Na šupinu pro štěstí věřím, říká sportovní rybářka Eliška Havelková

Od malička zbožňuji přírodu, klid a ticho. Proto se rybaření stalo mým životním stylem. K tomuto krásnému koníčku mě v útlém věku přivedl táta, zaměření na kapry přišlo s jejich hlubším poznáním. Líbí se mi jejich rozmanitost a individualita každého jedince, zároveň mě doslova pohltil styl lovu kaprovitých ryb. Kaprařina sama o sobě, ač se to lidem nemusí na první pohled zdát, je dost fyzicky náročná, zejména pokud jsem u vody několik dní úplně sama.

Na Vánoce si kapra dám, ale tak na jednu vidličku, přednost má u mě řízek. Přesto, že jsou kapři úctyhodná stvoření, neodsuzuji jejich konzumaci v rozumné míře. Jediné, co mi trhá srdce, je hrubé zacházení s rybami v kádích a obecně ve stáncích s prodejem ryb.

Udává se, že existuje okolo 25 druhů kaprů, v Česku však můžeme lovit pouze kapra obecného. Ten se u nás vyskytuje ve čtyřech typech ošupení – šupináč, lysec, řádkový a hladký. Ve sportovních revírech lze ulovit i asijského Koi kapra, který je zvláštní svým pestrým zbarvením.

Můj zatím nejlepší úlovek je z letošního roku. Rozhodla jsem se lovit ze dvou člunů, přičemž jsem na jednom z nich nocovala a z druhého lovila. Tehdy jsem předposlední noc svého pobytu na vodě zdolala kapra, který vážil více než pětadvacet kilogramů. Jak byl velký, nevím, protože ryby na délku zpravidla neměřím.

… tak bych určitě byla nějakým kapitálním, velkým kaprem, který má rád svůj klid a jen tak někomu neskočí na háček.

Největší mýtus o kaprech? První věc, která mě teď před Vánoci napadá, je vypouštění kapra z kádě zpět do volné vody. Ryba zažije několik teplotních šoků a zpravidla není schopna tyto změny „rozdýchat“. Proto je lepší kapra buď vůbec nekupovat, nebo ho jednoduše zkonzumovat.

Dát vánočnímu kaprovi svobodu je sice milá myšlenka, ale bohužel kontraproduktivní. Ale na šupiny věřím. Na Vánoce připravíme pod talíř tři šupiny a musíme je pak celý rok udržet v peněžence. Pro štěstí nosím jednu šupinu i za krytem svého telefonu.

Rozhodně bez mojí rodiny, která mě ve všem podporuje a vždy při mně stojí, za což jsem neskutečně vděčná. A v druhé řadě je to rybolov – můj nejmilejší koníček, který mi od dětství dává smysl života. Rybám jsem oddaná.