Madame Cézanne: Trpělivá i trpěná

Při vyslovení jména malíře Paula Cézanna mnohým vytanou zátiší s jablky. Portréty dámy jménem Marie-Hortense Fiquetová k hlavním námětům mistrovy tvorby spíš nepřiřadíme, byť jich namaloval bezmála třicet.

Nejčastěji ji zobrazoval v interiéru s přísnou pěšinkou ve vlasech a v šatech s límečkem zapnutým pod bradou. V ničem se tak nepodobala postavám z tehdy oblíbených impresionistických obrazů, na nichž dámám vlály šaty a na pokožku jim dopadaly sluneční paprsky. Madame Cézanne vždy sedí a nikdy se neusmívá, ale na její prostotě je i tak něco mimořádně přitažlivého.

Marie-Hortense pocházela z dělnického prostředí, sama pracovala jako knihvazačka a příležitostná modelka v malířském ateliéru Académie Suisse. Umělci oceňovali její přirozený půvab odpovídající řeckému kánonu krásy - pevnou postavu, rovný nos a vysoké čelo.

Svého osudového muže, malíře Paula Cézanna, poznala v roce 1869, to jí bylo devatenáct. Tehdy třicetiletý představitel postimpresionistického malířství vztah s modelkou tajil, protože žil z finanční podpory otce bankéře a obával se, že by vztah se ženou z nižší sociální vrstvy stálý příjem ohrozil. Ironií bylo, že Cézannův otec o vztahu celou dobu věděl.

V roce 1872 Marie-Hortense, nyní už Madame Cézanne, jak se jí začalo říkat, porodila syna Paula. I přesto pár žil většinu roku odděleně. Cézanne pravidelně odjížděl pracovat na několik měsíců k rodičům do Aix-en-Provence, ona zůstávala v Paříži.

Práci na jihu Francie vyhledával samotářský, chladný, náročný a v mnoha ohledech výstřední Cézanne kvůli klidu a koncentraci, jeho milenku naopak přitahoval ruch velkoměsta. Bavilo ji to, co malíře nezajímalo ani trochu, ať už šlo o šaty, šperky, nebo dovolené v zahraničí.

Madame Cézanne byla někdy nespravedlivě popisována jako mrzutá, nudná, povrchní a nijak zvlášť atraktivní žena. Říkalo se dokonce, že její portréty jsou méně přitažlivé než jablka na Cézannových zátiších.

V pomluvách pravděpodobně hrála roli závist, protože Madame Cézanne byla nezávislá a sebevědomá žena. Jako svobodná matka měla co dělat, aby obstarala živobytí pro sebe i syna. Nespočet hodin trávila pózováním Cézannovi, který pracoval velmi pomalu. Mezi jednotlivými tahy štětce nechával někdy uplynout až dvacet minut a ona mu trpělivě dopřávala čas a prostor, aby mohl rozvinout svou uměleckou tvorbu.

Svatbu ale přece jen pár nakonec uzavřel, byť až po sedmnácti letech od seznámení. Cézanne však svou ženu vydědil a veškerý majetek připadl synovi Paulovi, na kterého pak byla Marie-Hortense doživotně odkázána. Chladnost vztahu se slavným malířem vyjadřuje i to, že ve chvíli, kdy v Provence umíral na zápal plic, nespěchala a nejdříve šla v Paříži na plánovanou schůzku se svou švadlenou. Svého muže pak přežila o 12 let.

Madame Cézanne po sobě nezanechala žádné deníky, jen pár dopisů. O jejím životě se toho tak nejvíc dozvíme z obrazů, na kterých seděla modelem.

Na nich ale malíř nemohl zachytit její vnitřní život. Podstata Cézannových portrétů totiž spočívá v pozornosti, kterou věnoval formě. Třeba hlavu své Madame jednou načrtl jako těžkou kouli zakončenou malým drdolem vlasů. Odtud pochází její další přezdívka La Boule, tedy míč. Tou ji Cézannovi přátelé označovali možná i trochu posměšně s odkazem na její plné křivky.

Cézanne partnerku často maloval v červených šatech, které můžeme vidět například na obraze Madame Cézanne v červeném oděvu (kolem 1890). Tyto domácí šaty nebo možná župan byly volného střihu, měly dlouhé rukávy, kapsy a kapuci, která chránila vlasy během pobytu na zahradě.

Ženy takové nosily v pohodlí své rodiny, nejspíš i bez korzetu. Vezmeme-li v úvahu, že Cézanne maloval celé hodiny, pózování bez korzetu by se kvůli většímu pohodlí modelky nabízelo. Je také možné, že šaty si ušila sama, protože několikrát byla na obraze zachycena s jehlou v ruce.

Madame Cézanne nepózovala jen manželovi, stala se inspirací i pro další umělce. Kromě ateliéru Académie Suisse pózovala v 70. a 80. letech 19. století členům impresionistické skupiny v École des Beaux-Arts. Zároveň byla předobrazem hlavní hrdinky Christine románu Mistrovské dílo (1885) spisovatele Émila Zoly. Román začal vycházet jako seriál rok předtím, než se Marie-Hortense provdala. I v Zolově románu si modelka vezme malíře. Velký rozdíl je ale v tom, že pózuje nahá. A to bylo portrétům Madame Cézanne na hony vzdáleno.