Kate Winsletová: silné, nezávislé a emotivní hrdinky pro ni byly vždy lákavou výzvou

„Byla to zatím moje nejdůležitější příprava na roli,“ prohlásila Kate Winsletová v loňském rozhovoru pro časopis Vogue. „Válečné scény ve filmu vypadají velmi reálně. Museli jsme do nich znovu vnést emoce, oživit traumata a někdy jsme při tom zapomněli, že je to jen film.“

Aby tak složité osobnosti, jakou Lee Millerová byla, pronikla pod kůži, strávila hodiny a hodiny v rozhovorech s jejím synem Antonym Penrosem. Začala se zajímat o válečnou fotografii a pečlivě studovala osobní archiv Millerové včetně soukromých dopisů. „Nechtěli jsme točit film o Lee, modelce a múze, ale ukázat ji jako ženu středního věku, která šla do války,“ vypráví Winsletová o ženě, která svou dráhu skutečně začala jako modelka. Jenže pak prohlásila, že chce fotky dělat, a ne na nich být.

V Paříži se stala múzou umělců, jako byli Man Ray, Pablo Picasso či Jean Cocteau. Svým rolleiflexem vytvářela krásné snové obrazy. Pak přišla druhá světová válka a ona místo snů začala světu servírovat brutální realitu. Stala se válečnou korespondentkou pro britskou verzi časopisu Vogue.

Protože podle těch, kteří ji znali, měla „v srdci kus ledu“. Dokázala fotit hrůzy války velmi zblízka: zmučené tváře vězňů v koncentrácích, hromady mrtvých těl. Jenže tento chlad byl jen zdánlivý. Lee podle všeho po válce trpěla posttraumatickou stresovou poruchou, útěchu hledala v alkoholu a zemřela v roce 1977 zcela v zapomnění. Kate Winsletové vrtalo hlavou, jak to, že tak strhující příběh dosud nikdo nezfilmoval. Silné, nezávislé a emotivní hrdinky pro ni byly vždy lákavou výzvou.

Fotky Millerové ji zaujaly, protože je na nich zachycena brutální realita války z velmi osobní a ženské perspektivy. Chtěla pochopit povahu ženy, která o publicitu nestála, a taky to, co ji přimělo vrhnout se s fotoaparátem do bojových linií.

Kate Winsletová měla po úspěchu Titaniku, kde poprvé zazářila, jasno. Komerční trháky ji nezajímaly, přednost dávala nezávislým, kvalitním autorským filmům. Její schopnost autenticky vystihnout psychologicky složité, hluboké a silné hrdinky se mohla naplno rozvinout - ať už v postavě Clementine s jejími komplikovanými vztahy ve filmu Věčný svit neposkvrněné mysli, nebo jako Němka Hanna obviněná z válečných zločinů, kterou hrála ve filmu Předčítač.

Během své kariéry spolupracovala s mnoha prestižními režiséry, jako jsou Ang Lee (Rozum a cit), Roman Polanski (Bůh masakru), Danny Boyle (Steve Jobs) nebo Woody Allen (Kolo zázraků). Obrovský úspěch sklidila za role v televizních seriálech Mildred Pierceová, kde její postava ztělesňovala tradiční ctnosti americké střední třídy, Mare z Easttownu, v němž hrála detektivku z maloměsta, čelící nejen kriminálnímu případu, ale i svým osobním démonům, nebo jako autokratická vůdkyně v minisérii Režim.

Herečka je známá i svou otevřeností a odmítáním hollywoodských stereotypů o kráse. Nebojí se hovořit o tlaku, kterému jsou umělkyně vystaveny, aby vypadaly podle určitých estetických standardů. Podporuje přirozený vzhled a přijetí ženského těla i s jeho nedokonalostmi. „Už se nebudu stresovat tím, jestli mám trochu bříško nebo o něco větší zadek,“ prohlásila například.

Když se jí přehoupla čtyřicítka, zmínila, že se učí stárnout přirozeně, bez pomoci plastických chirurgů. „Zkrátka se učím být k sobě méně kritická,“ podotkla a dodala, že vrásky považuje za krásné, protože odrážejí životní zkušenosti. Letos však odhalila, že jedním z kroků, které podnikla ke zlepšení svého sexuálního života, bylo injekční doplnění testosteronu. „Umožnilo mi to cítit se znovu přitažlivá,“ vysvětlila.

I v novém filmu Lee: Fotografka v první linii se Winsletová rozhodla pro autentické ztvárnění své hrdinky bez příkras a stylizací. Ve scéně, kde je v bikinách, například odmítla návrh zakrýt si faldy na břiše.

Stejně odvážně přistoupila k filmovému ztvárnění ikonické fotky, kterou se Lee Millerová proslavila. V den, kdy Hitler spáchal sebevraždu, ze sebe před objektivem fotoaparátu smyla špínu z koncentračního tábora Dachau v jeho vaně. Jak se jí to podařilo? Millerová doprovázela americké vojáky při osvobozování Evropy a dostala se s nimi i do Mnichova. Coby válečné zpravodajce jí bylo umožněno navštívit Hitlerův byt. Vznikla tak fotka, která ji zachycuje ve vůdcově vaně a která v sobě ukrývá silnou symboliku.

Fotografka prožila bez jakéhokoli pohodlí řadu týdnů v zákopech a využila Hitlerova luxusu k symbolické očistě. Dopřála si koupel v místě, které představovalo centrum zla nacistického režimu.

Na snímku se zachytila, jak si omývá rameno. V pozadí je Hitlerův portrét a na podložce před vanou stojí zablácené boty, na nichž ještě nezaschl prach z jejích návštěv koncentračních táborů. Kontrast mezi luxusem a hrůzou, mezi válkou a přežitím, dal intimní fotce ohromnou sílu.

Důležitost, kterou Kate Winsletová přikládá blízkosti v mezilidských vztazích, nedávno projevila v rozhovoru pro časopis Harper’s Bazaar. Svěřila se se snem, který se jí zdál o jednom z jejích prvních hereckých partnerů, Leonardu DiCapriovi. Více než tři desetiletí je pojí silné přátelské pouto a ona mu v tom snu věnovala těžítko s vyrytým nápisem: „Ať půjdeš kamkoli, půjdu i já.“ A on vytáhl prsten s vyrytými stejnými slovy. „Když jsem mu později sen vyprávěla, byl velmi dojatý,“ řekla Winsletová.

Své partnerské štěstí hledala ve třech manželských svazcích. Z prvního manželství s režisérem Jimem Treapletonem má dceru Miu (23), syn Joe (20) se narodil ze svazku s režisérem, producentem a scenáristou Samem Mendesem. Její volba vyšla až napotřetí, kdy za dramatických událostí při letní dovolené v Karibiku poznala svého třetího manžela Neda Rocknrolla, (původním jménem Edward Abel Smith). S ním má desetiletého syna Beara.

Kate se s Nedem seznámila v roce 2011, když byla po druhém rozvodu. Odjela na luxusní dovolenou, která se však proměnila ve zlý sen. V přepychovém areálu soukromého ostrova, který patřil miliardáři Richardu Bransonovi, vypukl požár. Odvážná Kate z něho zachránila nejen svoje dvě děti, ale i Bransonovu devadesátiletou matku. Její čin silně zapůsobil na miliardářova synovce Neda, který se o rok později stal jejím třetím manželem.

„Ned je absolutně fantastický, ohromně manuálně šikovný a vůbec táta k pohledání. Je pro rodinu něco jako superman, což je veliký rozdíl v porovnání s mými předchozími manželi. Jsem s ním moc šťastná,“ prohlásila, když se jim v roce 2013 narodil syn Bear.

O čtyři roky později si v jednom bazaru koupila kuchyňský stůl z pozůstalosti Lee Millerové a začala se zajímat o její životní příběh. Hlubinný portrét fotografky Lee Millerové se stal další rolí z její série silných hrdinek vymykajících se svému okolí a hrajících podle vlastních pravidel.