Generace Z se potýká s psychickými obtížemi. Pomoc by měla začít u rodičů

Generaci Z, tedy osobám narozeným ke konci 90. let až do roku 2012, se často přezdívá sněhové vločky. O příslušnících této generace se hovoří jako o méně emočně stabilních a více citlivých jedincích.

„Když si představíte sněhovou vločku, je jemná a něžná. Brzy se rozpustí, a proto je málo odolná. Povědomí široké veřejnosti je spíše negativního rázu. Dokonce jsem se setkala i s pejorativním. Já si myslím, že je potřeba se na tuhle generaci podívat jinou, pozitivnější optikou. Oni jsou citliví, empatičtí, více emocionální. Je v nich ohromný potenciál. My jsme takoví nebyli,“ konstatuje v úvodu podcastu Lukavcová.

Podle studie zhruba 40 procent dětí a mladistvých vykazuje známky středně těžké až těžké deprese a 30 procent známky úzkostí. Důvodem více než čtvrtiny úmrtí u mladistvých je sebevražda.

„Moje zkušenost je taková, že oni jsou intelektuálně kolikrát daleko výš než jejich rodiče. Víc vědí v oblasti technologií, sociálních sítí. Já bych je možná nazval spíš křehké duše, protože jejich celé sebevědomí je postavené na znalostech a dovednostech. Oni neustále všechno prověřují. Snaží se neustále vyhovět společnosti. Mají dokonalé příklady ze všech stran, víc než jsme měli my. Bojí se, že to ve světě nezvládnou, že nejsou dostatečně dobří a krásní. Pořád se s něčím srovnávají,“ popisuje svou zkušenost z praxe Pavel Vosoba.

Starší generace často nebyly zvyklé o svých pocitech mluvit. Návštěva psychologa nebo psychoterapeuta je tak pro mnohé i dnes velké tabu. Podle odborníků je ale právě snaha sdílet své emoce a naučit se je pojmenovávat velmi prospěšnou činností podporující dobré psychické zdraví.

„Starší generace se o pocitech styděla hovořit a předala to mladším. Ti mají pocit nedokonalosti ještě daleko větší a jsou křehčí. Chtějí naplnit očekávání společnosti a rodičů. Když přijdou za rodiči, tak ti kolikrát dneska nemají ani energii, ani čas,“ dodává Vosoba s tím, že dětem je důležité naslouchat.

Pouze v situaci, kdy s dítětem nebude nikdo polemizovat, se může samo nad sebou v klidu zamyslet. Důvodem, proč se někteří mladiství cítí pod tlakem, mohou být i velmi ambiciózní rodiče. „Já jsem dneska mluvil s 16letým klukem, kterého táta nutil, ať jde na vysokou školu ekonomickou. On mi prozradil, že na univerzitu nechce vůbec, chce tvořit. Tátovi to nesmí říct, protože mu platí školu,“ vypráví Vosoba konkrétní příběh studenta.

Pokud si rodič neví rady, může se obrátit na školního psychologa nebo psycholožku. Lze také zavolat na některou linku krizové pomoci nebo na centra krizové intervence.

Pro děti a mladistvé od 13 do 21 let je také k dispozici nový program s názvem Už nejsem sněhová vločka. Pod záštitou Dagmar Lukavcové a Pavla Vosoby se děti pokouší porozumět sami sobě a vyjádřit to, co se předtím báli říct nahlas.

Více o tom, jak poznat, že má dítě psychický problém, proč je prospěšné na děti netlačit a jak se registrovat do programu Už nejsem sněhová vločka, se dozvíte v dnešní epizodě, kterou si můžete přehrát v úvodu článku.