Opustila rodnou zemi, aby našla štěstí. Nakonec se musela poprat se ztrátou, která jí změnila život

Jana se v 90. letech rozhodla odejít z Česka do Holandska, kam ji táhlo srdce. „Odcházela jsem těsně po revoluci. Za láskou, samozřejmě. Potkala jsem svého muže při práci průvodkyně,“ vzpomíná Jana na své první kroky na cestě za novým životem. V zahraničí si vybudovala nový domov a po čase začala pracovat jako učitelka angličtiny.

V roce 1999 se jí narodil syn Sebastian, kterému říkali zkráceně Bas a Jana ho popisuje jako zázrak. „Můj syn byl naprosto úžasný, empatický a vždycky se snažil pomáhat ostatním,“ popisuje ho tak nejen ona sama, ale i jeho učitelé a spolužáci. Jejich rodinný život v Holandsku se zdál být dokonalý, až do tragického okamžiku, kdy Bas v roce 2015 přišel o život při nehodě. „Byl to úplně obyčejný den. Jel do školy na kole a odpoledne už byl pryč,“ vzpomíná na den, kdy se jí převrátil život naruby.

Jana přiznává, že po této tragédii měla chvíle, kdy přemýšlela o tom, zda vůbec v životě pokračovat. „Normální mi přišlo odejít s ním, ale pak jsem si řekla, že mu to nemůžu udělat,“ svěřuje se v rozhovoru.

Právě vzpomínky na Base a jeho lehký a pozitivní přístup k žití jí pomohly přežít. „Byl to člověk, který si užíval každý den, a to mě později drželo nad vodou,“ dodává. Společně s mužem se Jana rozhodla nezahořknout, ale hledat nový smysl v pomoci druhým.

Následující roky byly po mnoha stránkách náročné a plné hledání. Po několika letech se Jana začala věnovat psaní, ve kterém zúročila nejen své životní zkušenosti, ale také vzpomínky na syna. „Hlavní postava mé knížky má některé vlastnosti mého manžela a náš syn Bas je zastoupen v jeho synovi,“ popisuje Jana autobiografické prvky ve svém díle. Psát začala až po synově smrti, ačkoli myšlenku na vlastní knihu nosila v hlavě už od dob studií.

Kromě psaní a učení se snaží pomáhat i uprchlíkům, lidem, kteří hledají nový domov stejně jako kdysi ona. I to zohlednila ve své knize. „Myslím, že detektivka má mít ještě jiný rozměr, přesah, ale nemyslím, že by měl převyšovat tu detektivní část. Sama to tak mám v knihách ráda, když je tam zkrátka něco málo navíc,“ vysvětluje v rozhovoru a vypráví příběhy ze své utečenecké třídy, jejíž studenti jí učarovali.

„Už na mateřství mi přišlo fascinující, co všechno se člověk od dětí může naučit,“ hodnotí zpětně Jana a dodává, že i nadále se od mladých učí denně nové věci z pozice učitelky. „Pokud bych měla dát rodičům jednu radu, tak chvalte své děti. Desetkrát pochválit a jednou kritizovat je ten správný poměr,“ uzavírá Jana s úsměvem rozhovor. Svou detektivní knihu s názvem Bunkr vydala před pár dny v nakladatelství Práh.

Celý rozhovor s Janou Schrevel Truhličkovou si můžete poslechnout v přehrávači v úvodu článku.