Pavlína Němcová: Cítím se lépe, než když mi bylo dvacet

Dnes je to diametrálně jinak než v krátkém období devadesátých let, kdy supermodelky byly osobnosti. Tehdy dokonce tak trochu nahradily i hollywoodské hvězdy. Trvalo to ale jen krátce. Začátkem roku 2000 se obdiv zase vrátil zpět k hereckým hvězdám. Modeling se v novém miléniu výrazně změnil, převážně kvůli sociálním sítím.

Sociální sítě tento obor převálcovaly. Stále existuje, ale už to není ten sen, kde dívky měly šanci stát se světovými celebritami a vydělávat si velké peníze. Celá tahle branže se vrátila do původních kolejí. Modelky jsou potřeba, protože návrháři stále potřebují prezentovat své modely na dívkách, které odpovídají určitým parametrům, ale už se tam netočí takové peníze.

Bojuji s nimi. Když vznikl Facebook, prohlásila jsem, že ho nikdy mít nebudu. A také ho nemám, protože tento způsob umělého života nemám ráda. Navíc to, co mnoho lidí prezentuje na sítích, není pravda a jen se chvástají a chlubí. Je to jeden velký klam. Nikdy jsem nebyla zastánce voyeurství. Ráda žiji obklopená reálnými lidmi, které mám ráda. Sdílíme svoje životy, ale proč bych se měla zajímat o cizí lidi, které neznám? A oni o mě?

Pro mě to nebylo nikdy snové povolání. V březnu 1989 jsem byla jako studentka gymnázia vybrána pro modeling paní Miladou Karasovou. Jako první dvě vlaštovky jsme s Evou Herzigovou jely na měsíc do Paříže. Bylo mi sedmnáct a důležité pro mě bylo, že uvidím Paříž, kterou jsem znala jen z obrázků a televize. Až na místě jsem pochopila, proč tam vlastně jsme. A co se od nás čeká. Brzy jsem poznala, že to není povolání, kterému bych se chtěla věnovat. Jsem introvert a dodnes nemám ráda, když mě někdo fotí. Ale jak se říká, člověk míní, život mění. Záhy jsem se tam vdala a porodila syna. Ve dvaceti jsem se už rozváděla a začalo mi peklo na zemi.

Ano. Jediná možnost pro dvacetiletou Češku v Paříži těsně po revoluci byl modeling, kvůli kterému jsem tam vlastně jela. Byl to způsob, jak si vydělávat peníze a stát na vlastních nohou. A moci se soudit. Byla to pragmatická volba. Řekla jsem si, že když mě někdo chce fotit a platit mi za to opravdu hezké peníze, tak to dělat budu. Byla jsem jako ten kačer Donald se znaky dolarů v očích. Chtěla jsem vydělat co nejvíc a moci ty peníze použít na soudy o syna.

Pro mě je to ta nejdůležitější část mého života. Můj syn je pro mě všechno. A vše, co dělám, dělám proto, abych mu umožnila žít co nejhezčí život. Tento postoj mi zformoval všechno a ovlivnil i kariéru. Vždy jsem pracovala tak, abych mu mohla být nablízku. Když mě agentura poslala do New Yorku, kde byl v té době pomyslný vrchol modelingu, odjela jsem tam. Ale každý druhý víkend jsem se vracela do Paříže, abych nepřišla byť o jedinou hodinu, kterou mi tehdy soud se synem přiznal. Bylo to velmi náročné. I kvůli časovému posunu, i kvůli vzdálenosti.

Po čtyřech měsících jsem stála před rozhodnutím buď zůstat v New Yorku, vidět svého syna jednou za čtvrt roku a dovést kariéru na vrchol, nebo to tam vzdát, vrátit se do Paříže a pracovat dál na té úrovni, která byla z mého pohledu stále velice skvělá. A být nablízku synovi a pokračovat v boji o jeho péči. Rozhodnutí pro mě bylo jasné. Vrátila jsem se. Syna jsem dostala do péče až v jeho čtrnácti letech.

Bylo to nejkrásnější období, i když jsem dostala do péče puberťáka. Konečně jsem mohla každý den ráno vstávat a dělat mu snídani. Budit ho do školy, i když byl protivný, protože byl v těžkém věku. Pro mě to bylo naplnění mateřství.

Když studoval svou druhou vysokou školu, měl si v programu Erasmus vybrat zahraniční univerzitu. Na seznamu byla Vysoká škola ekonomická v Praze. Psal se rok 2018 a já už v Praze zase žila. Syn se tedy rozhodl, že pojede na jeden semestr do Prahy, i za maminkou. Začal tu chodit do školy a po týdnu mi oznámil, že potkal ženu svého života. Zpozorněla jsem, ale ono to tak skutečně dopadlo. Jsou spolu dodnes a doufám, že jim to vydrží. Těším se, až budu babička.

Naopak. S kamarádkou jsme nedávno polemizovaly, jak se co nejlépe narodit v příštím životě. Došly jsme k závěru, že bychom se chtěly narodit jako strašně krásné, ale úplně blbé.

Věřte mi, že ano. Muži chtějí mít vedle sebe krásnou ženu, ale často hloupoučkou, protože vedle ní neztrácejí své mužství. Když mají krásnou a ještě chytrou, může to být pro muže smrt. Taková žena k němu nevzhlíží tak snadno jako ta hloupoučká. Nechci ale urážet muže, protože znám spoustu takových, kteří jsou velice schopní, inteligentní, úžasní muži a snesou i chytrou ženu.

Že umějí být strašně zlé. Když vidí nějakou jinou ženu, o které si myslí, že je může ohrozit, umějí být zákeřné. Někdy stačí jen vejít do dveří, mile pozdravit a usmát se. Můžete narazit na zeď. Za ní je žena, která vám může zatopit, a malér je na světě. Ale to se nestává často. Je mnoho žen silných tak, že zvládnou vše. Někdy se až divím, co všechno jsou ženy schopné dokázat. O to víc mě pak mrzí, když se k sobě někdy nechovají hezky. Na druhou stranu, ženské přátelství má silné kořeny.

V dnešní době je trend oddalování známek stáří pomocí různých invazivních zkrášlování, výplní a botoxů. Když vidím výsledky, nemyslím si, že je to šťastná volba. Stárnutí je spravedlnost pro všechny. Nevyhne se nikomu, tak proč s ním tak urputně bojovat? V padesáti vypadat na dvacet nejde. Takže jsem začala hledat přírodní metody, jak vypadat přirozeně dobře. Každé životní období má totiž svoje stinné, ale i hezké stránky.

Cítím se mnohem lépe, než když mi bylo dvacet. Vím, kdo jsem, umím říct ne, a to jsem neuměla. Mívala jsem pocit, že musím všem vyhovět, a to mě ničilo. Umím si vyčistit své okolí a nemít kolem sebe vysávající lidi. Mám teď lidí míň, ale je mi s nimi krásně. Umím si užívat život sama se sebou a znám svoji hodnotu. To je na stárnutí krásná věc. Jasně že se objevují i zdravotní problémy. Nikdy jsem ale nekouřila a alkohol mi taky nechutná. Razím zdravý životní styl. Zdravě jím, snažím se sportovat a tělo mi to vrací.

Bylo mi dáno geneticky, že jsem to nikdy nepotřebovala. Když ale žena přijde do menopauzy, začne přibývat, i když jí stejně jako dřív. Je to problém, ale lze se s ním vyrovnat. Snažím se víc sportovat a zahrnout do stravy víc proteinů. Dřív jsem si klidně mohla večer dát kachnu se zelím a jít spát. Bylo to v pořádku. Teď už jsem to změnila. Večer si dávám jen něco lehkého a funguje to. Taky jsem začala běhat. Jasně, že se mi zprvu nechtělo, ale když jsem už po týdnu viděla ty benefity, že kila jdou dolů a tělo spaluje, začala jsem se na ranní běh těšit.

Jsem optimista a snažím se vždy najít řešení. A to vždy existuje, jen musí být vůle ho najít. Některé věci mi šly dlouho samy, do čtyřiceti let jsem třeba nebyla nemocná. A pak se tělo začalo ozývat. Jsem ale vycvičená soudy se synem nesedět v koutě a brečet, ale jednat. Samozřejmě že to někdy bolí, ale to musí člověk překonat a nevzdat se. Vždyť každému vítězství předchází boj. O tom je život.

Jak jsem říkala, invazivní metody, po kterých jsou ženy často oteklé, odulé a všechny si podobné, pro mě nejsou cestou. Před sedmi lety jsem začala hledat přírodní metodu, která pomůže vyhladit vrásky v obličeji. Ano, stárnutí je přirozenost, ale můžeme i ve vyšším věku vypadat dobře. Musí přece být nějaká cesta!

Zjistila jsem, že existují liftingové masáže obličeje. Podařilo se mi dostat k Rusovi, který je vymyslel a patentoval si je. Byla jsem u něj na školení a bylo neuvěřitelné poznat, jak fungují svaly v obličeji. Je jich tam více jak padesát a je třeba je procvičovat. Jinak jako všechny jiné svaly ochabnou. Myslím, že jsme po pěti letech tuto speciální metodu u nás ve studiu dovedli k dokonalosti. Klientky se vracejí a efekt na pleti je opravdu neuvěřitelně viditelný a dlouhodobý.

Ano, koketovala, už od dětství. Maminka, která dobře věděla, jaký jsem strašlivý introvert, mě od něj odrazovala. Ale mě to nějak celý život k herectví táhlo. Během modelingu jsem šla na kurzy herectví, abych si ověřila, zda ve mně něco je, a pan profesor mi řekl, že ano. Pár roliček se mi podařilo. Brzy jsem ale poznala, že konkurence je veliká, a že pokud nechci obětovat určité věci, které později řešilo hnutí Me too, moc šancí není.

Los Angeles pro mě bylo město zaplněné zoufalými lidmi, čekajícími, že jejich den D přijde. Byli schopní tak přežít celý život, protože pořád věřili. Los Angeles a Hollywood umí ten pocit, že jednou vaše šance přijde, dát opravdu skvěle. A může přijít, to je pravda, ale pokud si nestanovíte časový horizont, můžete čekat klidně i celý život. Já navíc nebyla ochotná podřídit se určitým věcem, které se v tom oboru dějí.

Mnoho hereček dostalo od producentů návrh jít záležitost dořešit do hotelového pokoje. Pokud ale máte všech pět pohromadě, je vám jasné, co by asi v tom hotelovém pokoji mohlo nastat. Je to tedy na vašem uvážení. Je mnoho žen, co se po mnoha letech přihlásily k hnutí Me too, že byly zneužity, a mně to přišlo ubohé. Existuje to v každém oboru. Nevím o nikom z těch mužů, kteří to odnesli, že by byli nějací násilníci. Vždy šlo o rozhodnutí té ženy, že do toho šla. Ale samozřejmě, jak se u nás říká, nesvítila jsem jim u toho.

Ano. Jasně že se dějí i věci, které nejsou v žádném případě v pořádku. Že existuje znásilnění. Ale pokud padají návrhy, svéprávný člověk pošle druhého do patřičných mezí. Taky jsem se s tím setkala, mohla jsem se tomu podvolit, ale nechtěla jsem. Byly asi i horší případy, ale v devadesáti sedmi procentech podle mého názoru stačilo odmítnout.

Všeho s mírou. Je skvělé, že máme svá práva, ženy jsou potřeba v mnoha oborech. Naší silou a inteligencí můžeme posouvat společně s muži svět kupředu. Ale žena je žena a muž je muž. Někdy se to vytrácí, a tím pádem je víc a víc problémů ve vztazích. Nefungují. Muž má od počátku světa své role, které se mu nesmí vzít, stejně jako žena. Aby lidstvo mohlo dál fungovat, jak má, je třeba to respektovat. Ale v dnešní době to na mě působí, že se svět žene do záhuby. Novinky, co se hlásají posledních pár let, pro mě nejsou. Asi jsem z jiné planety.

Na to, až budu snad brzy babička. A také mě těší, že na sobě již několik měsíců zkouším produkt, který jsem dala dohromady s farmakologem docentem Slívou, odborníkem na interakci látek. Když jsem zhruba před rokem pociťovala opravdu velikou únavu a další projevy stárnutí, zase jsem hledala přírodní cestu, jak dodat tělu energii. Patentovali jsme mix pěti ingrediencí, které pomáhají obnovovat buňky v těle, jsou blahodárné na stres i krevní a srdeční činnost. Říkám mu Longevity, protože dlouhověkost v dobré formě je mým cílem, a to, že jsme ho dali dohromady, mi dělá opravdu velikou radost.