Článek
Vše podle něj začalo v roce 1969, kdy si koupil první „ábíčko“, legendární časopis mladých techniků a přírodovědců ABC. „Tam byl model nějakého auta. Já se pustil do jeho výroby, ale moc jsem to tehdy nechápal. Hlavně ohnout dovnitř, ven, to mi dělalo potíže! První model byl však záhy přesto na světě,“ vzpomíná Struž.
Časem pochopil, že technika jako auta mu nebude vlastní. „Ujede-li mi nějaká stěna v hradu, polepím to, zasypu zelenými pilinami nebo tam připevním nějaký molitan. Nic se neděje a získá to mnohdy i život. Když auto kulhá na kolo, vypadá to blbě. A hlavně, miluji historii,“ vysvětluje vášnivý modelář a sběratel.
Drtivou většinu hradů a zámků, které vyrobil a má ve sbírce, sám také navštívil. Většinou společně s manželkou, která ho v jeho zálibě podporuje. „Dokonce byla doba, kdy ona vystřihovala a já to lepil. Obrovská pomoc! Máte-li třeba kolečko a musíte stříhat zoubky, to je na palici,“ přiznal. „Museli jsme také upravit byt v paneláku, aby bylo kam umístit modely. Do obýváku jsme na celou jednu stěnu instalovali police, další jsou v předsíni. Nějaké modely jsem ale musel dát do krabic a ty do sklepa,“ uvedl.
Stroje na smrt. Modelář vytvořil makety vozů podle návrhů Leonarda da Vinciho
První model, jejž vyrobil, zámek Červená Lhota, už ve sbírce nemá. „Syn byl malý, hrál si s ním, spadl z křesla a sedl si přímo na nádvoří. Dlouho jsem to rozdýchával. Viděl jsem to však na vlastní oči, věděl, že to od něj nebyl úmysl, a to ho zachránilo. Později jsem si tento model ale sehnal znovu a udělal,“ pověděl s úsměvem.
Jiří Struž při práci ve své dílně
Z modelů, které vyrobil a má ve sbírce, si nejvíce cení hradu Točník. „Beru to z lidského hlediska. Dostal jsem ho od kolegů z práce k padesátinám,“ podotkl. Nadšený byl i z městské památkové rezervace, fiktivního městečka se dvěma hlavními branami, několika vedlejšími, kostelem, radnicí, uličkami, hřbitovem a mostem. „Dá se to udělat jako jeden celek nebo i samostatně, jako menší části. I věci, třeba stěny, které nejsou vidět, jsou dodělané. Autor to vymyslel, ale dal do toho i to, co skutečně existuje v různých městech. Například brána je z Rakovníku, radnice z Dobrušky. Tento model je ale už zničený, myslím, že jsem ho vyhodil. Mohu si ho však udělat kdykoliv znovu,“ vypráví Struž.
Jiří Struž musel upravit byt, aby měl modely kam umístit
Dílnu má v kuchyni a tvoří, když se mu zrovna chce. Jak dlouho výroba jednoho modelu trvá, nelze podle něj říct. „Třeba Švihov, seděl jsem u něj dvě odpoledne a byl hotový. Blatná mi naopak trvala půl roku. Dělal jsem týden, pak jsem to strčil do skříně, a když jsem ji za několik měsíců vytáhl, za dva, tři dny jsem ji dokončil,“ popsal.
Vůbec nejsložitější pro něj byl zámek Litomyšl. „Kdysi jsme tam byli s rodinou, a když jsme vešli na jeho nádvoří, hned jsem prohlásil, tohle bych dělat nechtěl. No a dostal jsem ho ještě tentýž rok k Vánocům. Bylo tam 96 sloupečků, hrůza,“ říká.
Má i jeden velký sen, a to vyrobit model Pražského hradu. Zřejmě se mu ale nesplní. „Vystřihovánku mám. Dostal jsem ji, když jsem odcházel do důchodu. Je však o velkosti sto krát sto padesát centimetrů a manželka se tentokrát postavila na zadní s tím, že ho nemáme kam dát. Já bych si asi poradil, ale nechci to lámat přes koleno, a tak ho na devadesát devět procent dělat asi nebudu. Nikdy ale neříkej nikdy,“ uzavřel modelář.
Prodal podíl ve firmě a vytvořil největší železniční model svého druhu
