Proč lidé stále věří stereotypu, že jsou ženy horší řidičky než muži

Otázka je stejně nesmyslná, jako kdyby lidé stále hloubali nad tím, jestli je na hlídání lepší babička, nebo dědeček. Jde o uměle vytvářenou rivalitu, která má jediný cíl. Poměřovat. Ovšem položili jste si někdy otázku, co se stane v okamžiku, kdy zjistíte, kdo tedy vyhrává? Bude vám taková informace užitečná?

„Už jen tím, že nějaký rozdíl ve schopnostech předpokládáme a ptáme se na to, tak vytváříme právě ten stereotyp, že ženy by měly být horší řidičky. Takový stereotyp je pak obecně přijímán a neustálým opakováním udržován. Ženám to tak vytváří těžší výchozí pozici, pokud takovému stereotypu chtějí vzdorovat. Jako kdyby na ženy obecně nebylo už tak dost společenských tlaků a očekávání a bylo třeba vytvářet další,“ vysvětluje odborník z projektu Vyjezdi.se Petr Šulc.

Koučka a psychoterapeutka ve výcviku Sára Kratochvílová dodává: „Stereotyp, že ženy jsou horší řidičky, se často předává jako fakt, ale málo se mluví o tom, jaké to má negativní důsledky. Výzkumy totiž ukazují, že stereotypy mají tendenci samy sebe potvrzovat. Pokud dáváme jako fakt, že holčičky budou horší v matematice, dívky tento předpoklad internalizují a skutečně budou podávat horší výkon. Na základě tohoto stereotypu se jim také nebudeme ve výuce matematiky tolik věnovat, protože stejně očekáváme, že budou horší než chlapečci.“

Ve výsledku tak jen samotná existence takového stereotypu mění realitu. V testech, kde se projevují genderové rozdíly, stačí k vyrovnání tohoto rozdílu pouhá instrukce účastníkům, že v tomto testu jsou ženy i muži stejně úspěšní. Podobně to platí i u řízení.

Dále je otázkou, co vnímáme jako znak lepšího řidiče a jak to chceme měřit. Větší řidičské sebevědomí mají muži, ale ti také vykazují více nehod. Ženy zase vykazují horší výsledky například v některých vizuálně-prostorových úkolech. Nicméně podle odborníků tento rozdíl nezávisí nutně jen na fyziologickém pohlaví, ale i na použitých strategiích, tréninku, náročnosti a genderových stereotypech.

Zdá se tak, že pozorované rozdíly nejsou dílem jen přírody, ale i sociálních vlivů, které můžeme ovlivnit. Ve výsledku tak genderové rozdíly v řízení auta skutečně existují, ale je otázka, zda dány dohromady hovoří spíš ve prospěch žen nebo mužů a jak moc jsou vůbec způsobené naší biologií proti zkušenostem nebo společenským stereotypům.

„Souhrnně řečeno, na otázku, zda jsou ženy lepší nebo horší řidičky, se nedá jednoduše odpovědět a možná by bylo užitečnější se více zaměřit na potřeby a schopnosti jednotlivce než na souboj pohlaví,“ upozorňuje Sára Kratochvílová.

Což je správně, protože strach je zdravá emoce. Strach člověka chrání, pokud si něčím není jistý, a zároveň si jeho prostřednictvím uvědomuje společenskou a osobní zodpovědnost. Problém podle odborníka nastává ve chvíli, kdy je takový strach natolik silný, že je paralyzující.

„Je zdravé obávat se třeba přecházení přes silnici, ale pokud se budete bát vyjít z domu, protože byste někde museli přejít ulici, pak už je to paralyzující. Stejné je to s řízením auta. Myslím, že je dobré mít zdravou míru strachu (nebo spíš respektu) z toho, jak nebezpečná činnost to je. Ale pokud vás to paralyzuje natolik, že nebudete raději vůbec řídit, pak je to strach, se kterým můžete (ale nemusíte) začít vědomě pracovat,“ pokračuje Kratochvílová.

Ti, co chtějí pracovat se strachem z řízení a překonat ho, jsou na sebe velmi přísní. „Spěchají na sebe, chtějí vše umět hned a bezchybně, jsou nastavení na neustálé podávání vysokých výkonů a zároveň se neustále porovnávají s ostatními. Proto je mojí oblíbenou otázkou: ,Chováte se takhle i ke svým dětem, když se učí něco nového? Pokud ne, proč se tak chováte k sobě?‘ Na základě toho si mohou sváteční a bojácní jezdci uvědomit, že by na sebe mohli být hodnější a dovolit si dělat chyby. Protože jen to jim umožní získat zdravé a udržitelné řidičské sebevědomí,“ dodává Petr Šulc.

„Ti, co se řízení auta bojí, málokdy dělají chyby z nepozornosti, ačkoliv se to tak okolí může jevit. Naopak případné nedorozumění nebo chybně provedené úkony vycházejí z toho, že jsou příliš soustředění a aktivizovaní. Ačkoliv jistá míra aktivizace náš výkon a koncentraci zlepšuje, skutečně vysoká míra úzkosti a strachu vede naopak k velmi zhoršenému výkonu a více chybám. Platí to dvojnásob u tak komplikované činnosti, jakou je řízení,“ uzavírá koučka.

U strachu z řízení se taky projevují naše společenské genderové stereotypy. Jeden z nich je, že kluci se nebojí, nebrečí a jsou automaticky technicky zdatnější. Z důvodu těchto stereotypů může být pro muže mnohem náročnější si přiznat svůj strach a říct si o pomoc.

Chcete řídit bezpečně a překonat obavy z usednutí za volant? Nebuďte na sebe přísní, postupujte podle vlastního plánu a přijměte chyby jako nedílnou součást procesu. Dobrého pocitu z úspěchu lze dosáhnout tak, že najdete vhodné místo pro trénink.

Pokud jste roky neřídili, začněte na co nejprázdnějším parkovišti (ne u obchodu a ve špičce), osvěžte si úplné základy ovládání auta, rozjezdy jen na spojku a podobně. Postupně se vydejte třeba do maximálně klidné obytné zóny, kde se budete pohybovat pomalu a máte možnost zastavit, odpočinout si.

Pro každého bude plán vypadat jinak, ale vždy by měl být pozvolný a pokud možno zvyšovat jen jeden prvek náročnosti v daný čas (rychlost, dobu řízení, náročnost okolí), a ne vše najednou – tedy začnu na parkovišti a pak se vydám na dálnici.

Připravte si okolnosti tak, aby vám řízení usnadňovaly a ne komplikovaly – eliminujte tedy rušivé jevy, mezi které patří partneři, děti, hlasité rádio, navigace, počasí, vaše nálada. Přijměte chyby jako součást procesu a prostor pro zlepšení, ne jako vaše selhání. Vracejte se s dobrým pocitem, že jste se odhodlali a zvládli jste to.

Pozor si dejte na komentáře ostatních. Mohou být sice myšleny dobře, ale také vás mohou zbytečně rozhodit. Soustřeďte se především na své pocity a svou intuici.