Divoká Suzanne Valadonová stála u zrození nového trendu ve ztvárnění ženského aktu

Marie-Clémentine, později známá jako Suzanne Valadonová, se narodila svobodné matce švadleně Madeleine. Ta se i s batoletem usadila na pařížském Montmartru, který v 19. století nabízel dostupné ubytování i práci příslušníkům nižších vrstev.

Matka se snažila dceři dopřát vzdělání, ale ta i kvůli své divoké povaze žádnou školu nedokončila. Už jako velmi mladá pracovala jako servírka, prodavačka zeleniny, pradlena, a dokonce akrobatka. Barevný a vzrušující cirkusový život milovala, ale při pádu z koně si zranila páteř, čímž její kariéra cirkusačky skončila.

Ztrátu příjmu se rozhodla nahradit tím, že bude stát modelem. Každé ráno čekala s dalšími dívkami u fontány na náměstí Pigalle na to, až ji osloví nějaký umělec. A měla úspěch. Vedle smyslnosti a temperamentu malíře přitahovala její pleť slonovinové barvy. Odpoledne Suzanne pózovala, a když denní světlo zesláblo, doprovázela umělce do barů a kaváren.

Do ateliéru si ji brzy nastěhoval malíř Pierre Puvis de Chavannes. Sedmnáctiletou Suzanne ohromilo bohatství o čtyřicet let staršího muže. Odlišný temperament ale brzy vedl k rozkolu. Suzanne se vrátila k matce a dál seděla modelem. Bývalý milenec ji seznámil s malířem Vojtěchem Hynaisem, jehož tak okouzlila, že anděl na historické oponě pražského Národního divadla má její tvář.

Od počátku 80. let ji zaměstnával i známý impresionista Auguste Renoir, jemuž stála modelem pro olejomalby Tanec v Bougival a Tanec ve městě nebo Dívka s copem. Koncem roku 1883 přivedla Suzanne na svět syna Maurice Valadona, ale otce nikdy neprozradila. Za vlastního jej přijal Suzannin přítel – inženýr a kritik Miguel Utrillo.

Po krátké mateřské pauze se vrátila do ateliérů, kde i nadále pozorovala umělce při práci. Naučila se ovládat různé techniky kresby i malby a v touze také něco vytvořit ji podpořili i malíři Henri de Toulouse-Lautrec a Edgar Degas. Právě na návrh Toulouse-Lautreca, s nímž ji pojilo silné přátelské pouto, si začala říkat Suzanne. Rodné jméno totiž vnímal jako příliš všední, Suzanne navíc odkazovala na starozákonní Zuzanu špehovanou starci.

Toulouse-Lautrec Suzanne radil nejen v oblasti umění, ale i v záležitostech všedního dne. A byl to také on, kdo si jako první koupil několik jejích skic. Pověsil je na zeď svého ateliéru a bavil se tím, když kresby návštěvníci připisovali renomovaným umělcům, jako byl třeba Degas. Právě jemu Suzanne ukázala svoje skici a on pravil: „Jste jedna z nás.“

Jeden z nejvýznamnějších obchodníků s uměním Ambroise Vollard vystavil v roce 1895 její rytiny ve své pařížské galerii. Od této chvíle se stala vyhledávanou umělkyní, provdala se za bohatého obchodníka Paula Mousise a usadila se na klidném pařížském předměstí. Poprvé v životě se nemusela obávat o finance, což jí umožnilo svobodně tvořit.

V roce 1909 však poznala malíře Andrého Uttera, o 21 let mladšího kamaráda svého syna. Rozvedla se a vrátila se zpět na Montmartre i k bohémskému životu. Její olejomalba Adam a Eva (1909) zobrazující ji a Andrého, byla prvním obrazem nahé dvojice, který na veřejnosti vystavila žena.

V umělecké kategorii ženský akt, již si Suzanne zvolila, dosud dominovali muži. A podle toho také byly ženy na obrazech ztvárňovány – jako dokonalé bytosti s plnými hýžděmi a stehny, což podtrhovalo jejich sexuální dostupnost. Suzanne, která měla s touto stylizací vlastní zkušenost, tento koncept změnila. Zvolila jiný způsob zobrazení – polohu, ve které se modelka nacházela, oděv, prostředí i detaily v pozadí. Malovala ženy s přirozenými tvary a křivkami a do malby vkládala objekty, které byly vzdálené čemukoliv lascivnímu nebo dráždivému.

V oblasti umění zaznamenala úspěch, ale v osobním životě to tak slavné nebylo. Syn propadl alkoholu (stejně jako Suzannina matka) a opakovaně se ocitl ve vězení. André ji podváděl, a když ho zase jednou přistihla při avantýře, zamkla milence na týden v pokoji. Rozvedli se, když bylo Suzanne téměř sedmdesát let. Čím byla starší, tím se stávala výstřednější. Našla si o polovinu mladšího partnera, ale nakonec zemřela v Paříži obklopena svými přáteli – malíři.