Článek
Vždycky měla ráda matematiku a fyziku. Ve firmě zaměřující se na ověřování a kalibrace měřidel se cítila jako ryba ve vodě. „Coby manažerka kvality jsem měla mimo jiné zodpovědnost za interní audity, tvorbu směrnic. Byla to výzva, ale bavilo mě to,“ vzpomíná.
Pak se jí naskytla příležitost dálkově studovat vysokou školu, což za minulého režimu nemohla. Rozhodla se pro humanitní zaměření, k němuž ji to také táhlo. Zvolila si sociální pedagogiku a teologii. „Bývalý ředitel mě pouštěl z práce, abych mohla studovat úplně jiný obor, toho si moc vážím,“ dodává Nováková.
Tehdy začala víc přemýšlet. Postupně dospěla k závěru, že je vyčerpaná a potřebuje po sedmnácti letech změnu. „Byla jsem velmi dobře zaplacená. Věděla jsem, že takové peníze mít v sociálu nikdy nebudu. Ale to pro mě nebylo zásadní,“ vysvětluje.
Nekomunikují, nebo mají poruchu řeči
Nakonec nastoupila do Domova Radost, který spadá pod Diakonii Západ. Zařízení je určené pro dospělé osoby s mentálním postižením a poruchou autistického spektra. „Buď vůbec nekomunikují, nebo mají poruchu řeči,“ nastiňuje osmapadesátiletá žena.
V Radosti žije třicet klientů ve čtyřech domácnostech. Režim je tady nepřetržitý. „Snažíme se pro ně opravdu vytvářet příjemný a bezpečný domov. Společně uklízíme, o víkendech, když nám nevozí obědy, vaříme,“ vyjmenovává.
Sama je koordinátorkou provozu. Má tedy na starosti celý chod zařízení. „Zajišťuji také vzdělávání pětatřiceti zaměstnanců, plánování jejich směn. Když je klient v nepohodě, vymýšlíme, co udělat jinak,“ nastiňuje.
A hned vysvětluje na příkladu. „Jeden z nich moc rád střihá plasty, klidně i několik hodin. Uklidňuje ho to. A protože se chystá zálohování PET lahví, možná jich bude nedostatek. Učíme ho teď, aby raději střihal papírové kartony,“ doplňuje.
Žádný stereotyp
Práce je podle ní různorodá a dynamická. „Rozhodně neupadnu do žádného stereotypu. Je potřeba ke každému přistupovat jinak. Někdy je může rozrušit i to, že do jejich prostoru přijdu,“ říká Nováková.
Velmi oceňuje práci a zápal svých kolegů a kolegyň, kteří o osoby s hendikepem a poruchou autistického spektra pečují. „Já jsem sice s klienty v každodenním kontaktu, ale oni s nimi tráví dvanáct hodin denně. Občas to bývá psychicky náročné. Opravdu před nimi smekám,“ zdůrazňuje.
Profesního obratu nikdy nelitovala. Dobře si uvědomuje, že v sociálních službách je nedostatek lidí. Pro uvedenou cílovou skupinu to platí dvojnásob. „V téhle práci vidím velký smysl. A když se na mě klient třeba usměje nebo si se mnou plácne, je to pro mě krásná zpětná vazba,“ uzavírá.
Diakonie Západ pomůže ročně téměř sedmi tisícům lidí v celém Plzeňském kraji. Zaměřuje se také na děti, dospělé, seniory či osoby v krizi. V jejích sociálních službách pracuje přibližně 150 zaměstnanců.
