Jaká máte poslední přání a představy o pohřbu? Online dotazník se nevyhýbá nepříjemným otázkám

Položit si detailní otázky související s definitivním odchodem je těžké. Možná nás to ještě nenapadlo, anebo je pořád odsouváme. Silné argumenty k mlčení ve stylu „smrt je ještě daleko, nechci nic špatného přivolat, pojďme se bavit o něčem veselejším“ se v mnoha rodinách předávají z generace na generaci.

Aplikace Mluvme o smrti to může alespoň trochu ulehčit. Její součástí je také dotazník Moje poslední přání. V něm si může každý anonymně vyplnit otázky spojené se sedmi tématy ohledně konce života. Jeho autorem je domácí hospic Cesta domů, který poskytuje péči umírajícím v domácím prostředí i jejich blízkým a také se věnuje osvětě.

„Z několika výzkumů veřejného mínění, které jsme si zadali, vyšlo najevo, že 80 procent lidí si přeje zemřít doma, ale jen dvaceti procentům se to nakonec podaří. Proto jsme chtěli vytvořit platformu, která společnost přiměje více přemýšlet o věcech spojených s odchodem z tohoto světa, když je ještě čas,“ říká Lenka Smolíková z Cesty domů.

Dotazník začíná „odlehčenějšími“ otázkami ohledně výběru hudby, květin či oblečení na pohřeb. Stanovit můžete také to, komu by po smrti měly náležet vaše osobní věci. A až poté přechází k dotazům ohledně strachu či zážitků, které by si lidé přáli stihnout před definitivním koncem.

Dotazník je možné vyplnit celý nebo jeho část a je také možné ho sdílet s těmi, o kterých předpokládáte, že budou vaše poslední „věci“ řešit. Váš seznam dostane jedinečnou adresu, kterou budete moci rozeslat na vámi určené e-mailové adresy nebo nasdílet na svých sociálních sítích. Sdílení ovšem není nutné, seznam si můžete vytisknout nebo uložit pro svoji potřebu.

„Nejdůležitější je, když vás inspiruje k tomu, že na toto těžké téma začnete mluvit s nejbližšími, ať už jde o rodinu, či o přátele,“ říká Smolíková.

Aplikace neslouží k tomu, abyste v ní například mohli stanovit vaše dědice nebo říci, jak si přejete, aby k vám přistupoval zdravotnický systém.

Z průzkumů Cesty domů přitom vyplynulo, že se neradi pouštíme do rozhovorů o představách, kdo o nás bude pečovat na sklonku života. Konkrétně jen dva lidé z pěti o svých vizích mluví otevřeně. I proto se málo ví o takzvaném dříve vysloveném přání, které nabízí od roku 2001 česká legislativa. Jeho prostřednictvím může každý starší osmnácti let popsat, jakou léčbu a lékařskou péči si v budoucnu přeje.

Každý také může udělat předběžné prohlášení pro případ, kdy nebude schopen o sobě rozhodovat. Jednak lze určit osobu, která bude ohledně další léčby rozhodovat za něj, je možné ale také stanovit, že si pro sebe přeje nebo nepřeje resuscitaci, umělou plicní ventilaci, zavedení vstupu pro podávání umělé výživy a podobně.

Existují dvě varianty zpracování dříve vysloveného přání. Buď si jej pacient sepíše sám, ale v tu chvíli musí být lékařem (praktickým či paliatrem) poučen o svém zdravotním stavu a o následcích dříve vysloveného přání. Anebo je přání zapsané přímo do zdravotnické dokumentace při přijetí do péče či kdykoliv během hospitalizace.

Dalším dokumentem, který je dobré včas sepsat, je závět. My Češi se k tomuto kroku odhodláváme pomalu. Z informací Notářské komory ČR vyplývá, že v roce 2015 bylo u notáře sepsáno 17 300 závětí, v roce 2022 už číslo vzrostlo na 27 295.

Sepsání závěti ve formě veřejné listiny, tedy notářským zápisem, je jen jedna ze tří forem. Můžete ji také sami sepsat a podepsat. Případně ji „naťukáte“ na klávesnici, ale v tu chvíli musí dokument obsahovat váš podpis za přítomnosti dvou svědků, před kterými prohlásíte, že daná listina obsahuje vaši poslední vůli. Nesmí to však být dědic, odkazovník (člověk, který od vás získá díky závěti nějakou věc) ani osoby jim blízké či jejich zaměstnanci.

I přes přání, která máte, však platí, že vaši potomci patří mezi takzvané nepominutelné dědice. Proto mají ze zákona nárok na povinný podíl z pozůstalosti. Pokud nežijí, připadá na potomky potomků. Nezletilý musí dostat nejméně tři čtvrtiny dědického podílu a zletilý nejméně čtvrtinu.

Jsou však čtyři okolnosti, kdy je v rámci listiny o vydědění můžete tohoto nároku zbavit. Pádným důvodem, který v listině uvedete, je, že vám dědic neposkytl potřebnou pomoc v nouzi. Nebo o vás neprojevoval opravdový zájem. Byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze či vedl trvale nezřízený život. Již sepsanou závěť samozřejmě můžete kdykoliv změnit nebo zrušit.