Před deseti lety přišla o manžela. Od té doby pomáhá vdovám a vdovcům s nezaopatřenými dětmi

Strom byl v tak špatném stavu, že bylo lezecké jištění muži k ničemu. Pád ze 16,5 metru nepřežil. Jako lusknutím prstu se tehdy jednatřicetileté Petře Glosr Cvrkalové, mamince dvou malých holčiček, změnil život.

„Všechno jsem do té doby dělala správně; starala se o rodinu, chodila do práce, platila daně, hypotéku, žila životem řádného občana. Doufala jsem, že se o mě systém postará. Že prostě existují někde nějaké dveře, kde mi jako vdově řeknou, co mám dělat dál. Jenže nic takového nebylo. Na všechno jsem si musela přijít sama,“ řekla Novinkám.

Petra si prožila osobní peklo, v němž pochopila, že „čas vůbec nic nezhojí, jen naučí člověka bolest přijmout a žít s ní dál“.

Nevýhodu přetavila ve výhodu. Vytvořila dvacetičlenný tým, z něhož zhruba třetina členů má stejnou zkušenost jako ona. Právě z něj vybudovala svůj Nadační fond Vrba. Za osm let pomohl již bezmála 700 rodinám, v nichž po smrti jednoho z rodičů zbyly nezaopatřené děti. Odhadem je jich v Česku až okolo 50 000.

Člověku zvenčí se může zdát situace, v níž se vdovy a vdovci ocitají, jednoduchá; po pohřbu se naučí se ztrátou žít a vše se časem vrátí do starých kolejí. Nevrátí.

„Jedna věc je citová újma, s níž se rodič vyrovnává léta a přitom se snaží starat o děti. Druhá pak všechny technické problémy, které musí řešit. A že u nás ten úřední šiml řehtá ale pořádně,“ uvedla Petra.

Každý krok, který se ona i členové „týmu Vrba“ v rolích vdov a vdovců s nezaopatřenými dětmi museli naučit zvládnout, vyformoval nadační fond do podoby organizace, která žádné ovdovělé rodiny od Aše až po Jablunkov nenechá na holičkách. Zdaleka nejde jen o psychickou podporu a důležitá společná sezení pomáhající coby terapie překonat smutek, bolest a deprese.

Seznam prapodivných praktických problémů, které vdovy a vdovci řeší, je neuvěřitelný. Příklad: tatínek se coby hlava rodiny stará o placení provozu domácnosti. Když zemře, je jeho účet až do vyřešení dědického řízení, které může trvat dlouhé měsíce, zablokován. Rodina se nedostane ke svým financím a navíc netuší. komu platit za energie. S ohledem na ochranu osobních či bankovních údajů pozůstalému nikdo nic nesdělí.

Vdova proto musí v první řadě zajistit financování domácnosti a uzavřít se všemi dodavateli energií nové smlouvy. Jinak spadne do exekuce a dostane se do kolotoče problémů. Musí se naučit vyjít s jedním platem. Časem dostane vdovský důchod, nezaopatřeným dětem pak náleží sirotčí důchod.

Ženy vydělávají méně než muži, takže pokud zemře maminka, sirotčí příspěvek je nižší než při úmrtí tatínka, což je prý další důsledek nerovnoprávného postavení žen v ČR.

Situace je podle Glosr Cvrkalové ještě komplikovanější, pokud nebyl pár sezdán. Tam už prý úřední šiml neřehtá, ale rovnou kope. Dědické řízení je složitější a na vdovský či vdovecký důchod nemá partner nárok.

Co klient, to prý jedinečný příběh. Patří k nim i tatínci malých dětí, kteří jsou již ve starobním důchodu. Vzali si mladší partnerky, a tak nějak doufali, že se mladá žena postará nejen o jejich děti, ale i o ně, nicméně ani těmto ženám se smrt nevyhýbá.

Tým z Vrby pomáhá i ve velmi vypjatých případech. „Někdy partner a rodič umře po nemoci, jindy je to nešťastná náhoda či sebevražda, nebo dokonce násilná smrt. I v těchto případech jsme tu pro ně,“ zdůraznila ředitelka nadace. Pomoc v těchto případech je podle ní mimořádně náročná a nezbývá nic jiného, než aby se pozůstalí úplně odstřihli od mediálního světa kolem.

V lepším případě trvá zhruba dva roky, než se ovdovělá rodina postaví zpět na nohy. „I potom nás má za zády, tedy ví, že jsme tady a že se na nás může spolehnout,“ uvedla Glosr Cvrkalová. Pomocí druhým se snaží dělat vše pro to, aby tragická smrt jejího manžela nepřišla nazmar. Téma vdov a vdovců s nezaopatřenými dětmi je podle ní zcela opomíjeno, protože „si nestěžují a nekřičí“.

Podrobně se mu věnuje nový filmový dokument Ley Surovcové Spojila nás smrt, jehož premiéru uvede v úterý 1. října Česká televize ve 21:00 na svém druhém programu.