Hráčskou závislost tajil desítky let, výplatu dokázal prohrát za pár hodin

„Vlastně celý svůj život jsem hrál, ale také jsem skoro všechny peníze, co jsem si vydělal, většinou prohrál. Prolínalo se to mým životem, mými vztahy. Nekonečné lhaní, vymýšlení, zástěrky,“ začíná vyprávět šestačtyřicetiletý muž z Liberce.

Přemítá, co ho na gamblerství přitahovalo. „Rozhodně adrenalin, který přichází s očekáváním i výhrou. A pak samozřejmě výhra, kdy člověk získá bez práce peníze. Prohry nejsou příjemné, ale pořád ta vidina zisku je silnější,“ popisuje Maryško.

K automatu nebo vsadit vyrazil vždy s cílem snadno vyhrát peníze, jak ale sám říká, celý proces byl dost vyčerpávající.

„Člověk musí někde sehnat peníze, pak u toho sedí, sežere to mraky času. Když tam jdeš hned po práci a ve tři ráno vycházíš bez koruny a druhý den ráno vstáváš v šest zase do práce. Přijde výplata, ty s vidinou toho, že to znásobíš, jdeš hrát a přijdeš o všechno. Je to nekonečný stres,“ líčí.

Vzpomíná třeba na jednu větší výhru, kdy na automatech získal 60 tisíc. Obsluha mu výhru dala do igelitky po dvoustovkách, a protože bylo nad ránem a musel do práce, tak tam dorazil s napěchovanou igelitkou, zavřel ji do skříňky, a jen co padla, šel i s penězi hrát znova. A ty se zase rozplynuly v automatech.

Nikdo v okolí nevěděl, že hraje. Jenom kamarád, s nímž trávil čas u automatů od dětství. Tak dobře dokázal svou závislost skrývat. Nic ho nenutilo přestat, nezastavilo ho ani, když začal mít jako epileptik potíže.

Zlomový okamžik přišel poté, co jeho zhruba třicet let trvající gamblerství vygradovalo. Byl šťastně ženatý, manželka na mateřské se dvěma malými dětmi. Tehdy začal znovu podnikat a příjmy měl diametrálně odlišné, než když byl zaměstnanec.

„Mohl jsem si sáhnout na milionové částky a také prohry byly obrovské, třeba jsem za den přišel o čtyřicet tisíc korun. Skončily tam zálohy od zákazníků, pak jsem si musel brát půjčky. Zadlužil jsem se natolik, že jsem musel prodat první byt a druhý jsme zatížili hypotékou. Na jeho úpravy jsme si vzali 300 tisíc půjčku, ale já to všechno prohrál,“ vypráví František a dodává, že v té době byl mistrem ve lhaní a výmluvách.

Před ženou se mu dařilo své hráčství tajit. Doma neustále všechno zakrýval a prohrané peníze schoval do podnikání. Vždycky na chvilku přestal, a za čas ale znova začal. Pokaždé, když se objevily větší peníze, chtěl je znásobit.

„Ani děti, když se nám narodily, mě nepřiměly k tomu přestat. Něco s tím dělat mě donutila až chvíle, kdy to žena zjistila a dala mi podepsat rozvodové papíry. V podstatě se mi sesypal svět. Tohle jsem nečekal,“ vypráví táta od rodiny.

Hraním a tím vším kolem byl prý úplně pohlcený, až dosud nad vším mával rukou. Nevnímal třeba, že ženu něco trápí. S podepsáním rozvodových papírů se ale najednou něco zlomilo. „Možná tehdy jsem si ve skrytu duše říkal, že když něco udělám, mohl bych to zachránit,“ popisuje.

Od toho okamžiku uplynuly tři roky, ale podepsané papíry jsou stále doma schované a jeho žena je může kdykoliv podat.

„Zatím se mnou žena zůstává, vidí, že se snažím,“ konstatuje Maryško. Má za sebou dlouhou cestu, ale ještě delší před sebou. Své závislosti se totiž nikdy úplně nezbaví a spadnout do toho může kdykoli znova.

„První krok, co jsem udělal, tak jsem zrušil všechny herní účty. Manželce dal přístup ke všem svým bankovním účtům a zásadní krok byl, že jsem začal chodit na Advaitu, což je centrum pro léčbu závislostí,“ přibližuje následující dění Maryško.

Doteď do centra dochází. Říká, že mu pomáhá slyšet příběhy jiných lidí a vědět, kam už nechce zpátky spadnout.

„Vím ale, že nestačí řešit jen závislost, ale i osobní rovinu, sám sebe a své jednání, chování a přístup k ostatním, k partnerce. Začal jsem vnímat i to a chtěl jsem řešit i náš vztah, k čemuž mě původně povzbuzovala i moje žena, protože si celou dobu myslela, že v tom by mohl být ten problém. Než se tedy provalilo mé hráčství,“ říká mladý muž, který se proto zapojil do projektu Restart muže.

„Myslím, že to mi nakonec pomohlo nejvíc, změnit sám svůj postoj k lidem i sobě. Duševní klid a pohoda v rodině, kde mám své zázemí a své nejbližší, kde neřeším tlaky, hádky, mi pomáhá lépe zvládat i své závislosti. Nehledám únik, což vlastně hraní je,“ míní Maryško.

V rámci projektu o svém příběhu vypráví dalším a hodně mužů se na něj také obrací s dotazy nebo pro radu, protože řeší podobnou záležitost. František si také založil facebookový profil, kde o své cestě „závisláka“ vypráví veřejně.

„Spousta lidí se za svou závislost stydí a myslí si, že jsou v tom sami. Je to i o tom, že se o závislostech příliš nemluví, lidé mají předsudky. Přitom jsou závislí lidé všude mezi námi, ale nikdo to na nich nepozná, neřekl by to do nich. Znám některé z nich, jsou to třeba solidní podnikatelé, slyšel jsem i příběh člověka, který takto prohrál své vlastní kasíno. Je to prostě nemoc,“ vysvětluje Maryško.

František nečeká, že se někdy úplně vyléčí, ani to nejde. Ví, že může kdykoli dojít k relapsu, třeba po letech ho chuť hrát může popadnout znova. Dosud splácí dluhy, které hraním nadělal. Vyšplhaly se až ke čtyřem milionům. „Splácíme, ale žije se nám dobře. Tak doufám, že to vydrží,“ dodal.