Programátorka a pilotka dronu: Létání je práce za odměnu i pořádný adrenalin

Šestadvacetiletá rodačka ze Sokolova je zřejmě jedinou ženou v České republice, jež kombinuje uvedené profese. „Programování mě baví. Ale denně sedět osm hodin na zadku není úplně ono. Do toho mám výjezdy, které dávají práci větší rozmanitost,“ vysvětlila členka speciálního týmu plzeňských dronařů. Ti patří ke krajskému integrovanému záchrannému systému.

Talentovaná programátorka se k dronům dostala vlastně náhodou. „V posledním ročníku medicínské informatiky jsem měla volno v rozvrhu. Kamarád si zapsal volitelný předmět bezpilotní létání. Ze zvědavosti jsem na něj taky začala chodit,“ vyprávěla absolventka plzeňské fakulty aplikovaných věd.

Novinka ji natolik chytla, že změnila své původní plány a nepokračovala na doktorské studium. Raději před dvěma lety nastoupila do týmu dronařů, který patří pod Správu informačních technologií (SIT) města Plzně. „Věda je na dlouhé lokte. Zjistila jsem, že mi víc vyhovuje, když vidím rovnou výsledky,“ přiznala.

Odhadla, že zhruba osmdesát procent pracovního času programuje. Teď dokončuje aplikaci přímo pro hasiče. „Například když s kolegy dronem nafotíme rozsáhlý požár, vznikne ortofotosnímek. Ten si může velící důstojník zobrazit v různých časech. Vidí, jak se oheň šířil. Na snímek lze přidávat hasičské značky a podobně,“ nastínila Reismüllerová.

Výhodou je, že aplikace obsahuje veškerá nashromážděná data, jež jsou navíc sdílená. „Systém vygeneruje i závěrečnou zprávu. Informace mohou sloužit pro analýzu, ale také cvičení nebo plánování podobných zásahů,“ sdělila.

Každou změnu pak profesionální jednotky nejdřív vyzkoušejí v praxi. „Hasiči nejsou sekretářky. Proto chci, aby aplikace neobsahovala zbytečnosti, které je budou zdržovat,“ dodala.

Zbylých dvacet procent vyráží pilotka dronu do terénu. Ona i její kolegové asistují integrovanému záchrannému systému. „Dokumentujeme nehody. Monitorujeme fotbalové zápasy. U požáru zase umíme živě přenášet obraz z dronu. Díky termovizi vidíme i ohniska. Velitel zásahu tak může delegovat jednotky tam, kde jsou nejvíc potřeba,“ ozřejmila.

Nejsilnější jsou pro ni okamžiky, když pátrají po ztracených lidech. „Podařilo se nám najít pohřešovanou paní. V lese byla přes noc a my jsme ji objevili až další večer. Kdyby tam zůstala ještě déle, bůhví jak by to skončilo,“ přemítala.

Tým plzeňských dronařů je sedmičlenný a drží stálou pohotovost. Rok od roku se počet zásahů zvyšuje, letos už šlo o více než 100 výjezdů. „Létání s dronem je práce za odměnu,“ usmála se Reismüllerová. Zároveň jde o profesi, při níž občas nechybí pořádná dávka adrenalinu. „Když se třeba zřítila stodola na Plzeňsku, potřebovali jsme být na místě co nejdřív. Nevěděli jsme, jestli není někdo uvnitř. Je lepší, aby trosky spadly na náš stroj než na hasiče,“ uzavřela.