Touha po neodolatelných rtech jde hluboko do historie

Před pár měsíci vyplavila voda v Íránu z hrobů civilizace předcházející Peršanům lahvičku s tmavě červeným práškem. Vědci a vědkyně po důkladné analýze jejího obsahu dospěli k závěru, že jde o prababičku dnešní rtěnky.

Její „narození“ zasadili mezi roky 1936 a 1687 před naším letopočtem.

Touha po neodolatelných rtech jde hluboko do historie. I svůdná královna Kleopatra je toužila mít rudé. Na její příkaz se míchaly první rtěnky s využitím barviva extrahovaného z mořských řas. Šlo ale nejen o symbol půvabu. Ve starověkém Egyptě se věřilo, že červená rtěnka může nositele ochránit před negativními energiemi a přitahovat lásku a obdiv. Rtěnka postupem let zažila doby slávy i hanobení. Třeba v 16. století, kdy byla v Evropě pod vlivem křesťanství spojována s pohanskými rituály a nosily ji jen ženy z nejnižší třídy, hlavně prostitutky. Reputaci jí napravila až královna Alžběta I., které musela církev chtě nechtě ustoupit.

Muže začala výroba rtěnky zajímat až s příchodem 20. století, kdy opět získávala na popularitě. Díky dvěma Američanům si dnes můžeme zkrášlit rty, aniž bychom si umazaly prsty. V roce 1915 vynalezl Maurice Levy kovovou tubu, do níž se umístila rtěnka, kterou se pohybovalo pomocí malého zobáčku. James Bruce Mason jr. z Tennessee si pak v roce 1923 nechal patentovat nápad na otočnou rtěnku v podobě, jak ji dnes známe.

I další ovace patří muži, tentokrát z Francie. V roce 1927 chemik Paul Baudercroux vymyslel vzorec, který nazval Rouge Baiser. Šlo o první rtěnku odolnou vůči polibku. Paradoxní je, že byla brzy zakázána, protože si zákaznice stěžovaly, že je obtížné ji ze rtů dostat. Stačilo si přitom počkat jednu generaci, protože o 23 let později s neslíbatelnou rtěnkou slavila úspěch chemička Helen Bishopová.

Že rtěnka symbolizuje víc než „jen“ smyslnost, se v minulosti ukázalo mnohokrát. Během těžké doby druhé světové války však situace vygradovala. V Anglii byla v té době veškerá kosmetika na příděl. Kromě rtěnky! Premiér Winston Churchill se rozhodl ponechat ji ve výrobě, protože vnímal, že má pozitivní vliv na morálku. „Kosmetika je pro ženy stejně důležitá jako tabákové výrobky pro muže,“ uvedlo ministerstvo potravin.

Zároveň se červená rtěnka stala jedním z nejzářivějších symbolů vlastenectví, boje, a nakonec i vítězství nad nacismem. Ukázalo se totiž, že Adolf Hitler rudé rty nenávidí stejně jako přehnané líčení. Britské ministerstvo tuto informaci hned využilo a úředníci začali razit heslo: „Rtěnka je vaše zbraň a vy jste vojáci v týlu.“ Muži skrze rty žen tak mohli svést další ze svých bitev.