Pohyb je život, říká 78letá česká krasobruslařka. Ze světových soutěží si vozí medaile

„Jsem trošku ztuhlá, sice jsem doma cvičila, ale musím se trochu rozhýbat,“ říká nám paní Jana před rozcvičkou v šatně zimního stadionu Icerink v pražských Strašnicích, kde našla zázemí.

Přijela sem i s manželem Františkem na trénink, jeden z posledních v sezoně. Protáhne se a zahřeje svaly, nasadí brusle, na kterých má vyryté své jméno, a přesunuje se na ledovou plochu.

Bruslit začala už v pěti letech v Chomutově a vydrželo jí to do 15 let. Pak dala ale přednost studiu a rodině. Na led ji znovu přivedla její dcera, taktéž krasobruslařka, jež v současnosti žije v zahraničí a na závody pro „adulty“ sama jezdí. Navrhla jí, ať se na ně také přihlásí.

„Tak jsem se vyděsila, kde já bych po padesáti letech jela na závody?“ směje se při té vzpomínce. „Ale vrtalo mi to hlavou. Tak jsem šla v Jablonci nad Nisou na veřejné bruslení, docela jsem se cítila dobře, tak jsem začala trénovat. A v roce 2017 jsem jela na první Světový závod do Oberstdorfu,“ popisuje.

Bylo jí tehdy 71 let a hned si ve své kategorii odvážela zlato. Navíc přesně v den svých narozenin. „Soupeřky mě neznaly, říkaly si, tady nějaká přijela z vesnice, my ji neznáme, co asi předvede? A potom byly překvapené,“ říká s úsměvem paní Jana.

Od té doby se zúčastnila řady soutěží, ze kterých si přivezla nejen nová přátelství, ale i mnoho ocenění. Třeba zmiňovaný závod v německém Oberstdorfu, Adult Figure Skating Competition, je podle ní největší co do účasti i popularity.

Na začátku tohoto roku se podívala také na soutěž do italského Bormia, je prý obdobou olympijských her. V kategorii nad 69 let soupeřilo pět závodnic a paní Jana vyhrála stříbro.

„Míváme dvě jízdy, takzvaný artistic, to je vyjádření hudby, kostýmu, jak se líbíte rozhodčím. A potom je volná jízda, tam jsou povinné prvky,“ vyjmenovává. Patří mezi ně třeba piruety, skluzy či spirála v podobě holubičky.

Za každou chybu jim rozhodčí strhávají body. „Myslela jsem si, že u nás starších ročníků třeba přimhouří oči, ale ne, je to docela přísný,“ přibližuje krasobruslařka, jak to chodí.

„Po fyzické stránce to zatím zvládám, my to nemáme tak náročné jako mladí, my nesmíme třeba dělat dvojité skoky, takže to celkem jde,“ říká vitální sportovkyně.

„Ale taky musím dávat pozor, abych neupadla, neměla nějaký úraz, jsem opatrnější,“ přiznává s tím, že přece jen už pár zranění, třeba ramene či stehna, zažila. „Ale všecko se zahojilo a pokračuju dál!“ reaguje na to hned.

Udržovat se nejen po fyzické, ale také psychické stránce jí pomáhá i pohyb ve volném čase. S manželem často vyrážejí na túry či na kolo. „Pohyb je život. Raduj se a radost rozdávej, to je moje motto,“ prozrazuje nám.

Trenérku, jež by ji posouvala dál, jí aspoň na dálku dělá její dcera, taktéž Jana. Ta jí pomáhá i s choreografií, výběrem hudby či s přípravou barevného a výrazného dresu. I ten by měl porotu zaujmout a korespondovat s připravenou sestavou.

„Na trénincích si jezdím sama, někdy mě natočí manžel a pošleme to dceři do Španělska. A ta to zhodnotí. Někdy mě trošku pochválí, jindy se ptá, jako že co to tam dělám?“ směje se opět sportovkyně. Rád jí poradí i její manžel, taktéž nadšenec do sportu.

„Tu sicku (pirueta - pozn. red.), kterou jsi prve předváděla, musím pochválit, byla v pořádku… Ovšem holubička, kde je potřeba mít tu nohu skutečně vysoko, nebyla tam, tak to prosím tě zkus ještě jednou. Jdeme na to,“ vzkazuje jí na tréninku zpoza mantinelu.

Krasobruslení by se paní Jana chtěla věnovat, dokdy jen to bude možné, minimálně do osmdesáti let. Zatím se na to cítí. „A jestli to se mnou manžel ještě vydrží. Ale zas to má taky dobré, v důchodu - co by dělal doma, že jo?“ vtipkuje.

Roli hraje v neposlední řadě také finanční náročnost sportu. Musí si tak vybírat, kterých her se zúčastní a které naopak vynechá. „Na závody se musíme sami dopravit, musíme tam týden bydlet, startovné bývá třeba 210 eur (cca 5000 Kč), potom za doprovod 100 eur (2400 Kč)… Je to trošku složitější, ale za tu radost a ten pocit, co pak člověk má, za to to stojí!“ věří.

Ráda by ve své snaze cítila podporu i od českého svazu krasobruslení. Ta ale podle ní chybí, seniorní soutěže se dosud odehrávají mimo oblast klubového zájmu. Přitom jen z Česka jezdí na mezinárodní závody kolem desítky reprezentantů nad 29 let a mnohdy vozí cenné kovy, kterými by se svaz mohl veřejnosti chlubit.

Její aktivita však neunikla pozornosti jinde - v Muzeu rekordů v Pelhřimově. Zapsalo ji do své knihy rekordů coby oficiálně nejstarší aktivní krasobruslařku v zemi. Na konci tohoto května byla rovněž na půdě Senátu oceněna každoročně udělovaným titulem Rekordman roku 2024.