Jeho prapředek vymyslel Velkou pardubickou. I Francesco Kinský koním propadl

„U nás to začalo. Můj předek Oktavián Kinský začal jezdit steeplechasy (koňské závody - pozn. red.) a dřív, než vznikl parforsní hon v Pardubicích a z něj Velká pardubická, se konala v Chlumci nad Cidlinou Velká chlumecká. Zároveň vymyslel trasu Velké pardubické,“ řekl zámecký pán zámku Karlovy Koruny dal Borgo. Italské jméno nese po své babičce.

Že může hostit slavnostní ohlášení startovní listiny Velké pardubické a následné losování v historickém sále svého zámku, o to se zasadili jeho otec a strýc, kteří o navrácení památky požádali, a začali ji opravovat.

Na zámek se také vrátili koně Kinští - zlatí koně s bílou nebo tmavou hřívou. Ve výběhu pod zámkem se dva takoví pasou. Ti ale pro rychlé dostihy, na rozdíl od anglických plnokrevníků, vhodní nebyli. Kinský dal Borgo se ale za dostihy nehoní. Koně chová pro radost v zámeckých stájích a spolu s bratrancem se snaží zvelebovat to, co jim přenechali předci.

Jednoduché to ale zpočátku neměl. Neuměl česky. Jednačtyřicetiletý šlechtic se narodil v Itálii. Na jih Evropy totiž odešel jeho děda v roce 1948. Když se pak vrátil do Čech, požádal v restituci o zabavený majetek.

„Můj otec a strýc pak restituci dotáhli do úspěšného konce. Z Itálie do Čech minimálně jednou za měsíc jezdili, to byly dlouhé jízdy autem,“ vzpomíná dal Borgo na začátky v Čechách.

Sám do Chlumce nad Cidlinou přešel natrvalo. Společně s bratrancem se starají o majetek Kinských. „Pracoval jsem v Holandsku, v Miláně, v Bruselu a ve finále jsem vyhodnotil, že bude nejlepší pracovat na sebe u sebe, proto padla volba, že půjdu do Čech,“ vysvětlil úsměvnou češtinou dal Borgo.

V běžném oblečení moc vidět není. Světlé kalhoty a košile s červenou vestičkou nejsou uniformou Kinských. Dal Borgo tak ale vzdává hold parforsním honům, kterým se věnuje deset let.

„Koňařka je moje sestra Eleonora, trénovala na olympiádu v drezuře. Já si vyzkoušel parforsní hony a zamiloval jsem si je. Nejsem nikde na jízdárně. Jezdím v přírodě a mám pocit, že jsem myslivec na lovu. Považuju se za myslivce. Myslivost má stejně jako koně v našem rodu dlouhou tradici. Při parforsních honech nehrajeme o ceny, stačí přežít v sedle, v mém případě,“ pousmál se dal Borgo.