Článek
Jak dlouho se již věnujete zakázkovému krejčovství?
Začal jsem roku 2004. Učil jsem se od tehdy jednoho krejčího v Phuketu. Pro jiné krejčí jsem pracoval až do roku 2013, kdy jsem se osamostatnil - část práce probíhala v Phuketu, pak jsem se přesunul na Koh Chang.
20 let od ničivého tsunami v IndonésiiVideo: Novinky
Jste původem z Barmy, jméno Alex mi k tomu ale trochu nesedí…
Jedno z mých jmen je Bheta, dědeček totiž pocházel z Nepálu. Jedno z mých barmských jmen je Aung, ale to by žádný západní turista nevyslovil, a tak jsem si nechal jen počáteční „A“ a zvolil jsem si pracovní jméno Alex. Takže aby bylo vše ještě složitější, část mé rodiny je nepálského původu, narodil jsem se ve vnitrozemí na severu Barmy a žiji v pobřežní oblasti Thajska.
Každopádně to jste nepřišel do thajského Phuketu v úplně ideální čas, že?
Pro naši generaci to byla první zkušenost s tsunami v oblasti. Teď už víme, co máme dělat, ale když to přišlo tehdy, byl to jeden velký zmatek. Doteď si pamatuju, že byla neděle a otevírali jsme později. Pomalu jsem se blížil na skútru ulicí k našemu obchodu, když najednou proti mně běželo obrovské množství lidí.
Jakým směrem?
Obchod byl ode mě směrem na pobřeží, zatímco lidé utíkali do vnitrozemí, na kopec. Samozřejmě jsem se ptal, co se děje, ale lidé běželi jako smyslů zbavení. Davy. Nakonec mi jeden konečně odpověděl, že se voda vyvalila z oceánu. Nechápal jsem to. Bylo krásně, žádné deště, nechápal jsem to. Proč by se měla zvyšovat hladina oceánu?!
Vydal jste se pryč od pobřeží s utíkajícími lidmi?
Dnes to zní asi trochu šíleně, ale ne. Měl jsem to už jen asi sto metrů, náš obchod byl kousek od pláže, tak jsem pokračoval v cestě. Když jsem se tam ale blížil, spatřil jsem druhou vlnu, jak se valí mým směrem. V ten moment jsem pochopil vážnost situace. Odhodil jsem skútr a běžel jsem na nejbližší kopec. Přesně na ten, kam utíkal i ten muž, který mi říkal, co se to děje, a já ho nechápal.
S odstupem času je velmi nelehké si představit, jak po úderu tsunami vypadaly ulice v zasažených oblastech. Na snímku městečko Patong na Phuketu
Jak člověk v takovou chvíli postupuje?
Snaží se zorientovat, co se děje. Když voda opadla, šel jsem se i s kolegy podívat do našeho obchodu. Těžko popisovat. Všechno bylo poškozené, nánosy bahna. Smutný pohled. Do té doby většina z nás netušila, že se něco takového může stát. Poučili jsme se.
Jak dlouho to trvalo, než se znovu otevřelo?
Bylo to divné a těžké období. Mnohé podniky neměly pojištění a už znovu ani neotevřely. Mnozí měli pojištění třeba na poškození vzniklá extrémními dešti. Ale na tsunami? Takových moc nebylo. Ti na tom ale paradoxně celkem zbohatli, protože jim bylo proplaceno i veškeré zboží, jako by jej prodali. Většina však pojištění neměla. I my jsme se dostali do obrovských finančních problémů. Bylo velmi nejasné, co bude dále.
Jak se ta sezona vyvíjela?
Všechno bylo zničené nebo aspoň poškozené. Událo se to v první části hlavní turistické sezony, během které si většina podniků vydělává na slabší zbytek roku. Byl konec prosince a hlavní sezona trvá do konce března. Vypadalo to, že krachnou úplně všichni. V Phuketu byli mrtví, v nedalekém Kaolaku byla situace ještě výrazně horší. Viděli jsme všechno těmi nejčernějšími brýlemi. Pak se to ale najednou všechno otočilo.
Jak poznat, že se blíží tsunami, a co dělat. Článek, který vám jednou může zachránit život
Co bylo tím hlavním impulsem?
Když jsme se dostali z nejhoršího, začali do zasažených oblastí ve velkém přijíždět příbuzní a přátelé obětí a pohřešovaných. Vyráželi hledat těla svých bližních nebo jakékoliv indicie toho, kde by třeba mohli být pohřbení. A přitom využívali služby těch, kteří se snažili nějak fungovat a postavit svá podnikání zpět na nohy. Byla to taková tichá symbióza, důležitá a citlivá pro obě strany.
Přijížděli tu sezonu nakonec i běžní turisté?
Málo. Přijížděli tací, kteří milovali Thajsko a chtěli pomoci dostat svá milovaná místa opět do pořádku. Pak ale bylo i mnoho takových, kteří dorazili jen pozorovat neštěstí. Ve výsledku však všichni turisté pomáhali vrátit místní zpět do běžného života tím, že tu utráceli své peníze.
Klimatizace je základ, směje se Alex. Lidé někdy přijdou jen nakouknout. Když jim je příjemně, vidí ten výběr látek a dozvědí se ceny, bývá vše na dobré cestě, tvrdí.
Když jste se stěhoval v roce 2013 do Ao Nangu, ve kterém působíte stále, bylo to už s plánem, že si tu otevřete vlastní krejčovství?
Určitě. Měl už jsem dostatečnou praxi a povedlo se mi ušetřit nějaké peníze do začátku podnikání. A říkal jsem si, že Ao Nang by mohl být tím správným místem. Byl jsem tu asi třikrát a vždy jsem tu narazil na značné množství turistů ze Skandinávie, byli tehdy těmi, kteří si kupovali obleky na míru nejčastěji. A pak mě tu nadchlo to prostředí. Je tu zázemí menšího města, ale jsou tu hezké pláže i ostrovy v okolí.
To zní celkem jednoduše…
Ale nebylo. V Ao Nangu byly poměrně drahé pronájmy prostor, takže jsem měl strach, že pokud by se mi nedařilo, mohl bych záhy zkrachovat. Obchod se mi ale podařilo získat na skvělém místě, v centru na nábřeží. Nezbývalo než naplno pracovat a věřit. První rok byl těžký, v ten druhý to bylo tak tak, ale už to začalo dávat smysl. Třetí rok provozu se to pak konečně zlomilo a vše se rozjelo.
Alex’s Fashion je podle Tripadvisoru nejoblíbenější krejčovství v Ao Nangu. Kolik krejčovství ve městě je?
Thajsko je populární pro šití obleků na míru a v každém turistickém městě na nějaká narazíte. V Bangkoku jich sice naleznete více, ale i tady jich je bezmála třicet. Když jsem se sem však přesunul v roce 2013, bylo jich ještě asi o deset více.
To je ale stále hodně velká konkurence…
Ano, je to však potřeba. Během hlavní sezony je tu vážně hodně turistů. Thajské ceny obleků na míru jsou nesrovnatelné s těmi evropskými. Dá se říci, že thajský oblek na míru stojí stejně nebo někdy i méně než evropská konfekce. Rozdíl v tom, jak padne oblek na míru a konfekční oblek, je obrovský. Kde jinde si to ověřit než na místě, kde to vaši peněženku nezruinuje. Jen ať si turisté pár krejčovství obejdou, prohlédnou si materiály, porovnají přístup a zjistí ceny. V průběhu evropské zimy nouzi o práci opravdu nemáme.
Oblek šitý na míru je s konfekcí nesrovnatelný. V Thajsku to zabere obvykle jen několik dnů…
Jak probíhá výroba obleku na míru?
Když přijde zákazník, který nemá absolutně žádnou představu, jsou tu k dispozici katalogy. Obvykle ale muži tuší, co mají rádi. Správný oblek na míru má zdůrazňovat dobré rysy postavy a maskovat nedostatky. Muži, kteří jsou více fit, mívají přilehlejší obleky, zatímco rozměrnější muži si rádi dopřejí trochu více prostoru, aby jim bylo v obleku příjemně. Probereme spolu typy látek, oblíbené barvy, potenciální kombinace s košilí, a když najdeme něco, co se klientovi zalíbí, naměříme si jej a pustíme se do toho.
Jak dlouho to trvá?
To je různé. Pokud jde jen o jeden oblek, tak obvykle dva až tři dny. Ve výjimečných chvílích, když nemáme příliš zakázek, se dá vyjít vstříc a stihnout to i do 24 hodin, ale to už je trochu hraniční. Při normálním tempu je ideální, aby se klient zastavil na dvě zkoušení, kdy odhalíme a opravíme všechny případné nedokonalosti. Během týdenního pobytu se pak stihne i několik obleků.
Odkud máte nejvíce klientů?
Ze Spojených států, Německa a Skandinávie obecně. Po pandemii covidu máme najednou ale během hlavní sezony i hodně klientů z Polska, České republiky a Slovenska. Čechů je tu teď vážně celkem hodně.
Důležité je, že jakmile mám člověka jednou kompletně naměřeného, můžu mu oblek vyrobit i dodatečně a poslat mu ho do Evropy. Často si lidé až doma uvědomí, že dobře koupili, a chtěli by najednou ještě další jeden nebo dva. Co si budeme povídat, během pandemie koronaviru nás právě výroba obleků na dálku do Evropy zachránila. Dopad na podnikání tady měl covid velmi podobný jako tsunami, ač to může znít skoro necitlivě…
TSUNAMI 26. 12. 2004
V prosinci přesně před 20 lety došlo v Indickém oceánu k silnému zemětřesení o síle 9,1 stupně Richterovy škály. Epicentrum bylo 30 kilometrů pod mořským dnem u severního cípu indonéského ostrova Sumatra. Zemětřesení vyvolalo tsunami, která si vyžádala na 230 000 obětí včetně turistů, kteří v oblasti trávili sváteční období.
Při příležitosti tohoto výročí jsme se letos vypravili do Indonésie a Thajska, zemí těžce zasažených touto událostí, abychom vám mohli ještě jednou přiblížit chvíle, které před 20 lety otřásly světem. Zastavili jsme se i v africké Keni, abychom mohli názorně ukázat, že nešlo pouze o lokální, ale skutečně celosvětovou událost.
Posbírali jsme i několik rozhovorů a připomeneme sérii ikonických příběhů, které před dvaceti roky obletěly svět. To vše si budete moci přečíst na stránkách Novinek během letošního prosince pro připomenutí zatím největší přírodní katastrofy 21. století.
Pokud byste si měli z naší série vybrat jen jeden další článek a cestujete, přečtěte si, jak můžete poznat příchod tsunami a jak máte v takový moment postupovat. Věříme, že to nebudete nikdy potřebovat, ale jde o něco, co by měl znát každý člověk, který sem tam vycestuje do světa.