Nenašla vhodnou matraci, tak je začala vyrábět z vymlácené žitné slámy

K výrobě slamníků přivedla absolventku přírodovědecké fakulty před asi sedmi lety vlastní potřeba. „Celý život žiji na statku, snažím se žít ekologicky, aby půda, kterou jednou předám dětem, zůstala v dobrém stavu. Po škole jsem se začala zajímat o alternativní způsoby zemědělství, dostala jsem se k permakultuře a kvůli bezorebnému pěstování obilí jsem hledala obilí, které by šlo takhle pěstovat,“ popisuje Muchová.

Tak se Muchová dostala k žitu zvaném křibice. „Je to obilí, které roste hodně do výšky, je na něm nejvíc slámy, která je výborná do slamníků. A zrovna v té době jsem měla hodně špatnou matraci a hledala novou nebo něco, čím ji nahradím,“ vzpomíná s tím, že ji napadlo spát právě na stružoku, který znala z dětství.

„Jenže nešel sehnat, nikdo ho nedělal. A protože jsem díky rodičům věděla, jak na to, vyrobila jsem si ho sama,“ nastiňuje žena, kterou živí finanční zprostředkování a poradenství. „Nabíjím si tím baterky,“ říká na adresu výroby slaměných matrací, kterým lidé říkají také štrozok, štrozak, štrúzok, štrozoch, strožák, strožek, strožok, strůžek, strožoch či stružak. „U nás, po naszymu, je to stružok,“ zdůrazňuje Muchová dialektem z jižní části Těšínského Slezska.

Vyrobit slamník prý těžké není. „Spíše jde o materiál, který do něj dáváte, a celkovou přípravu. To je celoroční práce, protože musíte zasít, zkosit, vymlátit, nějakým způsobem skladovat a teprve potom to cpete dovnitř. To je to gró. Můžete to nacpat čímkoliv, třeba slámou z balíku, ale ta nevydrží tak dlouho, hodně rychle se slehne, víc píchá,“ objasňuje, proč je stará odrůda žita nejlepší.

Pevný povlak z bavlny či lnu šije švadlena, o žito se stará Muchová s rodinou už od vysetí na poli. Po vymlácení má sláma až metr osmdesát.

„Do povlaku se musí dávat systematicky, aby na sebe navazovala, nebyly tam hrboly a sláma byla stejnoměrně rozložená,“ vysvětluje. Do stružoku o rozměru 200×90 centimetrů se vejde tak dva a půl slaměného snopu.

Právě slamníky o velikosti běžné matrace dělá nejčastěji. „Už jsem vyrobila i stružok do kolébky, umím i do dětské postýlky, je to individuální, podle zadání. Jen se nedá dělat do manželské postele jako jedna matrace. Je to neforemné, těžké, špatně se s tím pracuje. Vždyť jen jeden stružok váží patnáct kilo,“ říká žena s titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Moravskoslezského kraje, jejíž produkty nesou regionální označení Górolsko Swoboda.

„Je to takové tvrdší spaní, pojmenovala bych to primitivní paměťovou matrací, protože kde jste těžší, tam si proležíte větší důlek. Když to člověku vadí, může dovnitř strčit ruku a slámu si porovnat,“ popisuje Muchová a doplňuje, že stružok vydrží tak tři roky. Pak je sláma třeba vyměnit.

„Pečuje se o něj jako o běžnou matraci, je oboustranný, když jej polijete, vezmete vlhký hadřík, mýdlo, kartáček, vyčistíte, co jde, vysušíte, necháte pořádně vyschnout a používáte dál. Nejpozději po třech letech se mění náplň. Vyperete povlak, znovu napěchujete a máte novou matraci,“ vysvětluje.

Při výrobě stružoků pomáhají Muchové dcera a syn. „Zapojují se automaticky do běžných prací jako kosení, mlácení. Na jarmarcích mi spíše pomáhá syn,“ dodává. Na dotaz, zda jí některý z vyrobených slamníků uvízl v paměti více než jiný, kroutí hlavou. „Jsou v podstatě stejné. Spíše příběhy lidí, kteří si je kupují, jsou zajímavé. O tom by se dala napsat kniha,“ míní.

Pořídit stružok Made in Muchová si lze jen dvěma způsoby. Buď si jej člověk objedná na jarmarcích, které žena objíždí s postelí a matrací kvůli vyzkoušení, nebo přes web Górolsko Swoboda. Vlastní internetové stránky ještě nemá, ale plánuje si je zřídit. Sní i o tom, že si v budoucnu otevře kurz, na kterém bude zájemce učit stružoky vyrábět.