Od plotny na Harvard. Příběh slavné kuchařky a zakladatelky zdravé výživy

Fannie se narodila jako nejstarší ze čtyř dcer, prý byla také nejbystřejší. Rodina tiskaře sice nebyla zámožná, ale přikládala vysokou hodnotu vzdělání. Všichni tak předpokládali, že nadaná Fannie bude studovat na vysoké škole, dívku ale zradilo zdraví.

Na střední škole onemocněla, pravděpodobně mozkovou mrtvicí nebo obrnou, takže nakonec studia nedokončila. Trvalo několik let, než se naučila znovu chodit, a po zbytek života kulhala.

Aby byla užitečná, starala se o domácnost, k čemuž náleželo i vaření. Šlo jí to tak skvěle, že rodičovský dům proměnila v penzion proslulý svou kuchyní.

Když se v roce 1887 Fannie vrátila alespoň omezeně schopnost chůze, rodina ji povzbudila k zápisu do Bostonské školy vaření. Kromě přípravy pokrmů si osvojila i hluboké znalosti z oblasti výživy a stravování, hygieny a potravinářské chemie. Škola tak rozšiřovala možnosti uplatnění žen na trhu práce. Zároveň také zvyšovala povědomí o významu kvalitních potravin.

Fannie - mnohem starší než většina spolužaček - ve studiu excelovala. Po absolutoriu roku 1889 zůstala na škole nejprve jako asistentka ředitele, o dva roky později se stala ředitelkou. Školu proměnila ve vyhledávanou instituci pro ženy v domácnosti ze střední a vyšší střední třídy. V roce 1901 Bostonskou školu vaření opustila a založila vlastní úspěšnou Školu vaření slečny Farmerové.

Během působení na Bostonské škole vaření vydala zásadní dílo - Kuchařku Bostonské kuchařské školy, které průběžně upravovala až do své smrti. V kuchařce byl poprvé zaznamenán termín brownies použitý pro koláčky z melasy a také první recept na ovesné sušenky typické pro Spojené státy.

Fannie v knize neopomněla ani sušení a konzervování ovoce a zeleniny, instrukce k prostírání a servírování stolu a také na návrhy jídelníčků pro snídaňové nebo vánoční menu.

Jako raná tvůrkyně trendů utvářela podobu vánočního stolu po více než století. Zároveň shromažďovala rady pro údržbu domácnosti.

To, co knize zajistilo úspěch a způsobilo revoluci v americkém vaření, bylo její standardizované a přesné dávkování a měření. Zkušenosti totiž ukazovaly, že jedině tak recepty zvládne i laik a budou spolehlivé.

Jinými slovy: že koláče nakynou, koblihy se usmaží do zlatova a omáčka nebude řídká. Fannie se tím vymezila proti přesvědčení, že ženy by měly používat v kuchyni své instinkty. Nevěřila ani těm svým, proto postupy a receptury ve svých hodinách opakovaně testovala.

Recepty založené na pečlivém měření a vážení změnily způsob, jakým nejenom Američané začali vařit jídlo. Fannie se však věnovala i složení potravin. Díky znalostem principů správné výživy totiž věřila, že bude-li lidstvo jíst, aby žilo, bude schopno vykonávat lepší duševní a fyzickou práci a nemoci budou méně časté.

Své záměry popsala v předmluvě kuchařky: „Přála bych si, aby na ni nebylo pohlíženo jenom jako na kompilaci osvědčených receptů, ale aby probudila zájem svými vědeckými poznatky, které povedou k hlubšímu zamyšlení a širšímu studiu toho, co jíst.“

O knize, která se stala bestsellerem, nakladatel zprvu pochyboval. Fannie proto zaplatila náklady na první vydání a za to si ponechala autorská práva. Tři tisíce výtisků se rozprodaly okamžitě. Celkově se prodalo více než čtyři miliony výtisků a kniha vychází dodnes.

Příjmy z prodejů jí umožnily otevřít vlastní školu, cestovat, přednášet o vaření a vzdělávat zdravotníky o důležitosti správné stravy pro nemocné. Získané odborné znalosti pak uplatnila na přednáškách z oblasti výživy a nemocí na Harvard Medical School v Bostonu.

Následně se zaměřila na jídlo a vaření pro nemocné a rekonvalescenty. V receptech zohlednila složení, nutriční hodnotu a stravitelnost potravin v závislosti na nemoci strávníka.

Velkou část například věnovala nemocným cukrovkou. Kuchařka tak předběhla dobu, protože už tehdy obsahovala moderní výživové přístupy týkající se vitaminů, nutričních hodnot a obsahu živin.

Po smrti Fannie v roce 1915 zůstala kuchařská škola v provozu do roku 1944. Poslední revizi své Kuchařky Bostonské kuchařské školy provedla v roce 1914.

Kniha patří nejen mezi nejprodávanější kuchařky, ale mezi nejvlivnější publikace vůbec. A to zejména kvůli tomu, že obsahuje snadno proveditelné recepty, jimiž autorka každému umožnila převzít kontrolu nad jídlem i vlastním zdravím. Dnes můžeme říci, že předcházela modernímu pojetí výživy.