Přestěhovali se do divočiny, kde otevřeli hospodu. Museli se vypořádat i s jedovatými hady

V roce 2020. Z Gold Coastu, odkud pocházíme, jsme jeli na delší výlet do vnitrozemí a kolem opuštěné a zanedbané hospody jsme projížděli. Zastavili jsme a porozhlédli se tu. Dveře byly otevřené, všude byla vysoká tráva a nebyl tu ani živáček. Později jsme na internetu zjistili, že je nemovitost k prodeji. Nic jsme tehdy ke koupi nehledali, ale přišlo nám, že si místo zaslouží nový život.

Byla to dlouhá vyjednávání. Nakonec jsme ji koupili v dubnu roku 2022 za 110 000 dolarů (1,6 milionu korun).

Je to tak. S manželkou jsme karavanem přijeli v květnu stejného roku a začali se sekáním okolních travin a s krajinářskými úpravami, neboť to tady bylo opravdu hodně zarostlé. Jenom to nám zabralo skoro dva měsíce, během nichž jsme se museli vypořádat i se spoustou hadů včetně smrtelně jedovatých pakober.

Pak jsme budovu zbourali a začali stavět. Jediné, co zůstalo původní, je přední stěna a samozřejmě spousta artefaktů. Recyklovali jsme téměř vše, co se dalo znovu použít. Oficiálně jsme otevřeli zhruba rok od chvíle, kdy jsme sem po koupi nemovitosti přijeli.

Vůbec žádnou, žádali jsme o různé druhy grantů či dotací, ale žádná podpora se nedostavila. Vše jsme museli hradit ze svého. Celkové náklady se pohybovaly okolo 560 000 dolarů (8,5 milionu korun).

Ne, stále ho máme. Většinu času trávíme tady, ale čas od času tam stále jezdíme, neboť na východním pobřeží máme děti a vnoučata. Cesta je ale celkem náročná. Obvykle letíme z Cloncurry do Townsville, což zabere zhruba dvě hodiny. Tam čekáme další dvě až tři hodiny na navazující let a pak nás čekají další dvě hodiny letu do Brisbane. Odtamtud pak jedeme vlakem zhruba hodinu a nakonec si bereme ještě taxi domů. Když odsud vyrazíme ráno, do Gold Coastu se dostaneme pozdě večer. Autem je to 1800 kilometrů a cesta zabere dva dny.

Vždycky tu bývala hospoda. Dveře se tu naposled zavřely v roce 2013, ale původní majitelé se o místo příliš nestarali. Původně byla hospoda postavena v padesátých letech 19. století na druhé straně říčky, asi 500 metrů odsud. Na aktuální místo pak byla přesunuta v letech 1903 až 1904. Důvodem byla skutečnost, že jakmile přišla povodeň, lidé z nedalekého Cloncurry se nemohli do hospody dostat.

Dříve se tu těžilo zlato a další nerostné suroviny. V blízkém okolí se nacházelo zhruba 15 domů a malá škola. Jakmile se ale všechno vytěžilo, lidé zmizeli a od té doby místo ať už ve větší či menší míře zelo prázdnotou. Dnes tu bydlíme jen my – já, moje žena Karen a náš pes Izzy.

Risk to samozřejmě byl. Navíc jsme s podobným byznysem neměli zkušenosti. Ale věděl jsem, že tudy budou projíždět turisté, a věřil, že to bude fungovat. Vloni jsme tu měli denně zhruba 25 karavanů. Kromě hospody tu provozujeme i malý kemp, takže lidé můžou zůstat i přes noc.

Ano, ale zastavuje se tu i relativně hodně batůžkářů ze všech koutů světa. Aktuálně zaměstnáváme kuchaře z Itálie. Kromě něj tu máme ještě dva provozní z Cloncurry, s nimiž si pravidelně střídáme směny a kteří se o hospodu starají v době naší nepřítomnosti.

Stavební práce byly náročné. Trvalo někdy i tři měsíce, než jsme sem dostali potřebný materiál. Co se týče provozu hospody, každé dva týdny nám dodává suroviny jeden z místních velkých distributorů. To pokryje zhruba 50 procent našeho jídla. Zbytek dovážím sám z Cloncurry, kam jezdím dvakrát týdně. V úterý obvykle jezdím pro kuřata a v pátek pro hovězí.

Ano, ale je to tak trochu trik. Jeden australský pivovar vaří speciální bezejmenné pivo a dodává ho podnikům, které o něj mají zájem. A ty si ho pak mohou pojmenovat a etiketovat, jak se jim zlíbí. Vloni jsme byli největším prodejcem tohoto piva v celém Queenslandu. V červenci jsme vyprázdnili asi 30 sudů.

Kromě míst na kempování máme rovněž čtyři ubytovací jednotky a chceme vybudovat deset dalších. Aktuálně v okolí opět probíhají těžební práce a horníci naše ubytování rádi využívají. Zhruba 300 mužů zde těží zinek, zdejší oblast má jednu z největších koncentrací tohoto kovu v Austrálii. Nedaleko odsud navíc plánují otevřít další těžební důl, kde se bude těžit měď. Kromě horníků nás pravidelně navštěvují i místní honáci, kteří v okolí chovají dobytek. Takže ani o štamgasty nemáme nouzi. (smích)

I když se může zdát, že je tady nuda, opak je pravdou. O víkendech tu míváme i živá hudební vystoupení a každý den potkáváme nové lidi z různých koutů Austrálie i jiných zemí, což je na této práci asi to úplně nejzajímavější.