Popeleční středou začíná čtyřicet dnů půstu před Velikonocemi. Symbol na čele slouží k zamyšlení

Prohloubení vztahu s bohem, období modlitby, zdrženlivosti a duchovního růstu – to jsou témata, ke kterým jsou zvláštním způsobem zváni křesťané v postní době, během níž si křesťané připomínají umučení, smrt a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

„Postní doba je často spojena s představou trápení, odříkání a v dnešním světě obecně nepřitažlivým obrazem askeze. Měli bychom se na ni ale dívat opačnou optikou. Dnes už víme, že na jejím konci není smrt, ale život, proto se právě na něj a jeho radostné stránky můžeme soustředit,“ vysvětluje brněnský biskup Pavel Konzbul.

„Popřemýšlet nad tím, jak zlepšit vztahy, udělat někomu radost, zapracovat na svých neduzích tak, abychom i my sami se sebou byli spokojeni a lépe se cítili,“ dodává.

Postní doba může být inspirací pro všechny. „Vybízí totiž k pravdivé sebereflexi, zastavení se a zhodnocení toho, co je v našem životě opravdu důležité,“ uvádí duchovní.

Samotná Popeleční středa je dnem přísného půstu od masa. Při mši svaté kněží věřícím kreslí na čelo takzvaný popelec – symbol pomíjivosti lidského života, odmítnutí hříchu a naděje v život věčný.

Popel pochází tradičně z větviček a ratolestí – u nás nejčastěji z kočiček tedy kvetoucích vrbových proutků svěcených v předcházejícím roce na Květnou neděli. Popeleční středa připadá na čtyřicátý den před Velkým pátkem, ovšem mimo neděle, která do postní doby pro svůj slavnostní charakter nespadá. Tento den připomíná ukřižování Ježíše Krista. Podobně jako advent má i postní doba fialovou liturgickou barvu, která má vyjadřovat kajícnost, lítost a touhu po nápravě.

„Pro mě dává půst smysl v momentě, kdy je opravdový, konkrétně zaměřený a vnitřně prožitý. Když nejde o nějakou pózu ani o to, aby mě s popelcem po středeční mši vidělo co nejvíc lidí. V Matoušově evangeliu se píše o tom, že bychom neměli být zasmušilí a ztrápení, ale měli bychom s radostí svědčit o tom, že je bůh živý. Pokud mi v tom brání nějaká vnitřní nesvoboda, závislost, sklon k šíření pomluv nebo sobectví ve vztazích, pak je mým úkolem se jich zbavit, a naopak se zaměřit na to, co mě přiblíží jak k bohu, tak k lidem,“ uzavírá Miroslav Kulifaj, farář římskokatolické farnosti u kostela sv. Kunhuty v Novém Městě na Moravě.