Článek
Nejdůležitější rozdíl mezi seriózní značkou a amatérem (šmejdem) spočívá v tom, co kosmetika opravdu dělá a slibuje. Můžeme po ní požadovat, abychom byli krásnější, voňavější a čistší. Je to „jakákoliv látka nebo směs určená pro styk s vnějšími částmi lidského těla (pokožkou, vlasy, nehty, rty a vnějšími pohlavními orgány) nebo se zuby a sliznicemi ústní dutiny “. Taková jsou pravidla, která zaručují, že se hraje fair play. A co kosmetika nesmí slibovat?
Nesmí léčit. Nesmí vám tvrdit, že něco zahojí. Že vám přes kůži pronikne do krve a pomůže vyřešit váš zdravotní problém. Léčení je úplně jiná disciplína, na kterou člověk musí mít kvalifikaci a taky většinou miliony korun v investicích do vývoje a testů, které zaberou v lepším případě pouze několik let.
Máte pocit, že takové věci nikdo neslibuje? Kdepak. Dělá to taková spousta značek, že je z toho odborníkovi na omdlení. Jen se pro to používají jiná slova. A tahle možná poznáte: „Působí proti zánětům a bolestem. Hojí opruzeniny, lupénku, opary. Působí proti úzkosti, je vhodná při bronchitidě. “
Právě jsme si citovali skandální sliby jakéhosi kytičkového tonika. Otázku, jestli je výrobce šmejd nebo amatér, nechám otevřenou. Za mě platí: pokud jste se zranili nebo jste nemocní, nekupujte kosmetiku. Skuteční odborníci vás zkrášlí, až budete zase zdraví.
Biokosmetika není pro přírodu vždy tou nejlepší zprávou
