Její mateřská cesta začala odpovědí na inzerát. Vlastní děti ale nikdy mít nemohla

Když bylo Vlaďce 19 let, slyšela od lékařky krutou větu: „Žádné děti mít nebudete.“ Pro mladou ženu, která od dětství snila o mateřství, to byla devastující zpráva. „Jestli jsem něco chtěla v životě být, tak to byla máma,“ vzpomíná. Po chvilkové beznaději si ale řekla, že se nevzdá. Dnes o 35 let později má víc než 10 dětí, které jí říkají mami, a jako pěstounka dokázala změnit životy mnoha z nich.

Její cesta k prvnímu dítěti byla neobvyklá. Na radu své maminky odpověděla na inzerát vdovce, který hledal maminku pro svou dceru a syna. „Ze dne na den jsem skočila z nuly na sto,“ popisuje své začátky mateřství. Po deseti letech se však vztah rozpadl. „Kluk byl dospělý, holka se mnou odešla, protože už nechtěla mít s otcem nic společného,“ říká Vlaďka o době, kdy začala být nejen mámou, ale i právně uznanou poručnicí.

Pěstounská péče se stala její životní cestou a postupně si k ní našly cestu další děti, které potřebovaly domov. S manželem se nakonec nastěhovali i do většího domu, kde mohli poskytnout útočiště více dětem.

„Časem jsem pochopila, že to má obrovský smysl. Ten průšvih se totiž netýká jenom jejich rodičů, ale táhne se několik generací, celou jejich rodinou. Když se povede ten řetěz přetrhnout, tak oni dokážou stát na svých nohách, nejsou přítěží pro společnost, nejsou na okraji, neodkládají své děti, chodí do práce a mají normální vztahy. To si myslím, že je na tom úplně to nejpodstatnější a nejhezčí,“ popisuje Vladimíra.

Přestože od ní děti časem z různých důvodů musejí odejít, Vlaďka s nimi zůstává v kontaktu. „Jedna holka mi po letech řekla, že čtyři roky u nás byly nejdůležitější v jejím životě, protože se naučila, jak má žít,“ vypráví v podcastu. Tato slova ji prý utvrzují v tom, že její práce má smysl. I po odchodu dětí cítí, že není jejich minulostí, ale stále jejich rodinou.

Na otázku, co ji u této náročné práce drží, odpovídá jednoduše: „Já vlastně pomáhám sama sobě. Na všech jiných pozicích, co jsem kdy dělala, jsem byla nahraditelná. V tomhle jsem ale nenahraditelná,“ svěřuje se Vlaďka v rozhovoru.

Jak je to s právy biologických rodičů? Co jsou to „přichozeniny“? Jak u nás funguje krátkodobá a dlouhodobá pěstounská péče? A lze zvládat péči o miminko spolu s dalšími dětmi v 53 letech? Poslechněte si celý rozhovor s Vladimírou v přehrávači v úvodu článku.