Článek
Jak dlouho už v Norsku působíte?
Do Norska jsem se přestěhoval v červnu roku 2019, kdy jsem zde průvodcoval zájezd pro českou cestovní kancelář. Poté jsem si tady přes léto našel práci v hotelu. Následně jsem navázal půlročním studiem outdoorových aktivit a norského Friluftsliv (norský termín odkazující na filozofii a způsob života, který klade důraz na trávení času v přírodě, pozn. red.) v rámci programu Erasmus. Po studiu jsem se rozhodl načerpat více zkušeností jako průvodce a narazil jsem na pozici v Tromsu zaměřenou právě na polární záře.
Čemu konkrétně se dnes věnujete?
Pracuju pro společnost Steam Pier, která zprostředkovává všemožné výlety po okolí. Okolo fjordů, na sněžnice, skialpy, na ostrov Senja a brzy doplníme nabídku také o mořské kajaky a tzv. arctic floating obleky - teplé vodotěsné obleky, ve kterých se můžete nechat nadnášet na hladině moře a užívat si výhledy na okolní panoramata, případně na polární záře či západ slunce.
Vyjma aktivit máme i ubytování. S ohledem na to, jak rychle rosteme, budeme během dvou let nejbližším resortem od města. Veřejnou dopravou je to k nám asi 20 minut z centra. Brzy plánujeme i tzv. Aurora Huts plovoucí na vodě. Jedná se o malé buňky s manželskou postelí uprostřed a prosklenou stěnou (zrcadlo zvenčí), takže je možné záře pozorovat přímo z postele.
Ubytování Steam Pier poskytuje překrásné výhledy.
Pozorovat polární záře je zde při troše štěstí možné i z pohodlí pokoje.
Jak jste se k práci lovce polárních září dostal? Je to něco, čemu jste se chtěl vždycky věnovat?
Vlastně se to stalo náhodou, chtěl jsem v Norsku zůstat i po Erasmu a hledal jsem, jak navázat na své zkušenosti s průvodcováním. A tak jsem začal googlit a přišel na to, že něco jako průvodce na polární záře vůbec existuje. Poslal jsem asi 200 e-mailů do všech společností v severním Norsku a nakonec mi z jedné odepsali, že mě berou. Den po zaučení nám zavřeli na dva roky hranice kvůli covidu, ale hned po něm jsem se k této práci vrátil.
Co taková práce obnáší?
Mimo veškerý management, který řeším, je samotné průvodcování na polární záře sice nádherné, ale také náročné povolání. Každý večer vyrážíme ven a hledáme co nejčistší oblohu. Pracujeme většinou se dvěma modely předpovědí a na základě těchto dat se snažíme určit alespoň směr. Počasí v Tromsu je velmi proměnlivé a občas se stane, že i když začínáme tour, tak vlastně furt přesně nevíme, jaká bude nejlepší možná varianta. Ve většině případů ale máme minimálně docela jasnou představu. Někdy si už dopředu dokonce vytipujeme samotné parkoviště, kde následně budeme rozdělávat oheň, podávat večeři a hlavně - užívat si nebeskou nádheru.
Na první polární záři nikdy nezapomenu. S přáteli jsme skákali radostí, bylo to docela absurdní.
Zmínil jste, že jde o náročné povolání. Je to především kvůli nejistotě, zda záři uvidíte?
Přesně tak. Občas máme opravdu několik dní v kuse počasí pod psa. Někteří průvodci už jsou docela cyničtí, ale mně opravdu záleží na tom, aby všichni mí zákazníci záře viděli. Vím, kolik stojí se sem dostat, ubytovat se, a na kolik vyjde samotná tour. Jenže někdy je prostě příroda i vesmír proti nám a my s tím nic nenaděláme - to je pro mě nejvíce frustrující. A tato frustrace se postupně kumuluje napříč celou sezonou. Připočtěme si k tomu polární noc, nedostatek světla, špatné počasí, pracovní vyčerpání a máme perfektní recept na syndrom vyhoření.
Někdy dojde i na romantické chvíle.
Vzpomenete si na první polární záři, kterou jste v životě spatřil?
Tu nikdy nezapomenu. Bylo to během mého prvního výletu na souostroví Lofoty v roce 2016 se spolužáky ještě z prvního Erasmu. Čtyři noci jsme měli nádhernou oblohu, ale nějak jsme mysleli, že tam ta záře bude celou noc. Nebo jsme možná ani nevěděli, co přesně hledat. Nakonec tu poslední noc na Lofotech se objevilo něco světlého těsně nad horizontem. Šlo to vidět jen na foťáku a bylo to opravdu miniaturní. Ale ten pocit, že to existuje a že ji společně s přáteli vidíme, tak ten nikdy nezapomenu. Skákali jsme radostí, bylo to vlastně docela absurdní.
Den nato jsme pluli lodí do Tromsa, kapitán nás vytáhl na vrch paluby a tam byly neskutečně nádherné záře přes celé nebe.
Spokojení klienti u ohně pod polární září
Každá polární záře je jiná, vždy však fascinující.
Co vás na polární záři tolik fascinuje?
Její jedinečnost, nikdy neuvidíme dvě stejné. A taky její nepředvídatelnost. Ani my průvodci nikdy nemůžeme na 100 % říct, že ji ten večer uvidíme. Taky nevíme, jak dlouho potrvá, jak bude tancovat, jak bude intenzivní, ani jaké barvy bude mít. Nevíme nic. Mysteriózní nádech tomu dává půvab. A když se poštěstí a třeba i zatancuje, cítím spojení s vesmírem.
Jak už jste zmínil, podmínky na spatření polární záře nejsou vždy ideální. Jaká je při zakoupení tour šance na úspěch?
I přesto, že tento rok bylo počasí naprosto šílené, minimálně nejhorší za posledních patnáct sezon, tak se nám povedlo dosáhnout úspěšnosti zhruba 90-95 %. Což bude pravděpodobně o 50 % více než v případě lidí, kteří se na tour nepřidali a hledali záře na vlastní pěst. Můžete mít štěstí a při své dovolené tady chytnout čisté nebe nad městem s krásnými polárními zářemi. Ale jsme na pobřeží a ta pravděpodobnost stálého počasí je poměrně malá.
Klienti se cítili obelhaní. Na tour totiž zjistili, že půlnoční slunce je pořád to stejné slunce - tedy to, kolem kterého obíhá Země.
Co ovlivňuje spatření polární záře?
V první řadě se snažíme vyhnout světelnému smogu. Dále najít co nejčistší nebe. No a pak už je to na vesmíru. Potřebujeme sluneční vítr, který se uvolňuje především během slunečních erupcí. Ten by měl mít určitou hustotu částic a rychlost. Někdy se ale stane, že ani tohle nestačí, protože síla magnetického pole, které nás před slunečním větrem chrání, je až příliš vysoká - jeho propustnost je nízká. Polární záře jsou totiž chemicko-fyzikální reakcí mezi slunečním větrem a plyny zemské atmosféry.
Turisty bere Petr Pavliš i na nádherný ostrov Senja.
Norské scenérie jsou dechberoucí.
V Norsku jste prováděl spoustu lidí. Podělíte se o nějakou zábavnou historku?
Já mám na své klienty obrovské štěstí, ale někteří z mých kolegů mají šílené historky. Nejvtipnější mi přijde jedna, která však není spojena s polární září. V létě máme za polárním kruhem takzvané půlnoční slunce. Je to v podstatě opak polární noci - slunce nám tady nezajde pod horizont po dobu cca dvou měsíců.
V tomto období děláme tour kolem fjordů během půlnoci, aby to lidé mohli zažít. A můj kolega měl jednou klienty, kteří si následně stěžovali, a dokonce požadovali navrácení peněz, jelikož se cítili obelhaní. Na tour totiž zjistili, že půlnoční slunce je pořád to stejné slunce - tedy to, kolem kterého obíhá Země.
Hodně lidí vyrážejících v létě na sever Norska zavítá na Lofoty, které jsou přervané turisty. Tromsø je oproti tomu skoro prázdné.
Kolik působí v okolí Tromsa českých průvodců?
Momentálně nás tady je zhruba pět.
Tromsø každoročně láká velké množství návštěvníků. Co je zde kromě polárních září k vidění?
Rozhodně zde máme nádherné fjordy, pláže, hory, sezonu velryb, sobí farmy se Sámy, kempy se psím spřežením - je toho spousta. Těžíme z toho, že jsme bránou Arktidy, nacházející se 350 kilometrů nad polárním kruhem, mezi horami a mořem. V létě je to tu ideální pro nadšence horské turistiky, teploty mohou být až příjemných 25 stupňů. V moři se po náročném výšlapu naopak krásně zchladíte. Hodně lidí vyrážejících v létě na sever Norska za půlnočním sluncem zavítá na Lofoty, které jsou přervané turisty. Tromsø je oproti tomu skoro prázdné.
Doporučíte zajímavá místa v okolí, případně v celém Norsku, která rozhodně stojí za návštěvu?
Celé západní pobřeží Norska je naprosto dechberoucí. Můžete se podívat na profláknutá turistická místa jako Geiranger Fjord, Stryn, Preikestolen, Trolltungu, Alesund, Rampestreken, Atlantic Ocean road, Lofoty, Senju a stejně tam bude neskutečné množství dalších nádherných míst, která možná nejsou tak známá, ale stojí za návštěvu. Z mého pohledu je Norsko ideální země na dlouhý výlet autem.
