Hlavní obsah

Drátenice Miluše Hrachovinová: Nádobí odnaučím chraptět

Aktualizováno

V prstech svírá miniaturní hliněný hrneček, ani ne tři centimetry velký. Ten postupně získává „košilku“ v podobě drátěné mřížky. Každé překřížení drátku pečlivě utahuje. „Klidně mi můžete říkat drátenice,“ směje se Miluše Hrachovinová z Litovle, která toto prastaré umění předvádí před zraky návštěvníků na brněnském městském vinobraní.

Foto: Miroslav Homola, Novinky

Drátenice Miluše Hrachovinová

Článek

Má vůbec ještě drátenictví, v době nerezových, teflonových a bůhvíjakých jiných materiálů, ze kterých se současné nádobí vyrábí, uplatnění?

„Je pravda, že dráteníci byli nejdůležitější v dobách, kdy si každá vesnická domácnost nádobí považovala a hospodyňky ho chtěly užívat co nejdéle. Proto taky když paní domu koupila nový hrnec či pekáč, tak ho sundala z police až při návštěvě dráteníka ve vsi, který takové nádobí nejprve odrátoval, aby prodloužil jeho životnost, a teprve potom se začalo používat,“ vypráví Miluše Hrachovinová.

Dráteníci při svých cestách také vyráběli háčky na utěrky, drátěné podložky pod žehličky a mnoho dalšího.

Když kus dřeva ožije. V Třešti ukazují své umění řezbáři

Cestování

„Vyhledávaní jsme kupodivu i dnes. Zrovna nedávno mě zde v Brně navštívila paní, která si nechala odrátovat mísu po prarodičích, kterou stále používá. A jak mi řekla, má ji moc ráda,“ říká drátenice a dodává, že je to dost často právě stará keramika, jež se dědí z pokolení na pokolení, kterou musí odrátovat.

„Často slouží jako ozdoba chalup nebo i moderních domácností a já ji odnaučím chraptět. Dříve se totiž poškozenému nádobí říkalo, že chraptí. Pokud se zpevnilo drátováním, pak muselo s chrapotem přestat,“ vysvětluje Miluše Hrachovinová, která se kromě drátování věnuje i výrobě keramiky.

Foto: Miroslav Homola, Novinky

Drátkem opletený miniaturní hrneček. V pozadí keramické nádobí, které Miluše Hrachovinová také sama vyrábí.

Drátování prý není složité, jen to chce cvik a trpělivost. „Začátečník musí počítat s tím, že než si prsty zvyknou a prací ztvrdnou, nejednou ho drátek pořeže. Zvláště ten, který se používá na miniatury a který má průměr 0,36 milimetru. Jde o železný drátek, který je pro zpevnění nádoby mnohem lepší než třeba měděný. Ten se totiž při utahování může trhat a povolovat,“ upozorňuje drátenice.

Měď tedy i sama drátenice používá především na výrobu ozdob, včetně prstýnků, náušnic či pro oplétání velikonočních kraslic. „Odrátovat vyfouklé vajíčko jeden milimetr silným drátkem patří k maturitě každého dráteníka,“ dodává Hrachovinová.

Drátenictví se zrodilo pravděpodobně v 16. stolení u našich sousedů na Slovensku. Dráteníci obvykle půl roku vyráběli v dílně různé výrobky z drátů - košíky, naběračky, síta, ale třeba i věšáky nebo rámy zrcadel. Další půlrok pak kočovali po celé Evropě a opravovali nádobí.

Klasické drátenictví začalo zanikat po 1. světové válce. Díky novým materiálům nebylo už tolik potřeba. Dnes je drátenictví bráno především jako umělecké řemeslo.

Máme rádi ruční zpracování a stará řemesla, říkají ocenění designéři

Kultura
Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám