Julianne Mooreová: Životy skutečných lidí jsou bohaté, mimořádné a úžasné. Ráda je zkoumám

Hlavními postavami Vedlejšího pokoje v prvním anglicky mluveném filmu španělského režiséra jsou Ingrid (Julianne Mooreová) a Martha (Tilda Swintonová), v mládí přítelkyně, redaktorky ve stejném časopise. V průběhu života se Ingrid stala spisovatelkou autofikce, zatímco Martha se vydala na nebezpečnou dráhu válečné reportérky. Po letech odloučení se znovu setkávají za extrémních, ale zvláštně dojemných okolností.

„Nemocná Martha mě požádá, abych byla nablízku, až si vezme pilulku k eutanazii. Je to něžný, zvláštní film, duet o osudovém přátelství, čase a konci,“ řekla po premiéře Julianne Mooreová a vysvětlila, co obdivuje na Almodóvarových filmech.

„Na rozdíl od filmařů, kteří říkají, že tento svět je drsný, takže stejně drsně musí vypadat i film, Pedro vidí krásu ve velkých hromadách ovoce, v úžasných knihách, v bundách, které lidé nosí, ve rtěnce, kterou mají na sobě ženy. I ty v jeho filmech vypadají krásně, svět vypadá krásně. I smrt vypadá krásně. Vedlejší pokoj je svěží, krásné Almodóvarovo zkoumání smrtelnosti. Tak jsem to jako Ingrid chápala i já.“

V průběhu čtyřicetileté kariéry, která začínala výborným psychologickým thrillerem Safe, přes velké dobrodružné sci-fi jako Hunger Games, Oscarem oceněné drama Pořád jsem to já až po Vedlejší pokoj a televizní novinku Mary & George, Mooreová hrála podle tvůrců vždy postavy, které jsou vzdorovité, bojující i hororové.

Jako dítě se dvacetkrát stěhovala, nejprve přes USA a poté se svým bratrem a matkou, psychiatrickou sociální pracovnicí, do Německa, kde sloužil u americké armády její otec. Kdykoli začala na nové škole, tiše sledovala, jak studenti tančí, jak mluví, rychle se učí, jak zapadnou, což je dovednost, kterou přenesla do herectví, nejprve v televizi a poté ve filmu.

Největší hereckou školu dostala po absolvování dramatického umění na bostonské univerzitě při divadelním angažmá v New Yorku. „Hrála jsem všechno, od Shakespeara po hororového Skrikera britské autorky Caryl Churchillové. Byla to jakási záplata na školní léta, kdy jsem patřila mezi ošklivá káčátka. Byla jsem nejen baculatá a brýlatá, ale navíc zrzavá,“ vzpomíná s úsměvem.

Divadlo jí pomohlo jak k televizním, tak i k filmovým rolím. V roce 2000, kdy už se pyšnila dvěma oscarovými nominacemi za Hříšné noci a Hranice lásky, v konkursu na agentku Clarice Starlingovou v Hannibalovi vyhrála i nad Helen Huntovou a Cate Blanchettovou.

V roce 2002 slavila další profesionální úspěch: jako jedna z mála hereček byla na Oscara v jednom roce nominována jak za hlavní roli ve snímku Daleko do nebe, tak za vedlejší v Hodinách. Na další ocenění si musela počkat jedenáct let. V roce 2014 dostala už zmíněného Oscara za ztvárnění Alice Howlandové, profesorky lingvistiky, které je diagnostikována raná forma Alzheimerovy choroby v dramatu Pořád jsem to já.

Jedním z nových projektů, na který je Mooreová kromě Vedlejšího pokoje zvlášť pyšná, je už zmíněný očekávaný britský historický seriál v televizi Sky Atlantic Mary & George. Je to Příběh Mary Villiersové, hraběnky z Buckinghamu, která přivedla svého krásného a charismatického syna George k tomu, aby svedl skotského krále Jakuba I.

V Ruce na kolébce (1992) byla jednou z obětí pomstychtivé vražedkyně, následoval hororový Hannibal (2001), dále si ve Zlodějích paměti (2004) zahrála šokovanou matku, která přijde o syna, a v roce 2010 ve filmu Skrýš hraje psychiatričku pacienta ovládaného démonem.

V dalším hororu Carrie (2013) je v roli staromódní pološílené matky a náboženské fanatičky, která terorizuje svou dospívající dceru. „Jen Stephen King umí napsat něco tak úděsného a zároveň srdcervoucího. A navíc role matky jsou mi blízké, hraju je ráda,“ říká Julianne, pyšná na svou dceru Liv, která letos promovala na Northwestern University. Na instagramu o ní napsala: „Je chytrá, statečná a laskavá a nemůžu se dočkat, až uvidím, co udělá dál.“

Loni koncem roku dala Julianne Mooreová rozhovor pro Forbes. V něm mluví o romantickém dramatu na Netflixu Láska napříč věkem (2023), kdy si užila natáčení s Natalií Portmanovou, znovu o práci s Pedrem Almodóvarem, o rolích, které by chtěla hrát, a hlavně o skloubení práce se soukromým životem.

„Miluji svou práci. Někteří říkali, že mě možná herectví časem přestane zajímat, já jsem ale zjistila, že mě zajímá čím dál víc. Naprosto mě fascinuje chování a vyprávění příběhů a ve své práci mám spoustu radosti – opravdové, čiré potěšení z vytváření příběhů s dalšími úžasnými lidmi. Nikdy jsem osobně nepotkala nikoho, kdo byl na Měsíci, nikdy jsem nepotkala královnu, zato jsem měla neuvěřitelné privilegium potkat se s lidmi, kteří dokázali jiné úžasné věci. Ale zároveň i s těmi, kteří žijí normální život. Životy skutečných lidí jsou bohaté, mimořádné a úžasné. Ráda je zkoumám.“

A jak profesionálka a zároveň matka dospělého Caleba (27) a zmíněné Liv (22) dosáhla úspěchů na obou frontách? „Myslím, že je to pravděpodobně skutečnost, že jsem dokázala dobře zkombinovat práci s rodinou, což je velké umění. Byl to ale můj záměr od chvíle, kdy jsem začínala,“ vysvětluje Mooreová a pokračuje: „Velmi, velmi jsem chtěla mít hereckou kariéru. Také jsem ale věděla, že pro ni nejsem ochotna obětovat rodinu. Když se podívám zpět, říkám si: Bože, měla jsem to ale štěstí. Mám tyhle dvě krásné děti. Dokážu skloubit práci a rodinu, takže si toho všeho opravdu vážím.“

Stejně pyšná je kromě dcery i na Caleba, skladatele, hudebníka, producenta a textaře, který vystupuje pod jménem Caleb Moore. Jeho poslední singl Finally vyšel letos 1. března.