Česká královna, která by mocné dráždila i dnes

Johana pocházela z českého panského rodu Lvů z Rožmitálu a na Blatné. Ten zbohatl během husitských válek. V mládí získala mimořádné vzdělání zahrnující kromě jiného široké jazykové znalosti.

Život Johany začíná nabírat obrátky v roce 1450, kdy se provdala za vlivného muže a obratného politika, vdovce Jiřího z Poděbrad. Dva roky po svatbě utrakvisty (nebo také kališníka, jak si stoupenci české reformace říkali) a mladé ženy z katolického prostředí se páru narodil syn Hynek z Poděbrad – pozdější diplomat, spisovatel a první překladatel části Dekameronu do češtiny.

Náhlá smrt českého krále Ladislava Pohrobka během příprav na sňatek s francouzskou princeznou Magdalénou z Valois, dcerou krále Karla VII., otevřela Jiřímu a Johaně cestu ke královskému majestátu. Na základě toho se ihned po Ladislavově smrti objevily spekulace o příčině jeho skonu, z nichž se některé staly legendami obviňujícími Johanu z úkladné vraždy. Podezření však nebylo pravdivé. V 80. letech 20. století vědci a historici potvrdili, že Ladislav zemřel na leukémii.

Kandidátů na uprázdněný trůn bylo několik, ale volba Jiřího z Poděbrad proběhla hladce. Nepochybně k tomu přispěl jeho vliv v českých zemích, zkušenosti zemského správce i majetek příslušníka jednoho z nejbohatších šlechtických rodů. Také Johana se „lstivou chytráckostí a ctižádostí“ velmi angažovala v předvolebních jednáních s katolickým panstvem. Díky tomu ji dokonce přirovnali k matce Matyáše Korvína Alžbětě, která synovi vyjednala uherský trůn.

Dne 7. května 1458 proběhla v Katedrále svatého Víta korunovace Jiřího na českého krále a druhý den se ceremoniál opakoval, korunována byla Johana. Tak se jí v době, kdy bývalo zvykem hledat manželky kvůli spojenectví s říšemi a dynastickými rody v cizině, dostalo nezvyklého postavení. Stala se jedinou královnou z tuzemského prostředí a českého šlechtického rodu.

Johana svoje aktivity neomezila pouze na domácnost. Účastnila se politických jednání, stala se stálým členem rady krále a vystupovala jako prostřednice. V roce 1461 se například zúčastnila tajného setkání krále Jiřího a Albrechta Braniborského. Jednání se odehrávalo v malém počtu zúčastněných a Johana dokonce musela předstírat nemoc, aby druhá strana nezískala podezření, že je mu také přítomna.

Královna se rovněž účastnila řady diplomatických cest. Jiří jí svěřoval správu země během nepřítomnosti, a to v nelehké době, kdy bylo království nábožensky rozdělené. Zemi bylo třeba ubránit proti vnějším atakům Matyáše Korvína a papežských snah o opětovné nastolení katolictví.

V roce 1462 předvolal papež Pius II. poprvé Jiřího před papežský soud pro porušování slibu poslušnosti katolické církvi. Jiří jej žádal o uznání basilejských kompaktát legalizujících kališnictví. Podle papeže je církev nikdy oficiálně neuznala, proto se král i všichni kališníci stali kacíři. Spor s papežem se nebezpečně vyostřoval, a tak se Johana pokusila přispět k napravení reputace království a Jiřího tak, že svým majestátem podpořila zahraniční diplomatickou misi svého bratra Jaroslava Lva z Rožmitálu v letech 1465 až 1467.

Jejím účelem bylo přesvědčit ostatní evropské panovníky k vytvoření katolické unie, která by zabránila průniku Osmanů na křesťanské území. Další způsob podpory českého královského majestátu a jeho důstojnosti byla Modlitební knížka z roku 1466, kterou Johana darovala Jiřímu jako historicky první doložený vánoční dar v českém prostředí. Obsahuje česky psané modlitby s mariánskou tématikou.

Přes veškeré diplomatické snahy však papež vyhlásil v prosinci roku 1466 křížovou výpravu do Čech. Do jejího čela se postavil uherský král Matyáš Korvín. Poté, co v roce 1470 vpadl do země, poslala Johana nejdříve podpůrné oddíly do Kutné Hory a následně svolala na obranu zemskou hotovost. Jako první žena v čele českého vojska se stala legendární díky pohotovému a rozhodnému jednání v době Jiřího nepřítomnosti.

Po smrti Jiřího v roce 1471 se Johana nadále angažovala na politické scéně. V roce 1474 se usídlila ve věnném městě českých královen Mělníku. Odtud aktivně spravovala své statky. Zemřela 12. listopadu 1475. Hrob ani ostatky české královny Johany z Rožmitálu nebyly doposud nalezeny. V očích katolíků zůstala kacířkou a v očích Jednoty bratrské téměř čarodějkou. O tom ostatně svědčí vyjádření kněze a biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava o smrti královny: „Jak jest Johana umírala, a s ní i baba čarodějka, která jí svolávala frejíře.“

Johana vzbuzovala emoce během života i po smrti. Rozporuplné hodnocení si vysloužila zejména proto, že její aktivity byly pro ženu v jejím postavení neobvyklé. A že její důvtip a inteligence dráždily vlivné muže? Otázka je, zda se za necelých 600 let od doby, kdy žila, v tomto ohledu mnoho změnilo…