Barče Novákové celiakie nebrání užít si i vánoční cukroví

Objednáváme si u pultu známé pražské pekárny s kavárnou. „Máte něco bezlepkového?“ ptám se obsluhy kvůli své dnešní společnici. Sympatická prodavačka přikývne, ale místo aby nám ukázala některé z dobrot lákavě naaranžovaných v prosklených regálech na pultě, sehne se pod něj a začne hledat. Po chvíli vytáhne tácek s pečivem a pokračuje v pátrání. Druhý tácek. Víc už nic.

Situace mě překvapuje: Pouhé dva druhy výrobků v populární pekárně, kde je plno od rána do večera - a ještě ani nejsou vystavené na očích? Podle Bářina instagramového účtu Bezlepková princezna, kde si říká Barča a sdílí rady, tipy a vlastní recepty, jsem si zřejmě udělala o dobrotách pro celiaky příliš optimistickou představu. Namátkou se mi vybavují její tiramisu kuličky, banánové košíčky nebo kokosové donutky.

Dvaadvacetiletá drobná blondýnka si jeden ze dvou nabízených zákusků vybere a za chvíli nám prodavačka přinese ještě horkou čokoládu k jedinému volnému stolku, u kterého se nám se štěstím podařilo usadit. Využívám příležitost a ptám se Barči, jestli mívá obvykle takhle chudý výběr, nebo jsem jen měla při plánování naší schůzky smůlu na podnik.

„Praha je na tom docela špatně, řekla bych, že z evropských velkoměst asi nejhůř. Ať už je to Vídeň, Řím, nebo Paříž, všude je mnohem víc možností najíst se bezlepkově,“ porovnává nabídku, do které samozřejmě nepočítá, že v nouzi si celiak vždycky může dát zeleninový salát. Ráda cestuje, dokonce v minulosti pracovala pro cestovní kanceláře jako animátorka i delegátka, a tak její zkušenosti nepocházejí jen z krátkých ojedinělých návštěv. V Rakousku prožila dokonce dva roky, když tam studovala obchodní školu.

Ptám se i na Polsko nebo Maďarsko, jenže tam zatím neměla dost příležitostí srovnávat, a zdráhá se zobecňovat. Přesto s chutí pochválí aspoň naše východní sousedy. „V Bratislavě je pro celiaky rozhodně mnohem větší výběr než v Praze,“ posteskne si.

Pokud by měla vybrat zemi, kde se kvůli svému dietnímu omezení necítí opomíjená, bez rozmýšlení jmenuje Itálii. „V restauracích naprosto běžně nabízejí bezlepkovou pizzu nebo těstoviny, a kromě toho tam máte i velký výběr bezlepkových potravin v kdejakém malém obchůdku,“ líčí. Jakmile dostane příležitost, vždy si tam i nakoupí zásoby, dokonce si kvůli tomu s sebou vozí prázdný batoh.

Taky doma samozřejmě nakupuje bezlepkové potraviny, nejvíce však asi ve specializovaných e-shopech, protože koutky pro celiaky nejsou v českých obchodech moc velké. „I proto mě nedávno potěšil jeden z řetězců, který zřídil bezlepkový pult s lahůdkami. Uzeniny sice moc nejím, ale když jsem si občas chtěla něco dát, často jsem narazila na to, že obsahovaly lepek,“ dodává.

Přístupu zdejších podnikatelů k celiakům příliš nerozumí. Tuzemský trh se jí nezdá bezvýznamný a určitě se prý nedá říct, že by například Itálie měla mnohem větší podíl celiaků v populaci, než je tomu jinde. Zdravotní potíže kvůli lepku má u nás přibližně sto tisíc lidí, přičemž mnozí další diagnózu prozatím ještě určenou nemají. Kromě celiaků se lepku musí vyhýbat i další lidé kvůli alergii nebo intoleranci.

„Opravdu nechápu, co třeba českým restauracím brání nabízet aspoň bezlepkové těstoviny, když je kuchař stejně vaří jen na objednávku a jejich příprava zabere pouhých několik minut. Vždyť by jim to jídlo nikde nezůstalo ležet a my bychom si za ně i připlatili. Jsme dávno zvyklí, že bezlepková jídla jsou dražší,“ dodává.

Lepek se nachází v obilovinách, které v Evropě už po tisíciletí běžně pěstujeme a používáme v kuchyni. Jak běžný a rozšířený v našem jídelníčku je, si však člověk mnohdy uvědomí, až když se mu začne vyhýbat a musí vyřadit všechno, co obsahuje pšenici, ječmen a žito.

Bezpečná je kukuřice, rýže a oves, což na první pohled nevypadá jako malý výběr, přesto se jídelníček při bezlepkové dietě zvlášť v prvních týdnech dost zúží. Najít nová jídla a zvyknout si na ně totiž chvíli trvá. „Mívala jsem ráda kukuřici, jenže v prvních měsících diety jsem ji pak už nemohla ani cítit,“ přiznává Barča.

Kromě toho musí být celiak opatrný a sledovat původ obilovin. „Koupit si například běžné ovesné vločky nemůžu, protože ty mohou být z mlýna kontaminované obilovinami s lepkem. Musím kupovat jen ty dražší, kde výrobce garantuje, že jsou zpracovávané zvlášť, tudíž jsou na sto procent bezlepkové,“ vysvětluje.

Bezlepkovou dietu drží téměř čtyři roky. Do té doby žádné potíže neměla, jedla všechno bez jakýchkoli omezení, a jak říká, aspoň dnes díky tomu ví, jak co chutná. „Hodně lidí se domnívá, že celiakie musí člověka provázet od dětství. Jenže to není pravda. Dispozice k onemocnění jsou sice vrozené, ale propuknout může kdykoliv během života,“ vyvrací jeden z nejvíce rozšířených omylů.

Kromě toho si prý lidé často pletou celiakii s alergií na lepek nebo s jeho intolerancí. „Zásadní rozdíl je v tom, že celiakie je autoimunitní onemocnění a tělo kvůli konzumaci lepku začne ničit střevní sliznici, což má potom další zdravotní důsledky,“ vysvětlí mi stručně. Při alergii a intoleranci lepek sice taky způsobuje zdravotní potíže, ale organismus kvůli němu nezačne likvidovat sám sebe.

Zásadní zlom přišel v Barčině případě o devatenáctých narozeninách. Zčistajasna jí otekl obličej a objevila se i hodně svědivá vyrážka. A protože narozeniny slaví během Vánoc, lékařskou pomoc v tu chvíli hledala obtížně.

„Moje dětská lékařka mě odmítla, protože jsem k ní už pár dní nepatřila, k praktickému lékaři pro dospělé jsem se teprve musela přihlásit, na alergologii byla běžná objednací lhůta dva měsíce, kromě toho mě všichni ti lékaři v první chvíli odkazovali na kožní,“ vzpomíná na chvíle, kdy netušila, co se s jejím tělem děje.

Teprve důkladné vyšetření protilátek v krvi na alergologii, kam se nakonec se štěstím dostala za měsíc, vedlo ke správné diagnóze celiakie a jejímu následnému potvrzení i biopsií střevní stěny.

„Teprve tehdy mi došlo, že příznaky jsem měla už asi rok nebo rok a půl předtím, ale vůbec mě nenapadlo přičítat je lepku. Nebyly ani nějak nápadné. Například mi bylo těžko po maminčině svíčkové s knedlíky, i když jsem snědla sotva dva,“ líčí Bára, jak může být obtížné vytušit původ svých obtíží, dokud onemocnění prudce nevzplane.

Do hlavního města dnes přijela kvůli zkouškám. Pracuje v jedné plzeňské bance a právě prochází sérií školení kvůli úvěrovým produktům. Zkoušku složila úspěšně, horkou čokoládu se zákuskem tedy můžeme chápat i jako malou oslavu. „Jaký je?“ zeptám se. Na rozdíl od ní nemám srovnání s jinými bezlepkovými výrobky. Bára váhá, nakonec udělí „pět z deseti“, jenže na ní vidím, že zvítězila zdvořilost a těch bodů by dala raději spíš méně. „Těsto se bohužel dost drobí, je suché, to je častý problém, když se snažíte upéct něco z mouky bez lepku,“ poznamená.

Bezlepkové pečivo podle jejích zkušeností také rychle tvrdne, někdy jen do několika hodin po upečení. V obchodech se sice prodávají různé bezlepkové směsi, složené z několika druhů mouky a škrobů, které by měly při domácím pečení zaručit úspěch, ale spoléhat se na to nedá. A tak se prý občas stane, že sladký zákusek se nejvíc podaří třeba ze směsi určené na chleba.

Na cestu si Barča dnes ráno vzala domácí bezlepkový rohlík se sýrem. Do práce si většinou nosí krabičky s uvařeným jídlem, protože si ho tam může ohřát, ale když někam jede a neplánuje návštěvu restaurace, pojistí se aspoň malou svačinou. Vzápětí se ukáže, že na zdánlivě obyčejný rohlík ve své kabelce je vlastně docela hrdá.

„Nebývám moc trpělivá, ale rohlíky jsem zkoušela péct asi rok a pořád marně. Až jsem to vzdala. Nakonec se do toho vložil přítel, který v kuchyni rád experimentuje. To on přišel na tu základní fintu. Aby po vytažení z trouby rychle neztvrdly, musí se k nim při pečení vložit hrnec vody. Já už jsem ten recept jenom doladila,“ usmívá se spokojeně.

Donedávna jí vozila rohlíky známá ze specializovaného obchodu v Praze a Barča je pak postupně vytahovala z mrazáku, jenže jeden takový kousek přišel na sedmadvacet korun. „Náklady na vlastní rohlíky jsme s přítelem spočítali i s energiemi na šest korun. A to ty kupované budou dnes určitě ještě dražší, protože od té doby uběhly už dva roky,“ podotkne. Občas peče i chleba. Nejraději v domácí pekárně, což je prý nejjednodušší a nejspolehlivější.

Maminka jejího přítele jim poradila recept na hrníčkové knedlíky, který doladili tak, že jsou chuťově prakticky k nerozeznání od běžných houskových, a tak si Barča opět může bez obav dát maminčinu svíčkovou. Zato s bramborovými knedlíky to tak jednoduché není.

„Konzistence těsta je sice v pořádku, to je dokonce jeden z mála receptů, kde bezlepková mouka ani moc nezlobí. Jenže chuťově jsou pořád podobné spíš chlupatým knedlíkům, kde jsou podle mě brambory výraznější,“ míní. Její bezlepkové bramborové noky prý ale chutnají stejně, jak je zvyklá z minulosti.

Z jejích receptů na sladkosti by se například tiramisu kuličky určitě daly využít i na vánočním stole, ale Bára neodolala a vyzkoušela i klasické vánoční cukroví. Ale jak si ověřila, vzít léty osvědčený recept a pouze nahradit mouku za bezlepkovou není možné.

„A tak jsme začali s přítelem opět experimentovat, mezi prvními jsme se snažili vyladit recept na linecké. Bez úprav se těsto hrozně drobí, vůbec se z něj nedají vykrajovat tvary,“ líčí. Pustili se spolu ale i do kokosek, perníčků nebo ořechů a výsledkem je jejich vlastní malá vánoční kuchařka, kterou poslali do světa jako e-book.

Vyhledávají u ní lidé spíš sladké, nebo slané recepty? Podle Báry mívají největší úspěch jídla s nejjednodušší přípravou. Její fanoušci si vyměňují i zkušenosti mezi sebou, častým tématem debat na jejím profilu je prý bezlepkové pivo.

Mezi sledujícími má převážně celiaky nebo jejich příbuzné. S negativními komentáři, které jsou na sociálních sítích běžné, se proto běžně nesetkává, i když jeden účet prý občas atmosféru přece jen trochu kazí. „Občas si do někoho rýpne, občas radí, ale někdy jsou to nesmysly, a tak jsem zatím nepřišla na to, jestli jde o celiaka, nebo to jen předstírá,“ poznamená.

Přestože dispozice k celiakii jsou vrozené, lepku se musí striktně vyhýbat jako jediná z rodiny. Mladší bratr je bez potíží, její rodiče taky. Bezlepkové jídlo, které Barča uvaří, sice rádi ochutnají, ale „nechtějí ujídat“, když jí vaření a pečení dá tolik práce a ona nemá jinou volbu. V širší rodině se ale celiakie objevila.

„Říká se, že obvykle se tahle nemoc projeví ob jednu generaci, což zřejmě platí i u nás. Babička zemřela na rakovinu střev, a když jsme si vzpomněli na potíže, které její nemoci léta předcházely, vypadá to jako nerozpoznaná celiakie. Nedodržování bezlepkové diety provází právě i vyšší riziko rakoviny,“ dodává.

Také proto je už téměř čtyři roky ukázněná a dietu neporušuje, nejen kvůli bezprostředním zdravotním potížím. I když ani v jejich případě prý není o co stát: „Jednou jsme si na dovolené udělali výlet do Albánie a v restauraci mi tam slíbili bezlepkové těstoviny. Jenže lhali. Bylo mi po nich tak zle, že se mi chtělo umřít,“ vysvětluje. Právě i kvůli tomu se na sociálních sítích začala snažit o osvětu.

Z diagnózy byla samozřejmě v první chvíli nešťastná, ale nepřekvapuje mě, že si celkem rychle zvykla. Tahle mladá žena, která s chutí sdílí nápady, jak si poradit s bezlepkovým jídlem doma i na cestách, vypadá totiž už na první pohled jako životní optimistka. A jak nakonec s úsměvem přikývne, může doufat, že nemoc se v příští generaci neprojeví a její děti budou snad bez potíží.