Článek
Skokanská disciplína death diving vznikla v Norsku, kde se jí říká døds. V češtině by se jí ve volném překladu mohlo říkat smrtící skoky do vody. Skokani při death divingu skáčou z velkých výšek z útesů, plošin či skokanských můstků a letí břichem dolů s roztaženýma rukama a nohama.
Aby se vyhnuli zranění, v poslední možné chvíli se sbalí do tzv. fetální pozice, přičemž prvním kontaktem s vodní hladinou jsou jejich ruce a nohy či kolena a lokty. Soutěžní skoky se pak hodnotí podle toho, jak dlouho dokázali vydržet v původní pozici.
Řítil se ze 40metrového útesu „na placáka“. Mohla to být poslední věc v mém životě, přiznal
Rodák z Bordeaux skočil ze 44metrového útesu u vodopádu Cimbarra poblíž města Aldeaquemada ve španělské Andalusii. Při skoku letěl volným pádem zhruba po dobu tří sekund rychlostí až 106 kilometrů v hodině.
Na místě byli Girardøta podpořit i další přední skokani a nyní již bývalí rekordmani v této disciplíně, jako např. bývalý norský voják Ken Stornes (40,5 metru) či Francouz Lucien Charlon (41,7 metru).
Dosavadní rekord v death divingu v podání Luciena Charlona (41,7 metru)
„Ten skok byl delší, než jsem myslel. Celý jsem si ho naplánoval, včetně pohybů a dalších věcí, rázem jsem své plány ale vyčerpal a stále jsem byl asi 25 metrů nad hladinou vody. Moje tělo však díky přípravě převzalo kontrolu a zvládl jsem to,“ okomentoval agentuře Reuters svůj výkon Francouz.
Pro doplnění, absolutní světový rekord ve skoku do vody bez ohledu na techniku činí 58,8 metru, v roce 2015 ho předvedl Laso Schaller ve Švýcarsku.
Skok z největší výšky do vody bez ohledu na styl předvedl v roce 2015 Laso Schaller.