Článek
Původně vystudovala pedagogickou fakultu a krátce učila zeměpis na střední škole cestovního ruchu, ale pracovala také v produkci a k tomu všemu příležitostně čepovala pivo. Zůstala u něj. Jak devětadvacetiletá Magda Hoppová říká, pivo dělá už šest let, a doufá, že u něj ještě zůstane.
Připouští však, že se do školství možná jednou vrátí. „Rozhodně jsem na učení nezanevřela, jenom jsem aktuálně upřednostnila pivo. Viděla jsem totiž, že mám možnost v rámci pivního světa něco objevovat a učit se. Dokud jsem tedy mladá, budu dělat pivo,“ vysvětluje.
Samozřejmě mě zajímá, jak se k němu dostala, ale v tom nevidí nic zvláštního - v Česku máme přece pivo rádi asi všichni. „S kamarádem jsme se jednou rozhodli zkusit si ho uvařit doma sami. Bylo to ještě na fakultě, byli jsme studenti a chtěli jsme tím ušetřit. On měl velký hrnec, a tak jsme to zkusili,“ rozpovídá se.
Pomoc hledali na internetu, kde našli detailní postup, suroviny a potřebné pomůcky. První várka vlastního domácího piva jim chutnala, a tak následovaly další. Když jí pak jedna z kamarádek poslala inzerát, že pražský pivovar Dva kohouti hledá posily, rozhodla se tam strávit prázdniny.
Z letní brigády byla nakonec stálá práce. „Šla jsem to jen zkusit - a vyšlo to,“ vrací se k začátkům, kdy se s pivem a pípou teprve učila zacházet.
Další šťastná shoda okolností ji popostrčila k profesionálnímu vaření piva. Stážistka, kterou měl k ruce vrchní sládek ve Dvou kohoutech, se vrátila domů do Francie a uvolnilo se místo.
Generální manažerka Pultu Tereza Pospíšilová je členkou degustační rady, která vybírá piva do nabídky.
„Vyzkoušel si nás tehdy víc. Asi jsem z toho vyšla nejlíp. Možná i proto, že už jsem měla aspoň nějaké zkušenosti z toho domovarnictví,“ vysvětluje. Jako podsládek tam pak působila dva roky.
A co říká na své domácí pivo teď, se všemi těmi znalostmi a zkušenostmi, které od té doby nasbírala? „Samozřejmě na něm bylo poznat, že je domácí, ale v pivovaru jsem si pak ověřila, že jsme nedělali nic špatně,“ podotkne.
Od té doby uplynulo už osm nebo devět let a domácí vaření piva se podle ní hodně posunulo. A je i čím dál populárnější, takže je i snazší sehnat kvalitní výbavu.
Ještě na střední chodila s kamarády zpívat do sboru, ale to už je prý dávno pryč. Sportovala vždy jen rekreačně, ale dodnes si občas zajde zahrát badminton, squash nebo si vyrazí na boulderovou stěnu. Nechybí samozřejmě filmy a knížky.
„Občas zajdu i na nějaké to pivo a zkusím objevit nová místa,“ přiznává trochu v rozpacích, že ve volném čase vlastně svým způsobem pořád trochu pracuje. Nejvíc času ale tráví se svým malým synovcem.
Magda pochází z Opavy, má dvě sestry, z nichž jedna žije také v Praze. Mladá pivní someliérka je ale z celé rodiny široko daleko jediná, kdo má o pivo takhle hluboký zájem
„Pokud jde o chutě, tak pivo u nás asi nikdo zvlášť neupřednostňoval a ani nebyl nikdo z příbuzných zaměstnaný v gastru,“ odpovídá na otázku, jestli měla mezi blízkými nějakou inspiraci.
Na degustace chodí spíš lidé, kteří se s pivem seznamují, ale občas se objeví někdo zapálenější.
Pokud by měla říct, co ji k její profesi nejspíš nasměrovalo, soudí, že to byl zřejmě nedávný rozmach českého pivovarnictví, kdy vznikaly menší pivovary, které vaří širokou škálu různých pivních stylů. Potkal se s jejími studentskými roky.
Připouští, že je výhoda, když má pivní someliér vrozenou vytříbenější chuť, ale zdůrazňuje, že pro tuhle profesi je zároveň potřeba mít velké znalosti.
„Pokud máte hodnotit nějaký pivní styl, musíte nejprve vědět, jak by pivo mělo v rámci toho stylu chutnat. Potřebujete ale i představivost. Na ní hodně záleží i v případě, že chcete uvařit nové pivo. Nejdřív se rozhodnete pro styl, potom si vyberete, jaké by mělo mít tóny z chmelů a sladů - a přitom si musíte umět představit jejich kombinace.“
Magda Hoppová přišla do Pultu z pivovaru Dva kohouti za kolegyní Terezou Pospíšilovou, která ho řídí.
K šesti ležákům a třem speciálům na čepu mají v nabídce asi osmdesát dalších piv, v lahvích a plechovkách. Dokonce i milovník vína si podle ní může v Pultu najít něco pro sebe.
„Víno tady vlastně suplementujeme nějakými belgickými lambiky a spontánně kvašenými pivy, která ho chuťově trošku připomínají. Jsou také lehce perlivé, s lehkou kyselinkou a dozrávají v různých dřevěných sudech.“
Zajímá mě, jestli i ona pije víno a jak jí chutná. Posledních šest let zůstává raději u piva. Dává přednost řemeslným pivům, menším pivovarům a experimentálním stylům.
„Pokud jde o víno, také mi vždy chutnala spíš naturální vína, nic klasického, komerčního,“ dodává.
Degustace pro znalce i laiky
Vzhledem k počtu nabízených piv si v Pultu vybere asi každý. A kdo je při výběru bezradný, může zvolit některou ze tří degustací.
„Na ty skutečně chodí častěji lidé, kteří se s pivem spíš seznamují, ale občas se ve skupince objeví někdo trošku zapálenější, kdo už leccos ví. Na degustace často chodí i lidé, kteří ji dostanou jako dárek. A je pravda, že v tom případě někdy ani moc netuší, do čeho jdou. Ale to vůbec nevadí. Tady se něco dozvědí, něco nového ochutnají. A možná se jim tím otevřou nové obzory,“ zdůrazní.
Lidem, kteří se nepočítají mezi pivaře, je podle ní vhodné nabídnout spíš kyselá piva, která jsou ostatně čím dál populárnější.
„Jsou hodně ovocná, ale pořád jsou to piva. Sládkům se při jejich vaření nekladou žádné meze, proto často hrají různými barvami, můžou být třeba růžovofialová, ale měli jsme tu i zelené. Nepivař by mohl vyzkoušet také nějaké lehčí, slaboučké pivo, které je v profilu citrusovější. Pokud by to ale byl někdo, kdo chce s pivem vážně začít, asi bych mu jednoduše nabídla nějaký český ležák,“ usoudí nakonec. Jak by ale obstála, kdyby měla ochutnávat zdejších víc než osmdesát piv poslepu?
„Pokud by moje kolegyně Tereza Pospíšilová chtěla, určitě by mě dokázala rychle nachytat,“ zasměje se. Sami mezi sebou takové soutěže nepořádají, zato už se cvičili v rozpoznávání pivních vad.
Zlatá pípa
„Je to ohromně zajímavé, dá se to opravdu natrénovat a byla jsem mile překvapená, jak se to všem dařilo,“ říká Magda, která má na starosti nejen sanitaci výčepu a degustace, ale věnuje se i vzdělávání kolegů, pokud jde o craftová neboli řemeslná piva.
Dnes už se dají koupit simulace velkého pivovaru, které můžete mít doma v kuchyni.
Protože karlínský pivovar Dva kohouti patří pod Ambiente, stejně jako Pult či hospody Lokál, zajímá mě, jestli tam občas ještě chodí vařit pivo. Na počátku mezi oběma podniky přebíhala, ale od chvíle, kdy přestoupila do Pultu nastálo, zaskočí si do Karlína uvařit svoje pivo jen jednou za rok.
„Je to ale fajn, člověk si to tím připomene, zjistí, že se to nezapomíná, je to jako jízda na kole,“ směje se.
Letošní vítězka celoroční soutěže o Zlatou pípu, což je akce pro výčepní všech těchto spřízněných restaurací, přiznává, že kdyby záleželo čistě jen na ní, nejspíš by se soutěží ještě počkala. „Jenže kolegyně Tereza mě vyhecovala, a tak jsem se přihlásila už teď,“ říká.
Vítězství v soutěži o Zlatou pípu Magda nečekala. „Měl by to zkusit každý, “ říká dnes.
Hodně práce, ale i zábavy
Přihlásit se může kdokoliv, kdo má za sebou výčepní trénink, v kapse výčepní průkaz a čepuje plzeňské pivo. Do celkového hodnocení se započítává i veřejné hlasování a také body od kolegů, tajných porotců a hostů.
„Je to dost práce, kdy musíte prokázat schopnosti a znalosti, zároveň i poměrně dost zábavy, protože během roku zažijete různé soutěže. Hodně mě bavil kvíz. Pivní pětiboj byl také zajímavý, ale netěšila jsem se v něm třeba na pití ,mlíka‘ na ex, což je plná sklenice pivní pěny. Pětiboj je kromě toho lehce silový. Netvrdím, že v něm vždycky musí mít automaticky navrch chlapi, ale přinejmenším tenhle rok se to potvrdilo,“ komentuje disciplíny, kdy spolu výčepní soutěží třeba v držení půllitrů v natažených rukou.
Magda naopak zazářila v kvízu a nakonec vlastně prokázala i tu zmíněnou sílu. Unést soudek s pivem nebo i tu pozlacenou putovní trofej je totiž na první pohled docela fuška.
