Nejsou jen prodavači z večerek. Vietnamci často drží při životě malá města

Pětatřicátník, který přicestoval do Čech jako dvanáctiletý se svými rodiči, patří ke zdejší komunitě Vietnamců. Ve městě vlastní několik nemovitostí, kromě hospody vede trafiku a v nedaleké Poustce společně s obchodním partnerem vzkřísil zchátralou továrnu.

„Pustil jsem se do toho, protože jsem tam viděl potenciál. Navíc jsme si s kolegou řekli, že chceme ten objekt zachránit, vrátit ho do původního stavu. A když člověk umí počítat, tak ví, že se mu to vrátí,“ popsal Honza Bui. Nyní tam má sídlo své firmy a ostatní prostory pronajímá dalším zájemcům k výrobě i skladování.

Kromě Honzy žijí a podnikají ve Frýdlantu desítky dalších jeho krajanů.

„Vietnamci jsou tady bezmála dvacet let. Vlastní tady nemovitosti, mají nejčastěji různé prodejny. U nás ve Frýdlantu prakticky zachránili maloobchod. Domy, které jsou jejich, jim slouží pro to, aby tam bydleli i podnikali. O ty nemovitosti se primárně starají, aby jim generovaly prostředky k žití, a tak jsou zvenku omšelé nebo mají stará okna, ale uvnitř jsou funkční. Pro nás je nejdůležitější, že nemovitosti jsou obydlené a poskytují veřejnou službu,“ řekl starosta Frýdlantu Dan Ramzer (ODS).

Vyzdvihuje zejména jejich pracovitost, díky které mají ve městě malé prodejny otevřeno takřka nonstop.

„Normální Čech by to nedal, pracuje osm hodin denně, má rád hodně volného času. A tady ve vietnamských krámech pracuje celá rodina, dřou tam každý den, od rána do večera. Lidé tam chodí nakupovat rádi. Mají od všeho kousek, malé balení, potřebuješ plácačku na mouchy, mají ji tam, potřebuješ náplast, jdeš tam, dojde ti baterka a jdeš tam. Pro nás to má ohromnou výhodu, že víme, že je tu nějaká služba. A i když tu máme tři supermarkety, dalších šest malých prodejen se tady uživí,“ shrnuje Ramzer.

Podnikatel Bui vysvětluje, proč jsou takto zvyklí Vietnamci pracovat a že je to úplně běžné i v jejich rodné zemi.

„Vietnamci jsou strašně moc pilní, třeba jako moji rodiče. To já už nejsem, třeba v pět ráno vstávat a jít do práce a pak tam být až do večera,“ líčí fungování vietnamských rodin Honza a pokračuje: „Nemají volné víkendy, nechodí se odpoledne někam bavit, jednoduše stále jsou v práci. Dovolenou si vezmou na pár týdnů nebo měsíců, odletí za příbuznými do Vietnamu, vrátí se zpět a začnou nanovo. U nás ve Vietnamu totiž neexistuje sociální systém jako v Česku. Nepracujete, nedostáváte žádné dávky, tak musíte pracovat. A rodiče, když zestárnou, tak se o ně musí starat mladí, nic od státu nedostanou. Tak stále pracují.“

Frýdlant není zdaleka jediným městem na severu, kde žijí silné komunity Vietnamců. Například v Jablonném v Podještědí, městě s necelými čtyřmi tisíci obyvatel, vlastní řadu nemovitostí, mezi kterými jsou i kulturní památky.

„Vlastní třeba restaurací U Českého lva, kterou dali zvenku do kupy, a protože stojí na náměstí v centru, je pro nás vzhled důležitý a jsme za to rádi,“ přiblížil starosta Jablonného Jiří Rýdl (Podještědští Pardálové).

I on potvrzuje, že vietnamští prodejci ve městě drží maloobchod. „Nedávno tu otevřela Norma a brzy přibyde Penny. Doteď jsme ale neměli žádné řetězce a Vietnamci byli jediní prodejci potravin v centru. Ostatně i na sídlišti v Markvarticích provozují jedinou prodejnu, která tam je,“ popsal Rýdl.

Nicméně i v Jablonném vidí, že domy mají pro jejich vietnamské vlastníky hlavně funkční charakter a o jejich zvelebování zvenku zase tolik nedbají.

S vietnamskými majiteli cenných objektů úzce spolupracují i památkáři. „Setkáváme se s nimi často, zejména v malých městech. Jejich hlavním cílem není domy nějak výrazně zkrášlovat, ale udržují je, a pokud mají plán nějakých přístaveb anebo jiných stavebních úprav, vždy s námi konzultují, a pokud to zamítneme, nikdy zákaz neporuší,“ shrnula Erika Zemenová, specialistka liberecké pobočky Národního památkového ústavu.

Mezi dalšími městy, kde vlastní cenné objekty, zmínila kromě Jablonného třeba Dubou, Holany či Hrádek nad Nisou.

I v Hrádku mají spíš zkušenost, že se z nemovitostí snaží vietnamští majitelé především vytěžit maximum, co jde, bez nutných investic.

„Výjimkou je Karel, který krásně zrekonstruoval dům na náměstí, kde je nyní občerstvení, obchod se smíšeným zbožím a v patře byty. A i jinak je s ním vždy velice dobrá spolupráce. Částečně svou nemovitost opravili i majitelé bývalé truhlárny v ulici Husova, tam si myslím, že také probíhá v průběhu času snaha o zvelebení stavu nemovitosti,“ uvedl starosta příhraničního Hrádku nad Nisou Pavel Farský (Hrádek potřebuje změny!). Říká, že je to ale spíš světlá výjimka, která potvrzuje pravidlo.