Článek
„Dostal jsem se k tomu jako náhradník náhradníka,“ zasměje se Maršálek. „Bylo to asi před čtrnácti lety na Slovensku, kde ledoví řezbáři staví Tatranský ledový dóm na Hrebienku. Tam byly moje začátky s Frantou Bálkem, jedním z průkopníků ledového tvoření v Čechách,“ popsal s tím, že od té doby jezdí po soutěžích a účastní se zimních projektů, jejichž cílem je právě tvorba ledových soch.
Protože životnost ledu je krátká, je při práci nutná rychlost. „Právě to se musí člověk naučit nejdřív. Předtím jsem figuru za den nikdy nedělal. Musel jsem se naučit dělat v nějaké rychlosti a potom to samozřejmě poskládat. Musíte si uvědomit, že led je těžký, takže když se dělají velké věci, socha může vážit i půl tuny. A takový kus ledu nikdo nedoveze na místo. Proto se to skládá z bloků,“ nastínil sochař, jenž tvoří mimo jiné i z písku, dřeva či kamene.
Ďábli, kniha hříchů i čertí brko. Pustevny ovládlo ledové peklo
Led Maršálek považuje za specifický, ne úplně sochařský materiál. „Používá se, protože je zajímavý pro lidi, a při odtávání je někdy možná zajímavější než po vytvoření, ale je sochařsky slepý. Nevidíte v něm to co v normálním materiálu. Vidíte většinou jen siluety nebo nějakou zkreslenou formu. Je ale zajímavý pro efekty,“ řekl na adresu zmrzlé vody.
Za základní nářadí při práci s ledem považuje elektrickou pilu. „Tou se formátuje a dělají nejhrubší ořezy. Pak dokončujeme sochu dlátem a různými frézami,“ vysvětlil a dodal, že co se týká mrazu, při němž ledové sochy vznikají, tak paradoxně je horší, když jsou při tvoření teploty okolo nuly nebo dokonce nad ní. „Protože všechno, co člověk odřeže pilou a vyletí do vzduchu, tak na člověku taje. Když je minus pět nebo minus deset, tak je sušší prostředí a člověk není mokrý,“ poukázal Maršálek.
Vskutku mrazivý zážitek. Nejslavnější ledový hotel světa otevřel brány
Říct, na kterém stupni oblíbenosti materiálů má led, neumí. „Je to projekt od projektu. Mě ten led baví, protože je to rychlé a zajímavé. Někam přijedete, máte pár kostek ledu a za den musíte postavit figuru,“ řekl sochař, kterému tvoření v zimě nevadí. „Pohybem při práci se zahřejete,“ ujišťuje s úsměvem.
Betlém lepší než peklo
Mezi tradiční zimní destinace, kde Maršálek předvádí své umění, jsou beskydské Pustevny. Na začátku ledna tam spolu se šesti dalšími řezbáři vyráběl z téměř tisícovky ledových kostek o celkové váze více než 44 tun v rámci festivalu ledových soch betlém a peklo. „Lépe se mi dělal betlém, protože je přehlednější, takový klasický. To peklo bylo složitější,“ nastínil.
Přiznal, že právě na Pustevnách je letos počasí pozlobilo. „Některé dny byly plusové teploty a nemrzlo třeba ani v noci, takže jsme s tím bojovali, kompozice nemohly být až tak svobodné. Museli jsme se podřídit počasí, protože jakmile začne tát nebo je na nule, tak se ty kostky nedají slepit. Když mrzne, dá se led lepit jakkoliv, v kterémkoliv směru, ale když nemrzne, tak se staví jen vodorovně, zalívají se spáry a čeká se, až to zamrzne,“ uzavřel.