Jezdily sem zájezdy z celé republiky. Před 50 lety se začalo v obchodním domě Máj nakupovat

„Samozřejmě to byla velká událost. Máj byl druhý obchodní dům otevřený po roce 1945 v Praze,“ říká historik Martin Franz z Univerzity Karlovy o zahájení provozu v prodejním domě na Národní třídě.

„I když je třeba přiznat, že událost trochu zůstala ve stínu předchozího velkého otevření obchodního domu Kotva pár měsíců před tím,“ dodává.

Architekti tak na fasádu domu umístili logo s číslem 02, ale nevydrželo tam moc dlouho. „Působilo příliš kosmopolitně,“ vysvětluje architekt Milan Mlada ze studia AGE project. Ideologové ho z nepochopitelných důvodů označili jako urážku dělnické třídy a vybrali název nový, který se s domem pojí dodnes.

Otevření domu na jaře 1975 bylo důležitou událostí nejen pro Prahu samotnou. „Tehdy se počítalo s tím, že ve velkých obchodních domech budou nakupovat lidé z celé republiky, sváželi je sem v autobusech, ve speciálních zájezdech, aby si mohli nakoupit zboží, které třeba v menších městech nebo na vesnicích nebylo k dispozici,“ vypráví historik, který se specializuje na dějiny životního stylu v Československu do roku 1989.

V suterénu Máje se nacházela na svou dobu nezvykle velká prodejna potravin, další patra nabízela například domácí či sportovní potřeby, textil a obuv a potřeby pro muže, ženy a děti. Zákazníci sem ale nemířili jen na nákupy zboží, ve čtvrtém patře našli restauraci, v nejvyšším poschodí pak kavárnu s výhledem.

„Počítalo se s tím, že to bude i centrum nejrůznějších služeb od výroby klíčů, přes opravy oděvů po nějaké pokusy o zásilkovou službu,“ dodává odborník. Obchodní dům vynikal také tím, že pořádal nejrůznější prodejní akce, při kterých bylo možné získat zboží, jež jinak nebylo k dispozici.

„Klasický příklad byly prodejní akce partnerských obchodních organizací ze socialistických zemí, například z Německé demokratické republiky, velký zájem byl o různé zboží pro zahrádkáře a kutily. Nebo lákali na vybavení moderní domácnosti a moderní stolování. A dokonce jsem se dočetl, že se tady pořádaly i hrnčířské trhy, které oživovaly tradiční nabídku,“ vyjmenovává Franz.

Naopak nejvíc lidem chyběla elektronika, za kterou museli do Tuzexu. „Protože i do těchto privilegovaných obchodních domů chodily jenom jednorázové dodávky, které rozhodně nemohly pokrýt zájem spotřebitelů,“ dodává.

Máj lákal na kombinaci tradičního pultového prodeje a toho, co se tehdy označovalo jako „progresivní forma“, tedy samoobslužný prodej, který se prosadil především u potravin. Denně sem mířily desetitisíce zákazníků. „Očekávalo se, že roční obrat dosáhne šesti set milionů, což v té době byla skutečně obrovská suma,“ zmiňuje Franz z archivních pramenů.

Celková prodejní plocha činila téměř 11 tisíc m2 a o chod obchodního domu se staralo kolem 950 zaměstnanců, za pulty stály převážně ženy. „A dokonce měl tento obchodní dům ředitelku, což nebylo tehdy úplně obvyklé,“ vypráví historik.

Velkou slabinou Máje podle něj byly omezené skladovací prostory. „Vzhledem k velikosti parcely a nedostatku volného prostoru v okolí tady nebyl žádný velký sklad. Bylo nutné, aby se sem každý den zboží znovu zaváželo a prakticky všechno, co se sem dodalo, se během dne stačilo prodat. Takže jakýkoliv výpadek zásobování třeba z důvodu nějaké dopravní kalamity znamenal velký problém, nebylo co prodávat,“ uvádí.

Do prodejen v jednotlivých patrech se zboží zaváželo a stále zaváží třemi rozměrnými výtahy. „Tehdy byly plánované pro největší nákladní automobily, které se po Praze pohybovaly, což byly avie. V současnosti se do ní stále vejdou velké dodávky,“ říká architekt.

Máj vznikl na rohové parcele, kde do roku 1939 stával novogotický Šporkův palác a po jeho demolici tu byl provizorní dřevěný pavilon. Novostavba vznikla podle projektu mladých architektů libereckého SIAL – Johna Eislera, Miroslava Masáka a Martina Rajniše. Navázali na architekturu meziválečného funkcionalismu s prvky brutalistní architektury.

„Na nároží Národní třídy a Spálené přistál tento objekt poměrně razantně. Byl velmi provokující ve své době a velmi progresivní z pohledu technologií i konstrukce. Autoři si dali velmi záležet na kvalitě provedení,“ vypráví Mlada.

Interiéry předznamenaly fázi high-tech architektury, cílem architektů bylo vytvořit podle jejich slov „pravdivou architekturu“, přiznat konstrukci domu i jeho technologie, neskrývat rozvody ani klimatizaci. Výsledkem byla interiérová syrovost, která překvapila i tehdejší prodavačky a zákazníky.

„Části lidí se budova zdála přece jen příliš moderní, ale velká část návštěvníků ji přijímala s pochopením, i když ne zrovna s nadšením,“ shrnuje někdejší ohlasy historik.

Po dvouleté rekonstrukci se Máj znovu otevřel v loňském roce, dnes kromě obchodů a služeb nabízí také několik pater zábavy. Nově je v nejvyšším patře zdarma přístupná vyhlídka na hlavní město.