Článek
Naposledy jsme spolu mluvily před třemi lety a tehdy jste zmínila, že si role vybíráte s velkým rozmyslem. Důležité pro vás bylo najít klid, životní rovnováhu. Potom jste ale najednou přijala roli v dlouhodobém seriálu Polabí. Znamená to, že se vracíte k intenzivnější práci?
Sama nevím, jak to celé chci. Nechávám se vést tím, co život přináší, a pak záleží jen na tom, čemu řeknu ano a čemu ne.
Proč jste řekla ano zrovna Polabí?
Polabí je pro mě srdeční záležitost, protože ho dělá společnost Dramedy Productions, která natočila i seriál Vyprávěj. Ten tým tedy dobře znám z dob, kdy jsem ve Vyprávěj hrála Evu, a důvěřuji mu. A ještě ke všemu na začátku režíroval Polabí Biser Arichtev, režisér seriálu Vyprávěj. Měla jsem proto pocit, že jdu ke svým lidem, a ne že skáču do neznámých vod.
Nebylo náročné nastoupit po delší pauze do dlouhodobého seriálu?
Ne, necítím to jako zátěž. Natáčecích dnů mám tak akorát. Nevyčerpává mě to a zároveň mě to těší, protože jsem pořád uprostřed dění. Nic víc ani neočekávám. Uvědomuji si, že to může kdykoli skončit, protože tak to v naší branži s prací bývá. Přistupuji k tomu tedy s otevřenou myslí.
Čím vás zaujala postava Beaty?
Hlavně tím, že má neslyšícího syna. Čekala jsem ale desetiletého kluka, a najednou jsem měla osmnáctiletého Ferdu. Sama mám děti ještě malé, a tak mě to zaskočilo. Potom jsem si ale uvědomila: Aha, mně už není třicet, ono to odpovídá! Už hraji matky dospělých synů…
Jak těžké bylo zvládnout znakový jazyk?
Čekala jsem, že se ho budu učit pozvolna, ale bylo to docela intenzivní. Před kamerou jsme totiž museli s Ferdou vypadat, že ho už dobře ovládáme roky, tedy skoro celý jeho osmnáctiletý život. Do světa neslyšících nám naštěstí pomohla vstoupit organizace Deaf Friendly, její lidé byli i na place při natáčení.
Bylo pro vás těžší naučit se znakovat, nebo to propojit s hereckým projevem?
Nejen s hereckým projevem, se vším. Je to multitasking, děláte několik věcí najednou. Jako herečka si musím hlídat každý pohyb a někdy jsem nejen znakovala, ale i říkala text. Na začátku jsem z toho měla v hlavě pěkný guláš, a byla jsem proto nervózní. Ale potom jsem si zvykla. Když pak Ferda začal trávit víc času s dívkou a já měla běžné mluvené scény, trochu se mi ulevilo, že můžu jen hrát.
Jaké další role by vás zajímaly?
Zrovna jsem přijala epizodní roli v detektivce, což je žánr, který mi je vlastně cizí, ale mám ji raději než krimi. Představím si vždy detektiva Hercula Poirota, tedy luštění záhady místo nějakého krveprolití. Opět ji režíruje Biser a připravuje Dramedy Productions. Protože nejde o nic dlouhodobého, zkusím si v té roli polohu, kdy nebudu ani „hodná holčička“, ani sympatická žena. Bude to trochu negativní postava. Někdy je dobré podívat se i na své stíny.
Nedávno jsem ale odmítla nabídku na Slovensku, přestože jsem měla čas. Bylo to na mě příliš temné, psychologické drama. Věděla jsem, že bych si tu roli nosila s sebou domů.
Co pro vás bylo u té role už za hranou?
Násilí, vulgární slovník a milostná scéna. Vždycky pro mě byla hranice svlékání, ale dokázala jsem to uhrát. Jak ale stárnu a kluci mi rostou, objevil se ve mně odpor i vůči líbání a některým dotykům. Vím, že herecká práce to obnáší, ale řekla jsem si, že nemusím.
Možná přijdu o role, ale pro mě je to důležité. Při takových scénách se totiž v hloubi duše vždy odpojuju sama od sebe, a to je mi bytostně nepříjemné. Ani vědomí, že jen hraju, mi s tím nepomáhá.
Těžko se to vždy říká vedení, protože první reakce bývá: Co budeme dělat? Vždyť je to herečka! Ale i my herci máme právo určit si své hranice.
V seriálu Polabí hraje Beátu Reichelovou, matku neslyšícího syna Adama.
Mohla by vám při intimních scénách pomoci třeba intimní koordinátorka? V poslední době tuto zahraniční praxi už využívají i české štáby.
Nic není černobílé a je skvělé, že taková možnost tu už existuje a že se konečně mluví také o tom, že natáčení může být nepříjemné. Při intimních scénách se vás dotýká cizí člověk a dívají se na vás cizí lidé. Někomu to nevadí, jinému ale ano. Intimní koordinátoři při natáčení jsou proto na místě. Herečka, ale ani herec, nemusí přece vždy souhlasit se vším ve scénáři. Mělo by se diskutovat o tom, co je nutné, nezbytné. Intimní situaci je možné natočit například bez vášnivého líbání, a přesto z ní jako divák ucítíte vášeň. Všechno jde, pokud se tým domluví.
Fotografie v sobě nemusí mít wow efekt. Nemusím stát před Himálajem ani fotografovat lidi, jak se myjí v Ganze
Dřív ale byly mladé herečky často postaveny před hotovou věc.
Vůbec se o tom nediskutovalo. Když jsem v Rafťácích odmítla být nahá, slyšela jsem, že všechny začínající herečky se svlékají a bez toho kariéru neudělám. Ale nemusí to být pravidlo. Procházíme nějakým vývojem, doufejme pozitivním.