Desetiletá dívenka zachránila při tsunami 100 lidí. Učili jsme se o tom v zeměpise, řekla skromně

Dávat pozor ve škole se vyplatí. A snažit se učit své žáky tak, aby si učitel skutečně získal jejich pozornost, dává smysl. To jsou dvě ponaučení, které si lze odnést z podivuhodného příběhu, který se odehrál na jedné z pláží Phuketu.

Pouhé dva týdny před zimní exotickou dovolenou Tilly na své hodině zeměpisu v britské pětitisícové vesnici Oxshott ležící jihozápadně od Londýna sledovala černobílé záběry tsunami na Havaji z roku 1946.

Když pak stála na břehu pláže v Thajsku, byla si Tilly jistá, že na vlastní oči pozoruje stejné varovné signály, které viděla na historických záběrech o dva týdny dříve. Vyjma ústupu vody ji fascinovala podivně bílá hladina moře na horizontu. „Byla to úplně stejná pěna jako na pivě. Byla neklidná, prskala,“ popsala později dívka Úřadu OSN pro snižování rizika katastrof (UNDRR).

Neváhala a začala na své rodiče křičet, že udeří tsunami. Jenže matka jí nevěřila a pokračovala v chůzi po pláži dále. Tilly se však nevzdala. Svou domněnku komunikovala stále hlasitěji a vyzývala svou rodinu k běhu pryč. Věděla, že někde daleko došlo k zemětřesení a následovat bude tsunami.

„Křičela jsem: ‚Prosím, mami, prosím, pojďte se mnou zpět. Pokud nepůjdete, nepřežijete!‘,“ vzpomínala na dramatické momenty.

Nakonec to byl její otec, kterého zneklidnil úzkostný stav dcery, a nakonec se rozhodl zalarmovat ostrahu a další personál hotelu, kteří jim pomohli svolat lidi pryč z pláže směrem na recepci.

„Asi si budete myslet, že jsem absolutní blázen, ale moje dcera si je zcela jistá, že udeří tsunami,“ vzpomínal Colin Smith později pro ABC News na první větu, kterou řekl pracovníkům hotelu. Matka Penny jejich dceři však nevěřila doslova až do poslední chvíle a byla jednou z posledních osob na pláži, když se objevila devítimetrová vlna pustošící břeh.

„Penny běžela a křičela: ‚Vezmi děti!‘ Jen jsem se podíval okolo a viděl jsem, jak se moře vylévá na břeh,“ uvedl otec s tím, že se rodina a dalších sto lidí, kteří byli to ráno na pláži, tak tak dostali do druhého patra hlavní hotelové budovy, když vlna plnou silou udeřila na hotel JW Marriott Phuket Resort and Spa.

Pláž Mai Khao byla jednou z mála pláží na ostrově, kde nikdo nepřišel o život.

Krátce poté, co příběh Tilly a pláže Mai Khao vešel po světě ve známost, dívka dostala přezdívku „Anděl pláže“. Dostala množství nejrůznějších ocenění a potkala se mimo jiné i s americkým exprezidentem Billem Clintonem, který byl speciálním vyslancem OSN pro zotavení se oblastí po tsunami.

„Příběh Tilly vypovídá o důležitosti výuky mladých lidí o přírodních nebezpečích. Všechny děti by se měly učit postupy, jak jednat, když udeří nějaká přírodní katastrofa. A toto je názorný případ, že vzdělání může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí,“ uvedl tehdy Clinton.

Tehdy desetiletá dívka ze sebe přitom rozhodně nedělala hrdinku. Naopak všechny při hledání oné výjimečné osoby nasměrovala jinam. Zpět do své rodné země.

„Kdyby nebylo pana Kearneyho, tak bych byla asi mrtvá já i moje rodina. Jsem tedy hrdá na to, že mě naučil potřebné informace včas,“ dodala děkovně Tilly směrem ke svému zeměpisáři Andrewu Kearneymu.

Silný zážitek však v Tilly strach k síle moří a oceánů neprobudil. Dnes žije čerstvá třicátnice v Londýně. Podniká v oblasti hyperluxusních jachet a jejich pronájmů.