Vítězná zrádkyně Nicole Šáchová: Kdyby mí spoluhráči uvažovali logicky, mohli mě odhalit

Je drobná a štíhlounká, působí křehce, při osobním kontaktu ještě víc než před kamerou. A to už přebarvila blond barvu vlasů zpátky na svoji světle hnědou.

Zjevně vládne půvabem, který vychytrale uplatnila v detektivní reality show Zrádci, kde parta hráčů postupně vylučuje ze svého kruhu lidi, které podezírá z podvodu.

Vyhrát může buď tým věrných, nebo zrádce, pokud ho ostatní neodhalí a on se mezi nimi udrží až do konce. Nicole obelhala všechny a některé spoluhráče to ve finále zvlášť bolelo. Zejména novinář Jan Tuna, ve hře přezdívaný Tuňák, její zradu nesl těžce a dlouho se tím netajil ani na sociálních sítích. Za vulgární nadávku, kterou při odchodu ze scény zachytila kamera, se Nicole nakonec veřejně omluvil.

„Ta zrada byla velká zkouška, ne každý se s ní vyrovná. Ale všichni jsme věděli, že se to může stát. Buď budeš zrazovat, nebo budeš zrazen, to jsou prostě principy té hry, aspoň já jsem to tak celou dobu brala,“ komentuje výsledek soutěže, ze které si odnesla necelý milion korun. Do Zrádců ji přivedla její velká soutěživost, která je v ní už od dětství, a také záliba v detektivkách. Účast v reality show si poprvé vyzkoušela v pořadu Hledá se miss, který jí připomínal její oblíbený titul Amerika hledá topmodelku, a zatoužila si vyzkoušet ještě nějakou další.

„Chtěla jsem se objevit v nějakém formátu, který pro mě bude opravdu zajímavý. Televize jsou plné reality show, kde se lidi ukazují v plavkách a seznamují se. Mě tohle nebaví ani sledovat, takže bych se toho nechtěla ani účastnit,“ objasňuje.

Castingová výzva na Zrádce v ní však vzbudila dojem, že je to hra stvořená snad přímo jí na míru, „Jednak mám detektivky ráda, jednak je u nich zapotřebí trochu logiky. Hned jsem si tedy řekla, že by to mohlo být něco, v čem bych mohla být docela dobrá,“ naznačuje, že právě logika patří k jejím silným stránkám.

„Vyhrála jsem nejspíš proto, že jsem měla všechno dobře naplánované a kostru svého plánu se mi podařilo dodržet od začátku až do konce. Byla jsem připravená, že budu muset udržet oční kontakt, když budu lhát, a podobné věci. Kdybych nevěděla, do čeho jdu, bylo by to pro mě samozřejmě mnohem těžší,“ odpovídá na otázku, jestli má třeba přirozený talent udržet v emočně náročné situaci neproniknutelnou tvář.

Ve chvíli, kdy jí v soutěži vážně hrozilo, že ji ostatní vyloučí, přísahala ostatním na smrt svého dědečka, že není zrádce a patří do týmu věrných. Pochybnosti a pozdvižení tím vzbudila nejen v týmu spoluhráčů, kteří neustále řešili, jestli by ve svém věku byla schopná něco takového říct a nemyslet to vážně. Nakonec jí uvěřili.

Prudké reakce to vyvolalo i mezi diváky. Na sociálních sítích to odsuzovali zejména ti starší, dodnes jí kvůli tomu přicházejí nenávistné zprávy, v jedné z posledních jí pisatel dokonce vyhrožuje smrtí. Většinu hejtů ignoruje, v průběhu vysílání pořadu si na ně postupně zvykla a přestalo to pro ni být nové. „Ale tohle už je pro policii,“ komentuje stroze tu poslední.

Nemá tedy pocit, že s přísahou na dědečkovu smrt překročila meze, kterých se radši neměla dotknout? „Nemám, vždyť to byla jen hra, bylo to v souladu s jejími pravidly. Všichni spoluhráči věděli, jaké hry se účastní, a všichni diváci věděli, na co se dívají. Právě proto ten pořad přece sledovali. Jsem si jistá, že dědečkovi, který bohužel už nežije, by to nevadilo. On byl velký hráč a já to zdědila po něm. Kromě toho jsem se na tom předem domluvila s rodinou. Měla jsem jejich svolení,“ vysvětluje.

Před začátkem natáčení přemýšlela nad možným vývojem hry a usoudila, že se zřejmě nevyhne okamžiku, kdy se bude potřebovat dostat do bezpečnější pozice a bude si pro to muset vytvořit nějaký manipulační prostor.

„Taková věc se ale na místě vymýšlí strašně těžko, protože ve chvíli ohrožení musíte použít silný kalibr. Hledala jsem tedy něco, co vyvolá tak silné emoce, že mne nikdo nezpochybní,“ vypráví.

„Samozřejmě jsem doufala, že to nebudu muset použít. Jenže mi začalo hodně téct do bot, a tak mi nezbylo nic jiného než to poměrně brzy vytáhnout,“ dodává.

Ze spoluhráčů jí neuvěřil jenom policista Martin Růžička, ale Nicole se podařilo ostatní obrátit proti němu, takže nakonec krátce před koncem soutěže podlehli podezření, že zrádcem je právě on.

„Martin byl skvělý protihráč, a přestože jsem samozřejmě z taktického hlediska byla ráda, že jsem se ho zbavila, je super mít ve hře někoho, kdo se vám takovým způsobem postaví. Ke konci se ta jeho policajtská profese podle mě projevila, byl metodický, nenechal se ovládat emocemi jako ostatní. Kdyby použili logiku všichni, měli šanci mě odhalit,“ míní.

Když se v roce 2022 účastnila soutěže Česká Miss Essens, na jejímž základě vznikla i televizní reality show Hledá se miss, řekla o sobě tehdy veřejně, že má diagnostikovaný Aspergerův syndrom, což je porucha autistického spektra.

Ve Zrádcích se k tomu však neznala, jenže po soutěži se vrátila k původnímu tvrzení. Ptám se tedy, kdy mluvila pravdu a z jakého důvodu měnila svoje vyjádření. Skutečně má diagnostikovaný Aspergerův syndrom, nebo je to jen její domněnka?

„Zjistila jsem to na vysoké, bylo mi asi dvacet. Viděla jsem na sobě už dlouho, že je se mnou něco trochu jinak. Mám problémy navazovat nová přátelství a vytvářet hlubší vztahy, nebývá mi ani dobře mezi hodně lidmi, kdežto všem ostatním nic z toho nedělalo problém. Když jsem se dozvěděla, co mi je, vzbudilo to ve mně nejistotu. Ale pak jsem zjistila, že je to vlastně běžnější, než jsem si myslela, a tak se mi tím ulevilo,“ vrací se k období, které předcházelo jejímu rozhodnutí skončit s vysokoškolským studiem ještě před bakalářskou zkouškou.

Studovala na Karlově univerzitě biologii, která ji bavila už od dob gymnázia, časem si přidala ještě jadernou chemii, ale jak říká, školu nezvládala, protože na ni byla mentálně příliš křehká.

„Moje hlava asi funguje prostě trochu jinak a nejspíš to nějak souvisí s mojí neurodiverzitou. Kromě toho jsem se na gymnáziu nemusela vůbec učit, a přesto jsem měla skvělé výsledky. Jenže pak jsem přišla na vysokou a zjistila jsem, že se nedovedu soustředit příliš dlouho na dlouhé texty. Někteří mí spolužáci z oboru biologie zvládali studium hlavně díky výborné paměti, přestože téma vlastně nepochopili. Takový přístup je mi ale cizí. Proto jsem si přibrala jadernou chemii, která mi byla bližší, tam se naopak dával důraz na matematické principy,“ líčí potíže, které vedly až k jejímu zhroucení.

Moji námitku, že působí odvážně i vytrvale, vyvrací. Taková je až v posledních letech, poté co si prošla krizí.

„Prostě mi došly síly a potřebovala jsem razantní změnu. Ukončila jsem to ze dne na den, do týdne jsem si našla práci v autobazaru a celý svůj život jsem úplně překopala,“ vzpomíná. Patřila k úspěšným prodejcům a byla to pro ni drsná škola. Musela se rychle naučit mít ostré lokty.

S vysokou školou se sice rozloučila ze dne na den, ale těžce. Přestože cítila úlevu, nebylo jí to příjemné. Nějakou dobu ji mrzelo, že nenaplnila očekávání rodičů. Vyrůstala v rodině, kde bylo studium na vysoké škole samozřejmostí. Za své rozhodnutí je však ráda, protože takto je se svým životem mnohem spokojenější.

„Asi ne každý má na to, aby se stal třeba lékařem, a je to v pořádku. Zvolila jsem si jinou cestu a smířila jsem se s tím, že můj život nepojede v akademických kolejích,“ dodává.

V soutěži Česká Miss Essens prý mluvila o své diagnóze, protože chtěla reprezentovat lidi s Aspergerovým syndromem, konkrétně ženy, u kterých se tato porucha autistického spektra projevuje trochu jinak než u mužů a okolí si jí často ani nevšimne.

„Myslím, že zrovna já působím na okolí většinou naprosto běžně, neurotypicky. Ale i když jsem byla horkou favoritkou na vítězství, korunku jsem nakonec možná nedostala právě kvůli tomu, že jsem se přiznala ke své diagnóze. Obrátilo se to proti mně,“ posteskne si.

Při rozhovoru těsně před finále se porotci neptali na nic jiného než právě na Aspergerův syndrom: jak moc jí v životě překáží, co je s ní špatně. Kdežto u ostatních dívek se zajímali o jejich plány s výhrou a jak by se připravovaly na světové soutěže.

„Nemám pocit, že je se mnou něco špatně, jsem jen trochu jiná. Řekla bych, že jsem si svoje odlišnosti už docela zamilovala, bez nich bych nebyla tím, kým jsem,“ odpovídá na otázku, jak na ni porota svými dotazy působila.

S podobnými otázkami se pak potkala i při castingu na Zrádce, kde ale naopak bylo vidět, že jí castingová porota příliš nevěří. „A tak jsem na tu jejich nedůvěru nakonec přistoupila, chopila se jí a nechala je při tom, že jsem si Aspergerův syndrom vymyslela. Asi to zafungovalo, protože mě do hry přijali,“ vysvětluje.

Hned po soutěži však měla potřebu uvést všechno na pravou míru, protože neopustila svůj původní úmysl reprezentovat ženy s Aspergerovým syndromem a dělat tomuto tématu osvětu. „Dokud mám nějaký vliv na sociálních sítích, chci ho nějak smysluplně využít. Hlavně na TikToku.“