Ženám asi stále nerozumím, říká bachelor Jan Solfronk

Zhruba šest týdnů. Vypadá to jako příjemná dovolená na krásném místě, ale s tím, že dny máte naplněné povinnostmi.

Snažil jsem se vstávat ve tři čtvrtě na sedm, abych si před snídaní stihl jít na hodinu zacvičit. Přidali se ke mně další lidi ze štábu, takže nakonec nás ráno chodilo cvičit pět nebo šest. Kolem desáté jsme museli být připraveni na další program - obvykle individuální rande s některou z dívek.

Některé dny byly volnější, jindy byla po rande na programu například koktejl párty. A samozřejmě vyřazovací ceremonie, při níž některé z dívek soutěž opustily. Večer jsem zapínal počítač a na dálku se věnoval svojí firmě.

Byly tam i dny, kdy jsem naspal sotva dvě tři hodiny, protože se natáčelo do noci. Ono se to nezdá, ale než se natočí všechny výpovědi, kdy komentuji rande nebo vyřazování, zabere to hodiny času. Na druhou stranu to nebylo tak, že bych měl kamery za zády pořád, jak to bývá v jiných reality show typu Love Island.

Jsem tak špatný herec, že by to bylo zbytečné. (směje se) V Bachelorovi jsem se choval tak, jak je pro mě přirozené, nechtěl jsem si na nic hrát. I moji blízcí a kamarádi, kteří ten pořad sledují, mi potvrzují, že tam působím stejně jako v běžném životě.

Výběr byl skutečně na mně. Občas se mě někdo zeptá, jestli jsme měli scénář, podle kterého se natáčelo a v němž bylo předem určené, jak který díl dopadne. Nic takového jsme neměli, kamery zachytily skutečné, bezprostřední emoce. Představte si tu show jako fotbal - máte dané hráče a pravidla, ale jak tu hru zahrajete, to už za vás nikdo vymyslet nemůže. Stejně jako neovlivní okolnosti, které do hry vstupují.

To jsme nesměli, respektive náš kontakt mimo kamery byl minimální, díky tomu to poznávání se a seznamování bylo těžší, ale o to autentičtější scény jste mohli v pořadu vidět.

Neurazím se, je to dobrá otázka. Já se do pořadu vlastně nepřihlásil sám. Před Vánoci 2023 mě oslovila televize Nova s nabídkou účasti na novém, připravovaném pořadu. Zpočátku jsem byl na vážkách. Poradil jsem se přes svátky s rodinou, zvažoval plusy a minusy a po Novém roce jsem se setkal s manažerkou castingu, aby mi řekla víc o konceptu. V tu chvíli jsem si to ještě mohl rozmyslet.

Připadalo mi, že by to mohla být zajímavá zkušenost. Vztah jsem v té době neměl a hledání lásky v tak neobvyklém formátu mě lákalo, stejně jako příležitost posunout své hranice, vystoupit z komfortní zóny. Takže jsem potvrdil, že do toho jdu. Následovaly kamerové zkoušky a podrobnější rozhovory, ptali se mě na můj život, práci, koníčky i na to, jaký typ žen se mi líbí. Produkce údajně takto komunikovala s asi třemi sty muži.

Vůbec ne, zpočátku jsem to nebral nijak zvlášť vážně. Už od doby vysokoškolských studií jsem si přivydělával na různých promo akcích a později taky účinkováním v reklamách. Když chodíte na konkurzy do reklam, musíte počítat s tím, že vás většinou nevyberou, protože spolu s vámi přijde několik dalších potenciálně vhodných kandidátů. Abych hrál v jedné reklamě, obejdu běžně patnáct castingů.

V rámci castingu na Bachelora jsem absolvoval kamerové zkoušky, několik poměrně dlouhých rozhovorů s různými lidmi, kteří měli show na starosti, a nic moc jsem si od toho nesliboval. V polovině března 2024 jsem se dozvěděl definitivní verdikt, že budu bachelorem. Pár týdnů nato už se letělo natáčet do Řecka.

Bohužel tohle podle smlouvy sdělovat nesmím. Funguje to tak, že vám produkce finančně kompenzuje čas, který byste jinak produktivně strávila ve svém zaměstnání nebo prací ve své firmě.

Učíme děti angličtinu na základě karetní hry Pokémon. A protože je ta hra dobře promyšlená, získávají tím i další dovednosti - prohloubí logické uvažování, osvojí si principy strategického jednání, trénují si počítání. Jde o celosvětově rozšířený fenomén, v té hře se pořádají i mezinárodní turnaje. Svět pokémonů jsem objevil už jako dítě, když jsem u nás v Jablonci chodil do primy na gymplu, s kamarádem nás to pohltilo. Jenže ve třinácti letech u mě vyhrála atletika, kterou jsem chtěl dělat naplno, a tak šli pokémoni do šuplíku. Vrátil jsem se k nim až v dospělosti, kdy mě napadlo, že by vzdělávání dětí tímto způsobem mohlo být zábavné a přínosné.

Kroužek nám aktuálně funguje kromě Prahy v Mladé Boleslavi, v Karlových Varech a v menších městech severně od Prahy. Rádi bychom pronikli i do dalších měst, ale zatím nám chybí lidi, kteří by to tam s námi chtěli rozjíždět.

Trochu v to doufám. Firma je pro mě důležitá. Když se natáčel Bachelor, musel jsem starost o ni delegovat na svoje spolupracovníky. Zároveň jsem si vymínil, že abych se mohl natáčení zúčastnit, potřebuju být v kontaktu s kolegou, který si vzal po dobu mojí nepřítomnosti většinu práce na starost. Naštěstí to nebyl problém.

Publicita je dvousečná. Na jednu stranu mě těší pozitivní reakce, na druhou stranu se člověk musí připravit i na kritiku a nepříjemné komentáře. Někdo vám napíše, proč ze sebe děláte šaška nebo jak se můžete objímat a dotýkat každou chvíli s jinou holkou. Jenže za tím, co diváci vidí na obrazovce, je spousta skutečných emocí a snahy. Každý z nás je normální člověk s vlastním příběhem a životem. Reality show ukazuje jen zlomek z toho, kdo opravdu jsme. No a pak je tu ještě bulvár, který na vás nenechá nit suchou, ale člověk se s tím musí vyrovnat.

To je pravda. Ale asi by ze mě nebyl dobrý vědecký pracovník, práce v archivu by mě nebavila, proto jsem tuhle dráhu opustil a začal se věnovat podnikání. Abych byl upřímný, vybíral jsem si po maturitě studium i s ohledem na to, aby se dalo dobře skloubit s atletikou, v té době jsem dělal profesionálně desetiboj. Ten jsem nakonec kvůli zranění a dokončení školy opustil. S odstupem času bych si vybral jiný studijní obor, který bych mohl lépe využít v rámci podnikání, třeba něco z oblasti financí a managementu. Nechci tím říct, že lituju, ta škola mi dala rozhled.

Nejsem cílová skupina, ale nechci to ani odsoudit s tím, že jde o povrchní nebo plytkou zábavu. Takový pořad si pustíte po tom, co přijdete unavená z práce, dáte si nohy nahoru, vypnete hlavu a pobavíte se. S tím záměrem byl vytvořený, nejde o edukativní formát a tak je potřeba k němu přistupovat.

Lásku je možné najít kdekoli, člověk nikdy neví, kde tu spřízněnou duši potká. Může se to stát v kavárně, v metru, v baru nebo prostřednictvím reality show. Potkáte ženu, která vám imponuje a splňuje charakteristiky, které považujete za podstatné. To je dobrá výchozí pozice pro to, abyste vztah začali budovat, pokud jsou sympatie oboustranné.

Účast v Bachelorovi vás k ničemu dalšímu nezavazuje - po skončení natáčení se nemusíte oženit ani s vybranou ženou navázat dlouhodobý vztah. To už je čistě na vás. Kdyby mě do něčeho takového tlačili, tak bych s účastí nesouhlasil. Ale takhle? Život žijeme jen jednou a na jeho konci obvykle litujeme spíš toho, co jsme neudělali. Účast v Bachelorovi beru jako zážitek, na který je takzvaně potřeba mít koule.

Člověk je během natáčení vystavený situacím, do kterých by se za normálních okolností nedostal. Díky tomu se dozví leccos o sobě, možná i o nějakých svých kostlivcích ve skříni, kteří by jinak zůstali ukrytí. To může být užitečné pro seberozvoj. Leccos jsem se dověděl taky o fungování ženských kolektivů, které někdy dokážou vytvořit peklíčko. A došel jsem k tomu, že ženám asi stále nerozumím a nikdy úplně rozumět nebudu.

Jednu podstatnou věc: vztahy vyžadují trpělivost a upřímnou snahu pochopit druhého. Naučil jsem se víc vnímat svoje emoce i emoce ostatních. Být v tak specifickém prostředí mě naučilo být trpělivější a vnímavější. Taky jsem zjistil, že jsem možná trochu neobratný v zacházení s komplimenty - nejsem moc zvyklý je dávat a taky je neumím přijímat, nevím, jak na ně správně reagovat. To je něco, co se ještě učím.

Líbí se mi ženy, které jsou empatické, láskyplné a pečující. Mám slabost pro jižanské typy - brunety s jiskrou v oku. Důležité jsou pro mě také respekt, pravdomluvnost a zdravé sebevědomí. Oceňuji, když žena ví, co chce, a umí za tím jít.

Doufám, že nic. Ale lhal bych vám, kdybych řekl, že mi nedělá dobře, když mi někdo napíše, že mi fandí. Upřímně si přeju, aby mě to zásadně nezměnilo, a když už, tak k lepšímu. Snad jsem ve svých třiceti čtyřech letech natolik stabilní, aby to se mnou výrazněji nepohnulo.