Někteří se dívali na jehlu jako na sci-fi, směje se návrhářka, která učí školáky z Ostravy šít

„Rozhodla jsem se nenechat krejčovinu umřít. Chtěla jsem zjistit, co dnešní děti umí, jestli nepoužívají pacičky jen na ťukání do mobilu, a ukázat jim, že je mohou využívat i k něčemu jinému,“ vysvětlila. Přiznala, že bylo zábavné první hodinu sledovat, jak spousta žáků jehlu drží. „Někteří vůbec nevěděli, co jehla je. Dívali se na ni jako na nějaký sci-fi předmět,“ smála se.

Výuku základů šití vzala Kaminská Vymyslická přes odívání, s dětmi probrala, proč mají na sobě oděvy. „Pak jsem je nechala udělat inspirativní kresbu, žáci vytvářeli vlastní merch (reklamní předmět či značku). To je šíleně bavilo a nadchli se pro to,“ popsala návrhářka, která pak páťákům rozdala vzorníčky, jehly, jehelníčky a vzory ručních stehů. „Aby je měli před sebou a viděli, jak vypadají,“ objasnila švadlena, která učí šít ve škole zadarmo.

Děti k šití inspirovala hlavně tím, že až se to naučí, budou si moci něco přešít nebo ušít mamince dárek. „Takže se celou hodinu učily používat jehlu, navlékat nit a dělat uzlík. Děti ani nevnímaly přestávku, jely dvě vyučovací hodiny nonstop,“ řekla Kaminská Vymyslická s tím, že se školáky nyní šije dárky pro školní vánoční jarmark.

Návrhářku udivilo, že kluci jsou šikovnější než holky. „Překvapilo mě, jak to děti nadchlo, a také to jejich probuzení v tom, že si uvědomily, že aby mohly na sobě mít tričko, rifle či jiné oblečení, tak to všechno musel někdo vytvořit.“

Šít se školáci učí dvě hodiny týdně. „Je to o hodně lepší než výtvarka,“ míní Sofie. Uvedla, že maminka ji už učila navlíkat nit a přišívat knoflíky, ale nešlo jí to. „Teď jsem zjistila, jak na to,“ pousmála se dívka. Stejnou zkušenost má i její spolužačka Hanka, která taky zkoušela šít s maminkou. „Ale až teď mi to jde, pomohlo mi to,“ ujistila.

Zatímco holky už nějakou zkušenost s jehlou a nití měly, většina kluků je držela před pár týdny poprvé. „Je dobré, že si to můžu vyzkoušet. Živit se tím nechci, ale bude dobré to umět. Třeba kdyby byl opět covid a bylo potřeba šít roušky,“ poukázal Lenny. To jeho spolužák Viktor věří, že šití může využít v budoucnu. „Třeba až budu mít dítě a bude trhat plyšáky, tak je budu umět opravit,“ sdělil kluk, který se učí šít i přes to, že má obavy z píchnutí jehlou.

Pro třídní učitelku 5. A Kamilu Vávrovou bylo překvapením, jak děti k šití přistoupily. Hlavně kluci, někteří už prý začali šít i doma. „Přitom k tomu děti nejsou moc vedeny. Málo maminek šije, babičky už taky nešijí jako kdysi. Když si vezmu, že první hodinu měly problém navléknout nit a udělat uzlík bylo pro ně nepřekonatelné… Pak ale zjistily, že to jde. Povedly se jim základní stehy, začaly něco tvořit, čímž získaly obrovskou motivaci,“ nastínila.

Učit šití doporučuje Vávrová i jiným školám. I když ví, že zvládnout výuku třeba s 25. dětmi je takřka nemožné. „Jsem ráda, že jsme na to dvě, a i tak je to docela náročné. A když jedeme přes přestávku, tak nás záda bolí a fakt si mákneme. Ale stojí za to,“ uzavřela kantorka.