Jídlo je kamarád, ne nepřítel, říká výživová poradkyně, která léčí anorektičky

Dospívající dívky se jim snaží vyrovnat, a tím se dostávají do začarovaného kruhu. Poruchy příjmu potravy jsou také často spojeny s úzkostí, pocitem méněcennosti, přehlížením. Ve většině případů končí velmi nebezpečnou mentální anorexií či bulimií. „Jídlo je kamarád, nikoliv nepřítel,“ zdůrazňuje svým pacientům Jana Platilová, která vystudovala na Vysoké škole potravinářství a chemii a výživovému poradenství se věnuje už přes dvacet let.

V době puberty také nabrala rychlá kila. „Okolí mě nešetřilo a poznámky typu ,ty jsi se hezky zakulatila‘ jsem slýchávala denně. Strašně mi to vadilo. Ráda jsem četla, a tak jsem si půjčovala knihy o zdravé výživě, různé psychologické publikace. Začínala jsem si sestavovat jídelníček tak, abych hubla, ale nehladověla. A opravdu to zafungovalo,“ řekla Platilová s tím, že i osobní zkušenost rozhodla při volbě povolání.

Dnes sama pečuje o dívky, které trpí mentální anorexií nebo bulimií. „Nedávno za mnou přišla maminka s mladou slečnou, která rapidně zhubla a ztratila i menstruaci. Lékaři a okolí na ni apelovali, že musí rychle přibrat. Ona to věděla, ale vnitřně nechtěla a bránila se. Já jsem té dívce řekla, že nemusí přibrat, ale stačí, když si zatím udrží váhu a přestane hubnout. Tím se velmi uklidnila,“ popsala jeden z případů Platilová s tím, že dívce sestavila jídelníček.

„Dalo mi sice práci přesvědčit ji, aby si namazala lžičku másla na žitný chléb nebo zaměnila nízkotučný tvaroh za tučný. Trpělivost se ale vyplatila a dnes je to dívka, která ví, co a jak má jíst, a drží si zdravou váhu,“ dodala specialistka na výživu.

Dospívající dívky jsou podle ní velmi citlivé na reakce okolí. Komentáře jako „ty jsi prdelatá“ nebo „podívej se, jak vypadá tvoje sestra a jak vypadáš ty“ jsou jedním ze spouštěčů poruch příjmu potravy. Dívky drží hladovky, přidávají se psychické problémy.

„Dívky s mentální anorexií a bulimií, co mám v péči, pocházejí většinou z rodin, kde rodiče neustále pracují a dívkám chybí pocit lásky, bezpečí, uznání, a tím, že nejedí, hubnou nebo se začnou jinak oblékat, na sebe upozorňují. Některé příběhy jsou velmi smutné a je bolestivé pracovat například s informací od mladé slečny, že má doma těžké rodinné zázemí a hladoví proto, aby zemřela. Tady už spolupracujeme s psychiatry,“ zmínila další z případů výživová poradkyně.

Léčba mentální anorexie a bulimie je běh na dlouhou trať. „Dívky vlastně nemoc používají jako prostředek k upozornění na sebe a ani se jí nechtějí zbavit. Rodiče a okolí si jich totiž konečně všímá,“ poznamenala specialistka na výživu.