Kosa je skoro jak moje milenka, vtipkuje jeden z nejlepších sekáčů ČR

Energie má na rozdávání. Ač by si mohl užívat důchodu, stále pracuje. Nečinně sedět by totiž nevydržel. „Odmalička jsem chtěl být traktoristou, což se mi splnilo. Práce je mým koníčkem, takže jsem šťastný člověk,“ zdůrazňuje.

Protože má v Radošicích u Mladého Smolivce hospodářství, ráno se nejdříve postará o zvířata. „Vstávám před pátou, podojím tři kravky a pak už jezdím. Teď je toho hodně, protože děláme senáž, takže se vracím i po setmění,“ popisuje.

Vždycky si ale během dne najde čas, aby vyrazil na louku. „Pravidelně jezdím na zelené, někdy ráno, jindy večer. Ručně poseču zhruba dva ary pro kravky. To je radost a taky dobrý trénink,“ uvádí František.

Kosení má místo posilovny. „Krásně se při něm rozhýbu a zapojím celé tělo,“ dodává. Od útlého věku doma na statku pomáhal. „Tehdy byl dobytek v každé chalupě. S tátou jsem chodil na krmení. Protože byl cestářem a všechno se dělalo ručně, o prázdninách jsem mu asistoval,“ vypráví.

S nadsázkou říká, že se díky otci „vyučil“ sekáčem právě na příkopech. „Začal jsem v šestnácti. Když se v létě rozednívalo, jezdil kolem mě autobus do Plzně. Zatroubil a já byl skoro blažený,“ usmívá se.

V roce 2001 se dozvěděl o soutěži v kosení, která se konala na Domažlicku. Ani na chvíli neváhal a přihlásil se. Na půdě našel dobové oblečení po tátovi, nastrojil se a vyrazil. Organizátorům poprvé spadla brada, protože František vyhrál. „Chytlo mě to. Jsem soutěživý typ,“ přiznává.

Od té doby už má na svém kontě řadu ocenění. Mimo jiné několikrát zvítězil na mistrovství České republiky, které se pořádá v Orlických horách. „Když se chcete umístit na bedně, musíte máknout, dobře si rozvrhnout síly, sladit pohyby těla a rukou s dechem. Jinak se utavíte,“ prozrazuje.

Plochu o rozloze sto metrů čtverečních poseče za úctyhodné čtyři minuty. „Pokud je tráva vyšší, do pěti minut jsem spokojený,“ doplňuje.

Ač Františka každá medaile těší, nerad o nich mluví a jejich přesný počet si nepamatuje. „Nechci se chlubit. Jsem úplně obyčejný člověk,“ podotýká.

S kamarády založil Spolek sekáčů a kosců ČR a jezdí na tuzemské i zahraniční akce. „My jsme výborní kamarádi a opravdu dobrá parta. Vzájemně si fandíme. Klukům třeba naklepu kosy. Pak bojujeme proti sobě a mě těší, že jim to jde,“ zmiňuje.

Členové spolku pořádají také kurzy pro veřejnost. V neděli se chystají na další soutěž Chouzovská kosa u Chválenic na jižním Plzeňsku. „Poprvé se mnou pojede sedmiletý vnuk, protože porovnávat síly budou tentokrát i děti. To je krásný pocit, že můžeme jet spolu,“ uzavírá.

Událost startuje v 9 hodin. Jde o pátý ročník, za nímž stojí soukromý zemědělec Josef Červený. Ten se snaží oživit a propagovat tradiční způsoby hospodaření.