Po večerech organizuje dobrovolníky, kteří doučují děti z dětských domovů

Brzy již trojnásobná máma Denisa hledala během rodičovské dovolené možnost se realizovat. Nechtěla ale brát z času vyhrazeného dětem. Přála si však být užitečná ještě jinak než jen jako máma, alespoň na hodinu týdně. Zkusila se věnovat překladům, ale brzy zjistila, že to není nic pro ni. Nakonec našla cestu skrze dobrovolnictví v jednom z projektů neziskové organizace, ve které už působila v minulosti během svých studentských let.

Denisa v rozhovoru otevřeně mluví o tom, jak ji mateřství změnilo. „Měla jsem pocit, že když se dítě narodí, zůstanu sama sebou a budu dál dělat to, co doposud, jen k tomu přibude malé miminko. Ale tak to samozřejmě nebylo,“ přiznává. Změna, kterou s mateřstvím prošla, nebyla jednoduchá, zvlášť když se s mužem stěhovali z Německa (kam dříve odcestovali za prací) zpátky do Česka, a to těsně před prvním porodem.

Přestože Denisa miluje svou roli matky, cítila potřebu se i nadále rozvíjet a najít si prostor pro vlastní seberealizaci. Nyní se věnuje koordinaci projektu online i offline doučování dětí z dětských domovů. „Doufám, že to zvládnu i do budoucna, protože je to opravdu hezký a přínosný projekt, ráda bych se tomu věnovala i dál,“ sdílí v podcastu.

Projekt Denise umožnil zachovat si duševní pohodu a zároveň pomáhat těm, kteří to potřebují. Za deset let fungování projektu se doučování již osvědčilo a každý rok v něm hledá pomoc více a více dětí z dětských domovů. Největší zájem je o doučování cizích jazyků. Pro lektora se jedná zhruba o jednu hodinu týdně plus předchozí příprava na hodinu.

Najít potřebné množství dobrovolníků ale není vůbec jednoduché. „Přestože Mise naděje spolupracuje s hodně dobrovolníky studenty, tak tento projekt je vhodný i pro starší jedince. Máme hodně čerstvých maminek nebo starších žen, co už třeba mají větší děti, které se zapojily a vzaly si nějakého svěřence pod svá křídla,“ popisuje Denisa.

„Není tolik potřeba nějaké velké znalosti toho doučovaného jazyka, člověk nemusí být prostě vystudovaný magister nebo vystudovaný učitel. Ze zkušenosti už víme, že mnoho z dětí potřebuje například v angličtině pomoct se základy,“ vysvětluje v rozhovoru dál Denisa a pokračuje: „Co ale potřebujeme od doučujících, je konzistence, aby nám prostě za měsíc neutekli. Ty děti už tak nemají moc stabilních věcí v životě.“

Mise naděje je nezisková organizace vedená vysokoškolskými studenty, která se zaměřuje na pomoc těm, kdo se sami o sebe nemohou postarat, včetně vážně nemocných dětí, seniorů a zvířat. Organizace vznikla v roce 2013 a od té doby realizuje celou řadu charitativních projektů, od doučování dětí z dětských domovů až po podporu finanční gramotnosti. Zaměřuje se na systematickou a efektivní pomoc, především prostřednictvím dobrovolníků.

Celý rozhovor s Denisou si můžete pustit v přehrávači v úvodu článku.