Margaret Sangerová: Bojovnice za práva žen a antikoncepci pro všechny

Ženy vyčerpané častými těhotenstvími, porody i potraty. To byla realita irských katolických rodin v době, kdy se do jedné takové v americkém Corningu narodila i Margaret Sangerová. Její matka byla jednou z žen, které porody a potraty (v tomto případě v poměru jedenáct ku sedmi) natolik vyčerpaly, že jejich těla snadno podléhala nemocem, často s fatálním koncem.

Když matka zemřela, Margaret se rozhodla pro profesi zdravotní sestry. Každý den pak měla před očima ženy z dělnických rodin, opakovaně těhotné a opakovaně riskující život kvůli potratu. Že by dítě nebylo požehnání, ale starost, jak ho uživit? Manželé takto neuvažovali, dopady velkého počtu dětí na rodinný rozpočet a potenciální chudobu neřešili.

Margaret při pohledu na umírající ženy a pozůstalé děti pociťovala bezmoc, lékaři však byli k otázce antikoncepce žen z této vrstvy společnosti neteční. S tím se Margaret nehodlala smířit a postupem času se z ní stala sociální aktivistka, která bojovala za to, aby těhotenství byla chtěná a děti milované. S tím pochopitelně souviselo právo ženy rozhodovat sama o svém těle i osudu.

V roce 1912 publikovala Margaret v měsíčníku The Call první článek ze série Co by každá dívka měla vědět, v níž popisovala sexuální a reprodukční zdraví žen. Zanedlouho však její texty postihla cenzura. Sloupek zakázal americký reformátor Anthony Comstock, který bojoval za omezení a postupný zákaz literatury, kterou považoval za „obscénní“. Sangerová proto založila vlastní noviny The Woman Rebel, v nichž obhajovala a šířila sexuální výchovu a antikoncepci jako vhodnější alternativu potratu. Slovo antikoncepce se tak vůbec poprvé objevilo v tisku. I tentokrát Margaret narazila.

Federální vláda ji před vydáváním novin varovala, ale ona pokračovala, což skončilo zatčením. Hrozil jí trest 45 let odnětí svobody, ale ona místo přípravy na obhajobu psala knihu o kontrole porodnosti Family Limitation. Ta byla nakonec vydána ve 13 jazycích, prodalo se jí na 10 milionů a stala se biblí raného antikoncepčního hnutí. Z obav ze soudního procesu, a hlavně z jeho výsledku, Margaret uprchla v roce 1914 do Velké Británie. Tam byla bitva o právo otevřeně mluvit o kontrole porodnosti vyhraná, a tak mohla v klidu studovat historii plánování rodiny, antikoncepce a sexuality.

To Sangerovou přivedlo k zájmu o eugeniku – ideologii založenou na rasismu, která se snaží zabránit rozmnožování lidem, jež považuje za „společensky nežádoucí“. V té době věřila, že plánování rodičovství není jen základní krok k rovným právům žen, ale dokáže zpomalit rychlý růst populace a omezit nemoci a postižení, které byly považovány za dědičné a neléčitelné. Její vztah k eugenickému hnutí, z dnešního pohledu nepřípustnému, se později výrazně proměnil, nicméně přesvědčení o přínosu eugeniky pro lidstvo jí zůstalo.

Když obávaný cenzor Comstock zemřel, Margaret se vrátila domů. Všechna obvinění proti ní byla pro tu chvíli stažena, a tak mohla v roce 1916 v Brooklynu otevřít první poradnu pro kontrolu porodnosti. Matky s miminky v náručí a v kočárcích stály před dveřmi poradny frontu už první den.

Obávaný reformátor byl sice mrtvý, ale zákony, které nesly jeho jméno, žily dál. A tak byla Sangerová několik dní po otevření poradny znovu zatčena a odsouzena. Ve vězení strávila 30 dní, protože „obscénní“ informace o metodách kontroly početí a o antikoncepčních pomůckách bylo nezákonné šířit.

Vězení jí přidalo na popularitě, po propuštění se z ní stala takřka celebrita. Sangerová toho využila a v následujících letech se s energií vrhla do boje za zrušení Comstockova zákona. Některé státy tento zákon postupně upravily, konečně tak byly povoleny pesary a kondomy. Sice v rámci prevence proti pohlavním nemocem, ale i to byla výhra.

V roce 1918 pak Federální odvolací soud schválil výjimku distribuce antikoncepčních pomůcek lékaři. Současně bylo dovoleno zakládat antikoncepční poradny s lékařským personálem. Mohly je však navštěvovat pouze nemocné vdané ženy, jež těhotenství ohrožovalo na životě, nebo ženy zatížené rodinnou anamnézou. Na základě tohoto rozsudku ale mohla Sangerová otevřít v roce 1923 antikoncepční poradnu na Páté Avenue v New Yorku.

I když se situace pomalu zlepšovala a Margaret Sangerovou oceňovali doma i v zahraničí, stále byla pro mnohé kontroverzní osobou. Tisk ji miloval, ale zákon a církev byly proti ní. Zlom nastal v roce 1936, kdy byla opět souzena. Tentokrát za ilegální objednání antikoncepce poštou. Celní úředníci pesary objednané v Japonsku zkonfiskovali a Margaret hnali k soudu. Ten však nakonec posílání antikoncepce poštou zlegalizoval a zároveň se o ní mohlo psát v listinách, pokud byl jejich adresátem lékař. Soud také úředně posvětil užití antikoncepce i v případech, kdy nešlo jen o to, zabránit nemoci.

V roce 1937 nakonec American Medical Association uznala antikoncepci jako součást medicíny a její metody začali pedagogové vyučovat na lékařských univerzitách.

Po druhé světové válce pak Sangerová svými znalostmi přispěla k vývoji antikoncepční pilulky. V roce 1957 americké orgány schválily používání Enovidu pro regulaci menstruace a v roce 1959 jako přípravek zabraňující početí. Legalizace užívání na federální úrovni však přišla až v roce 1965. Již o dva roky později pilulku užívalo na 13 milionů žen na světě. A sexuální revoluce se mohla rozběhnout naplno.

V současnosti hormonální antikoncepci užívá více než 100 milionů žen po celém světě. Sangerová, jejíž činnost připravila půdu pro její schválení, pomohla ženám čelit riziku nechtěného těhotenství a získat kontrolu nad svou plodností. Četné kontroverze, jež dodnes vyvolává, vyplývají z podstaty jejího úsilí – legalizace antikoncepce, ale i myšlenkové inspirace zahrnující negativní eugeniku. Sangerová věřila, že univerzální přístup k antikoncepci sníží počet potratů, zachrání životy mnoha žen a dětí, dovolí rodinám vymanit se z chudoby a pomůže ženám získat občanská práva. Dnešek jí v mnohém dává za pravdu.