzvané derecho. „Jde o mohutný lineární bouřkový útvar, který generuje obrovské nárazy větru a působí škody. Zrovna jsme projížděli lesem, kolem nás padaly stromy,“ vzpomíná. Strach má ale spíše z blesků, které jsou podle něj nevyzpytatelné.

„Pro spoustu kolegů jsou atraktivní. Ale mě zajímá hlavně dynamika mraků a taky jejich vizuální stránka,“ říká. Nejraději pak dokumentuje supercely.

Jako umělec bouřky nejenom fotí a natáčí, ale také maluje. Ve svém ateliéru má mnoho působivých obrazů. „Nad každým kouskem strávím hodiny. Je to pro mě odpočinek, teda když se výsledek povede,“ usmívá se.