Mladý hasič málem přišel o ruku. Dnes už zase zachraňuje druhé

Před zraněním sloužil Vít Večeřa na olomoucké stanici rok. Plnil si svůj hasičský sen a stál na začátku své profesní kariéry. Jenže osud mu přihrál do cesty vážné zranění.

„Táta řezal dřevo a chtěl jeden kus přidržet. Jenom v papučích jsem vyběhl z domu, že mu pomůžu. Ujela mu ale bruska a pořezala mi levou ruku. Vykousala mi svaly, šlachy, zajela až do kosti, takže mi ruka zůstala viset jen na jedné části zápěstí. Poškodila i tepny, takže všude stříkala krev,“ popisuje okolnosti úrazu Vít Večeřa. Ruku s otcem tehdy zaškrtili a zavolali záchranku.

Následoval kolotoč operací a rehabilitací ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL). Mladý hasič absolvoval celkově pět operací.

„Nejdříve to vypadalo, že o ruku úplně přijdu, ale díky péči na plastické chirurgii a rehabilitačním oddělení se ji podařilo zachránit, za což jsem jim moc vděčný. Tímto bych chtěl oběma týmům velmi poděkovat,“ zdůrazňuje Vít Večeřa, který si nyní zase plní svůj sen. Zasahuje se svou jednotkou a zachraňuje ostatní.

Podle primáře oddělení plastické a estetické chirurgie FNOL Bohumila Zálešáka se v případě Víta Večeři setkaly tři nesmírně důležité faktory: Perfektní chirurgický výkon operatéra Daniela Stehlíka a jeho týmu, včasná komplexní rehabilitace a pozitivně smýšlející a extrémně motivovaný pacient.

„Panu Večeřovi byly nejprve sešity všechny nervy zásobující ruku a obě vyživující cévy. Tak byla obnovena cirkulace a ruka zachráněna. Současně bylo sešito všech jedenáct šlach ohýbačů prstů a zápěstí a tři šlachy natahovačů palce a zápěstí. Následovaly další operace, během nichž byly postupně uvolněny nervy a šlachy a také byl opakovaně proveden regenerační lipografting (doplnění podkožní tkáně),“ popisuje složitý a náročný komplex výkonů primář Zálešák.

Po celou tuto dobu mladý hasič intenzivně rehabilitoval pod dohledem odborníků z oddělení rehabilitace FNOL. „V začátcích byla funkční kapacita pacientovy levé ruky téměř nulová,“ doplňuje primář místní rehabilitace Petr Kolář.

Navíc vše bylo podle něj doprovázeno silnými bolestmi a s tím spojenými poruchami spánku pacienta. „Rehabilitační péče formou individuální fyzioterapie, vodoléčby a elektroléčby, včetně elektroakupunktury, byla zaměřena na snížení bolestí, udržení schopnosti kontrakce (stahů) denervovaných svalů, podporu regenerace zraněných tkání, a především na zlepšení motoriky horní končetiny,“ podotýká primář.

Hlavním cílem fyzioterapeutů, lékařů, a především samotného pacienta byl návrat k původním aktivitám, tedy práci profesionálního hasiče a jeho koníčkům – sportovnímu lezení a dalším.

„Po dlouhé a vytrvalé rehabilitační péči a několika reoperacích se cíl nakonec povedlo splnit,“ zdůrazňuje primář Kolář, přičemž vyzdvihuje práci svých kolegů, především lékařů Stanislava Horáka a Jiřího Horníčka a fyzioterapeutek Naděždy Calabové a Lucie Hubálkové.

Cesta Víta Večeři zpět mezi výjezdové hasiče však nebyla jednoduchá. „Vše to bylo strašně náročné fyzicky, ale především psychicky. Byl jsem odhodlaný být zase hasič, přes to nejel vlak. Moc mi v tomto ohledu pomáhali kluci ze směny, občas jsem se za nimi zastavil. Podporovali mě,“ vzpomíná dnes hasič.

Také mu podle jeho slov pomohlo, že se po roce a půl mohl vrátit do práce. „Začal jsem sloužit na operačním středisku. Musel jsem se naučit nové věci, nahlédnul jsem do naší praxe zase z jiného úhlu a získal jsem další cenné zkušenosti. Vážím si toho, že mi to sbor umožnil,“ přiznává Večeřa, pro nějž byla motivací k poctivé rehabilitaci také touha sportovat a žít tak jako dřív.

„Celou dobu jsem si říkal, že jsem mladý, že mám celý život před sebou. Že chci zase sportovat a že jednou budu chtít třeba přebalit vlastní dítě. Takže udělám maximum pro to, aby ruka zase fungovala. Ta naděje, že bude všechno v pořádku, mě hnala dopředu. Zároveň jsem ale díky tomu úrazu zbrzdil a uvědomil jsem si, jakou hodnotu má v životě zdraví,“ uzavírá Vít Večeřa.