Jakub Hruška: Česká krajina zažívá krizi biodiverzity. V přírodě ubývá hmyzu, ptáků, v podstatě všeho

Letos vypuklo jaro přibližně o měsíc dřív. Je to jen náhodný větší výkyv než obvykle, nebo se máme připravit na to, že se to bude dít stále častěji?

Posledních čtyřicet padesát let pozorujeme robustní dlouhodobý trend oteplování. I na něm se přirozeně objevují různé výkyvy. Nicméně loňský rok byl extrémně teplý, výrazně teplejší, než předpovídaly všechny klimatické modely. Letos to jen pokračuje. Jak to bude dál, není tedy úplně jednoduché předpovědět.

Proč?

Klimatické modely samozřejmě fungují na úrovni dnešního poznání a zřejmě pořád nezahrnují adekvátně všechny procesy, které klima regulují. O spoustě z nich víme, o dalších ale nikoli nebo je zatím nedokážeme přesně matematicky, fyzikálně popsat, a tedy určit, jak velký vliv mají na změnu klimatu.

Můžete uvést příklad?

Extrémní oteplení z posledních dvou let se nyní dává do souvislosti s tím, že se prudce snížily emise aerosolů. To jsou drobné shluky molekul, na kterých kondenzují vodní páry, vznikají mraky, a ty mají velkou schopnost odrážet tepelné záření zpátky do atmosféry. Jinými slovy pomáhají naši planetu ochlazovat. Protože během covidu silně klesla průmyslová výroba v Číně, aerosolů výrazně ubylo. Kromě toho mají zaoceánské lodě asi dva roky přísné normy na emise z lodních motorů a s tím je spojen jejich další úbytek.

Ukazuje se, že právě aerosoly mají na globální oteplování možná větší vliv, než se zatím myslelo. Abych se ale vrátil k vaší otázce. Oteplování bude pokračovat, ale neumíme ještě úplně kvantitativně popsat všechny jevy, které ho způsobují.

Mimořádné horko na jaře vzápětí vystřídal mráz. Pomrzly rozkvetlé ovocné stromy, vinná réva i rané brambory. Réva ale poté někde obživla. Může tedy podobné jarní výkyvy počasí příroda ještě dohnat? Pokud je dostatečně teplo?

Nemůže. I když u révy je tohle normální, to je velmi odolná liána. Pokud jí některé čerstvé výhony omrznou, okamžitě vyhodí další pupeny a roste dál. Ale o tom, jaká bude letos úroda hroznů, se pobavme až v srpnu. Myslím, že to nakonec nebude tak zlé, zejména na Moravě. V českých krajích všechno pomrzlo mnohem víc a vinic je tu navíc málo. Na Moravě jsou ale dnes obrovské rozlohy vinic, jaké tam nikdy za celou historickou dobu nebyly. Horší to bude s ovocem. Samozřejmě sadaři pocítí letošní jaro na svých tržbách, ale jsem si dost jistý, že my zákazníci to v obchodě moc nepoznáme. Pokud tedy nebudeme vyloženě chtít koupit česká jablka.

Pro české sadaře je tedy klimatická změna mnohem nepříznivější než pro vinaře.

Je to tak. Letošní jaro bylo skutečně extrémní, jenže ovocné stromy pomrzly taky už i v minulých letech. Je to dlouhodobý trend. Jak stoupají průměrné teploty, vegetační sezona se na jaře prodlužuje. Stromy raší daleko dřív než obvykle, protože reagují právě na průměrné podmínky. Před padesáti lety bylo časové okno, kdy se mohlo potkat kvetení s jarními mrazíky, asi čtrnáct dní, od konce dubna do poloviny května. Teď už je to ale čtyřicet dní.

Pokud neumíme předpovědět počasí na pár týdnů dopředu, jak můžeme vědět, co bude za dvacet nebo padesát let?

Předpovídání počasí a predikce klimatu jsou úplně jiné disciplíny. Počasí je krátkodobý jev, kdežto klima je robustní a mění se pomalu v dlouhých časových horizontech. Mezi předpovídáním počasí a klimatu je zásadní rozdíl, používají se k tomu jiné způsoby. Není možné to směšovat. Jinak souhlasím, že počasí pořádně předpovědět neumíme, zvlášť tady ve střední Evropě, kde to vychází spolehlivě nanejvýš na dva až tři dny dopředu. Pravděpodobnost, že se meteorologové trefí na čtrnáct dní, je velmi malá.

Můžeme se ještě spolehnout na lidovou pranostiku Medardova kápě, čtyřicet dní kape?

Tak to už ne, protože klimatická změna tenhle středoevropský monzun rozbila.

Už delší dobu se snažíme snižováním emisí skleníkových plynů zpomalit globální oteplování, což jde jen velmi pomalu. Česko se ale otepluje dvakrát rychleji. Proč?

Příčiny zatím nejsou úplně zjevné. Jednou z nich může být právě vyčištění atmosféry od aerosolů, které nad zašpiněnou průmyslovou střední Evropou tvořily jakýsi deklík odrážející tepelné záření zpátky do vesmíru. Kromě toho se kontinenty obecně oteplují rychleji než moře a my jsme zkrátka uprostřed Evropy.

Co všechno nás tady čeká?

Především vysychání. Srážky jsou v zásadě pořád stejné, tedy jejich roční úhrny, ale průměrná teplota je vyšší, tím vzniká větší tlak na odpar vody. Kdyby rostliny měly neomezený zdroj vody, byl by dnes odpar vody větší o padesát procent než před pouhými třiceti lety. Proto bude méně vody v potocích a řekách, ale taky v podzemních zásobách.

Takže bude i méně vegetace? Musíme se připravit ještě na něco dalšího?

Klimatická změna s sebou nese ještě extremizaci. To znamená, že v létě s mnohem menší pravděpodobností přijde od Atlantiku fronta, ze které bude několik dní mírně pršet. Spíš můžeme čekat dvacet dní modrého nebe, po kterých spadne najednou obrovské množství srážek. A protože horkem ztvrdlá suchá zem špatně zasakuje a bude zároveň málo vegetace, která by mohla vodu spotřebovat, z prudkého deště může docela rychle vzniknout povodeň. Takové bleskové povodně jsme zažili například v roce 2013.

Co můžeme proti hrozícímu suchu udělat?

Měli bychom konečně pochopit, že pro nadcházející klimatickou změnu máme naprosto nevhodnou strukturu krajiny. Střední Evropa bývala dost vlhkou oblastí a naši předkové, kteří v ní chtěli efektivně hospodařit, ji utvářeli právě podle toho. V dobách Rakousko-Uherska, za první republiky i za socialismu vznikaly obrovské odvodňovací projekty, aby se získalo více produktivní půdy pro zemědělství a lesnictví. A my tohle všechno do dnešních dnů necháváme být, přestože tím krajinu zbavujeme čím dál vzácnější vody.

Primární je proto změnit strukturu krajiny. Rozdělit pole na menší a rozčlenit je mezemi nebo remízky. Zrušit nejméně část meliorací (určených k odvodňování půdy), revitalizovat potoky… To je ale obrovský problém, protože u nás se revitalizace větších toků prakticky nedělají. A nejen to. Pořád platí zákon, že majitel půdy je povinný meliorace udržovat ve funkčním stavu. On to sice obvykle nikdo nekontroluje, ale povinnost stále existuje.

Zdá se, že zemědělci jsou k oteplování hluší, jako byli donedávna hluší lesníci, až se před pár lety vlivem sucha a kůrovcové kalamity rozpadla značná část lesů.

Lidí, kteří hospodaří tak, aby udrželi vodu v krajině, u nás moc není. Většina ostatních má byznys nastavený na dosavadní podmínky a o jejich změnu nestojí. Hlavní roli proto musí hrát stát. Jako jediný má sílu a vhodné nástroje, abychom na klimatickou změnu mohli začít reagovat. I v zemích, kde je soukromé vlastnictví nedotknutelné, se přece dělají pozemkové reformy a restrukturalizace zemědělské krajiny. Například v Rakousku ji udělali už v sedmdesátých letech. U nás by to bylo taky možné, jenže se do toho nikomu nechce. Nikdo se nedívá dál než za čtyřleté volební období.

Má převažující způsob hospodaření ještě další negativní dopady?

Česká krajina zažívá krizi biodiverzity. V přírodě ubývá hmyzu, ptáků, v podstatě všeho. Je pravda, že někde ve světě může být podobný vývoj způsobený klimatickou změnou, u nás je to ale jednoznačně vlivem zemědělství. Používáme totiž příliš velké množství pesticidů. Česko o sobě sice tvrdí, že je jedním z nejmenších uživatelů pesticidů v Evropě, což vyplývá ze statistiky EU, ale naše analýzy z půdy a živočichů říkají opak.

Vykazují se tedy nepravdivá čísla?

To bych si netroufl říct, protože pro to nemám důkaz. Nahromaděné pesticidy z minulosti to ale nejsou, protože nacházíme hlavně moderní látky, které se používají v poslední době. Něco tady zkrátka nesedí.

Co by měl stát pro zlepšení kondice české krajiny ještě udělat?

Přestat tolik podporovat velkoplošné zemědělské hospodaření i monokulturní hospodaření v lesích. Mění se to příliš pomalu. Uvedu příklad. Naše rodina má šedesát hektarů lesa na Vysočině, který ze dvou třetin zničil kůrovec. Přitom vidím, že státní podpora stále směřuje i na smrkové monokultury, které jsou k napadení kůrovcem nejnáchylnější. Zhruba sedmdesát procent nové výsadby na Vysočině je i po nedávné kůrovcové kalamitě zase smrková monokultura.

Vypadá to, že lidé, kteří na ministerstvu zemědělství řídí lesnictví, považují nedávnou kalamitu jenom za epizodu, která přejde, a všechno bude zase jako dřív. Přitom až ty nové smrky trochu dorostou, napadne je kůrovec masivně znovu.

Jak velkou máme podle vás šanci zachovat si tady ve střední Evropě podnebí a přírodu v podobě, jak je známe?

Žádnou. Střední Evropa se přesto nestane místem, kde by se nedalo žít. Bude to ale jiné.

Mohla by zdejší krajina v budoucnu připomínat například některé oblasti Chorvatska, s jeho vyprahlou půdou, řídkou vegetací a keři místo stromů?

To ne, spíš to bude západní Balkán, ten vnitrozemský. Střední Evropa se dosud vyznačovala tím, že kdybychom tu všechno opustili a nechali to jen na přírodě, rychle zaroste lesem. Dnes už tady jsou ale místa, která by kvůli suchu nezarostla. Na jižní Moravě jsou oblasti, kde už žádný les přirozeně nevznikne, a jinde poroste hůř než teď. Zkoušeli jsme to orientačně počítat a vyšlo nám, že problémy s lesem mohou přijít v nadmořských výškách do pěti set metrů.

Co to bude znamenat pro zemědělské plodiny? Budeme sázet fíkovníky?

Ne, protože ty u nás zmrznou. Střední Evropa se ani s klimatickou změnou určitě nestane odolnou proti vpádům studeného vzduchu ze severu. Takže co se týká plodin, nestane se téměř nic, jenom se budou pěstovat jinde. Úrodná jižní Morava se stane kvůli suchům málo úrodnou, a tak se třeba pšenice bude úspěšněji pěstovat ve vyšších nadmořských výškách. Například na Českomoravské vysočině.

V létě přicházejí poslední dobou častěji vlny tropických teplot, proto se řeší, jak ochladit velká města. Pomohlo by více zelených střech a fasád?

To je energeticky příliš náročné. K rostlinám musíte dopravit vodu a neustále je zalévat, přičemž v rozpáleném městě mají obrovskou spotřebu. Spíš by pomohlo překopat sítě a kolektory lépe umístit a oddělit, aby v ulicích vznikaly vhodné, dostatečně široké zóny pro stromy. Inženýrské sítě měly dosud před stromy vždycky přednost. Je nejvyšší čas to přehodnotit.

Myslíte, že by to bylo méně nákladné než provozovat zelené střechy a fasády?

Ano, o tom jsem přesvědčený. Rozhodně by se to dlouhodobě vyplatilo mnohem víc. Bohužel moderní urbanismus říká, že výstavba ve městech se nemá ředit, aby nezabírala čím dál víc okolní půdy, ale má se naopak zahušťovat. Což ve skutečnosti znamená, že zeleně v nich bude ještě méně a nebude čím alespoň trochu chladit vzduch v ulicích.

Jestliže byste měl tu moc zmírnit v Česku dopady klimatické změny jen vy sám a nemusel se na nic ohlížet, co byste pro to udělal?

Restrukturalizoval bych krajinu, nic lepšího nevidím. Snižování emisí skleníkových plynů je samozřejmě důležité, ale to přinese efekt v řádu desetiletí až století. My potřebujeme něco, co se projeví hned. S krajinou můžeme začít pracovat už zítra, akorát to neděláme.