Milovník železnice si vybudoval na zahradě horskou trať inspirovanou Švýcarskem

K dráze měl Sova vždy blízko. V 70. letech 20. století vystudoval železniční průmyslovku, po ní pracoval jako strojvedoucí a následně v bohumínském depu Českých drah.

„Od dráhy jsem odešel po devatenácti letech,“ vzpomínal na dobu, kdy jej zlákalo zahraničí. „Už v roce 1990 jsem vyjel do Švýcarska za prací. Vzal jsem si tehdy v depu neplacené volno, myslel jsem, že si jedu jen přivydělat a vrátím se. Ale ten přivýdělek byl zcela jiný než výplata tady, a tak jsem se k dráze už nevrátil.“

Vláčky, hory a tunely miloval Sova odjakživa. „Když jsem pracoval ve Švýcarsku, tak jsem to tam projel křížem krážem. A někde na těch cestách jsem narazil na vláček, který mám tady. Tehdy jsem ale vůbec nevěděl, že existuje nějaký rozchod čtyřicet pět milimetrů. Byl jsem však z toho úplně nadšený a začal jsem o tom sbírat a hledat informace,“ popsal, jak se dostal k trati modelové velikosti G, v měřítku 1:22,5 a rozchodu 45 milimetrů.

Ve Švýcarsku pracoval pár let, pak se vrátil domů a začal podnikat. „Před asi dvaceti lety jsem se rozhodl pořídit si chalupu na horách, nakonec jsem zakotvil tady,“ řekl na terase chalupy v Dolní Lomné. Právě tam se rozhodl zahradní železnici postavit. „Tehdy se tu stavěl obchvat, tak jsem si odtamtud nechal dovézt asi 30 tater hlíny a s pomocí kolegy, traktoru a bagru jsme vymodelovali krajinu,“ popsal.

Do stavby železničního okruhu se pustil s kamarády, s kterými sdílel internát na střední škole. „Pozval jsem je se ženami na víkend a zajistil jim brigádu. A od té doby ke mně jezdí doteď,“ prozradil, kdo mu se zvelebováním zahradní tratě pomáhá. „Těch lidí je ale víc, kamarádi, kolegové i rodina,“ upozornil.

Dnes má Sovova železnice dva propojené okruhy o celkové délce téměř 250 metrů a na ní asi 40 výhybek. V depu v chalupě má 10 lokomotiv a 40 vagonů. „Je tu ozubnicová železnice a la Švýcarsko s vrcholovou stanicí podobnou těm, jež jsou ve Švýcarsku. Pod ní je jezero s rybami, vodopád, vodní mlýn i s vodníkem,“ popisoval jen část okolí železnice.

Ve sbírce lokomotiv a vagónů má milovník vlaků například ozubnicovou lokomotivu nebo sněžný pluh. Některé si Sova pořídil sám, jiné dostal k narozeninám nebo o Vánocích. Takřka všechny ale odkazují na zahraniční dráhy. „Asi sedmdesát procent modelů je Německo, zbytek Švýcarsko,“ upřesnil sběratel.

Aby mohly vláčky jezdit po zahradě i za tmy, je trať osvětlena zmenšenými stožáry. „Večer je to možná ještě kouzelnější než přes den, protože svítí lokomotivy, vagony, budovy i osvětlení na nádražích, takže to vypadá hodně pěkně. Večer je to kouzelné,“ zhodnotil.

Původně si Sova postavil zahradní železnici jen pro své potěšení. Hráli si s ní také vnuci a hrají si i občasné návštěvy. „Když jsem tady sám, tak si občas hraju i já,“ pousmál se majitel. Podívat se na ni ale může i veřejnost, a to když vyhlásí den otevřených dveří. „A občas přijedou i školy z okolí,“ doplnil.

V současnosti Sova železnici udržuje, rozšiřovat ji nechce. „Na sedmdesátiny jsem si ale nechal nadělit model americké tramvaje ze San Franciska. Kolega mi ji předělá na starou, úzkorozchodnou, Bohumínskou tramvaj. Takže asi udělám ještě kousek tramvajové trati,“ zasmál se.