Článek
Alternativou k dovezeným květinám ze zahraničí mohou být takzvané zimní kytice. Jde o kombinaci živých větviček z keřů, jako je tis, zimolez, olše nebo zlatice (zlatý déšť) a sušených květin, které lze v sezoně vypěstovat v Česku a usušit na použití v zimě. Při dobrém skladování a sušení pak kytice mají výrazné barvy a navíc vydrží minimálně měsíc.
Touto cestou se před několika lety vydala Míla Hilgertová z Kytek od potoka, která provozuje vlastní statek nedaleko Prahy. „Všechny kytky, co tady vidíte, mi prošly rukama. Minimálně v podobě semínka. Loni jsme dělali asi osm tisíc sazenic,“ popisuje.
Květiny vypěstované na poli v ateliéru vážou a skladují. Firma rozváží 3× týdně po okolí a během každého závozu dopraví okolo deseti kytic.
„My jsme ověřený pěstitel. Nepoužíváme chemické látky,“ vysvětluje. Na dotaz, jak se liší květina vypěstovaná na její farmě a někde v zahraničí, odpovídá, že je rozdíl v tom, jak jsou rostliny chemicky ošetřené. „U potravin jsou nějaké standardy, které říkají, že se nesmí překročit určitá hodnota chemických látek, třeba rezidua pesticidů. U květin to tak ale vůbec není. Já bych s tou kytkou ani nechtěla pracovat, dotýkat se jí rukama. Holky, co předtím pracovaly v konvenčních květinářstvích a pak u mě, říkaly, že měly obrovské ekzémy a problémy s rukama.“
Valentýnská inspirace aneb Čím udělat radost ženám o svátku zamilovaných
Takovouto zkušenost popsala i stanice BBC v reportáži z loňského roku. Reportéři mluvili se zaměstnankyněmi květinové farmy v Keni, která zaměstnává více než 150 tisíc lidí a ročně vydělá kolem 760 milionů liber (2,3 miliardy korun). Jedna z nich uvedla, že pracovníci jsou běžně nuceni stříkat na květiny chemikálie, aniž by dostali ochranné pomůcky.
Podle zprávy keňské neziskové organizace Route to Food zabývající se potravinářským a zemědělským průmyslem v zemi se zde používají při pěstování vysoce nebezpečné pesticidy, navzdory jejich známým škodlivým účinkům na lidské zdraví. Podle analýzy 44 % celkových pesticidů tvoří látky, které jsou v Evropě zakázány kvůli jejich rizikům.
Zaměstnankyně farmy Flowers of the Andes v Kolumbii zpracovává růže.
Květiny v krabicích připravené na export z letiště v Bogotě v Kolumbii.
Kromě Keni jsou dalšími vývozními lokalitami například Kolumbie nebo Ekvádor. Ihned po sklizni procházejí květiny hydratačním procesem před transportem do skladu, kde jsou sestaveny do kytic. Aby se prodloužila jejich životnost, pracovníci květy ošetřují. Do Evropy přilétají květiny denně na holandskou burzu v městě Aalsmeer, odkud se distribuují dodavatelům po celém kontinentu. Podle údajů Českého statistického úřadu se loni do Česka dovezlo 16 528 tun řezaných květin.
Hilgertová zdůrazňuje, že doprava květin zanechává velkou ekologickou stopu. „U nás pěstujeme květiny, které by transport ani nemohly zvládnout. Díky tomu se člověk například dostane ke kytici z jiřin. Pěstujeme takové ty zapomenuté kytky,“ uvádí.
Podnikatelka zároveň podotýká, že i je ovlivňuje klimatická změna. „Intenzivně jsem v zemědělství 13 let. Ten vývoj je obrovsky znát. Jinak vám prší, v jinou roční dobu, než by mělo. Třeba letos je velice suchý únor. Musíme se tomu neustále přizpůsobovat. Snažím se v tom vidět i nějakou výhodu. Že třeba bývá teplejší zima a dá se sezona prodloužit.“
Nepříznivou zimní sezonu tak místo skleníků řeší právě sušením květin, které pak sestavuje do zimních kytic. Zároveň dodává kytice na svatby, firemní akce a také rozvážejí 3× týdně do Prahy. Tato farma není v Česku ojedinělá a po celé republice jich lze najít desítky.
Na závěr Hilgertová dodává, že na český trh chtěla přinést něco esteticky jiného a na tom se odráží i klientela. „Naši zákazníci vnímají ekologii a estetickou stránku.“
Zimní kytici je možné pořídit za srovnatelné ceny jako v běžných květinářstvích. Menší na e-shopu stojí 680 korun, větší pak 1080 nebo 1580. Růže z Ekvádoru nebo tulipány z Holandska pak stojí v květinářstvích mezi tisíci a patnácti sty korunami podle velikosti.
Na Valentýna mají floristé plné ruce práce, ovšem ještě víc se kupují kytice o svátku matek
